Článek
Přestože by se mohlo zdát, že socialistické Československo v otázkách gastronomie nijak zvlášť nevynikalo a dopřát jsme si mohli jedině guláš se šesti knedlíky, ve skutečnosti v Praze bylo hned několik luxusních restaurací. Pokud jste tedy měli dostatek peněz, rozhodně jste nemuseli stále dokola obědvat dršťkovou polévku.
Proslulá čínská restaurace ve Vodičkově ulici byla ale jen jedna a dodnes na ni řada lidí s láskou vzpomíná. A není divu, ve své době totiž šlo o převratnou novinku a jednu z mála příležitostí ochutnat exotickou kuchyni.
V celém Československu žádné další podobné místo neexistovalo. A to, že vůbec vzniklo, souvisí s jednou docela úsměvnou historkou. Čeští odbojáři totiž čínským soudruhům na konci padesátých let koupili traktor. Tehdejšího předsedu komunistické strany Mao Ce-tunga tento počin natolik dojal, že se chtěl nějak odvděčit.
Restaurace výměnou za traktor
Vypráví se, že výtvarník a diplomat Adolf Hoffmeister tenkrát navrhl, aby Číňané na oplátku v Praze otevřeli restauraci. Jak se mu podařilo protistranu přesvědčit, sice nevíme, v každém případě k tomu nakonec skutečně došlo.
Na ruzyňském letišti tak brzy přistál osobní kuchař Mao Ce-tunga, který měl projekt nové restaurace na starost. Kromě osvědčených receptů si dovezl také mnoho dekorací, jaké dnes vídáme téměř v každém asijském bistru. Tehdy ale šlo o něco, co se jen tak nevidí.
Podnik, který se nacházel na adrese Vodičkova 19, byl tak vybaven ebenovým nábytkem vykládaným slonovinou, papírovými lustry, všemožnými soškami a dalšími doplňky, díky kterým si hosté připadali jako na opačném konci světa. Karlovarská porcelánka tehdy také vyrobila speciální nádobí se znakem zmíněné restaurace.
Jedli tu veksláci i celebrity
Protože jen nedaleko se nacházela hned dvě významná divadla, a to Semafor a ABC, není překvapivé, že si restauraci brzy oblíbily tehdejší hvězdy. Mezi umělci, kteří tam rádi zašli, byli třeba Waldemar Matuška, Eva Pilarová, Karel Gott, Jan Werich, Arnošt Lustig nebo Miloš Forman.
Protože podobné podniky pochopitelně nejsou pro chudé příbuzné, zajít do čínské restaurace si nemohl každý. Kromě celebrit sem chodívali nejrůznější političtí funkcionáři nebo veksláci, kteří z pochopitelných důvodů nikdy hluboko do kapsy neměli.
Na návštěvnosti se skvělá pověst podniku pochopitelně odrazila. Místo bylo proto nutné rezervovat den předem a platilo pravidlo, že nikdo nebude hodovat déle, než dvě hodiny - to aby neblokoval místo dalším hladovým strávníkům.
Vlaštovčí hnízda jako afrodisiakum
Již jen servírování pokrmů byl zážitek. Jídlo se podávalo na kulatém otočném podstavci, aby každý stolovník mohl ochutnat vše, co obsluha donesla. Mezi nejpopulárnější jídla patřilo třeba kung-pao, kuře po sečuánsku nebo šuei-ču-žou.
Kdo měl odvahu, mohl ale vyzkoušet ještě roztodivnější věci. Jednou z místních specialit byla například slavná vlaštovčí hnízda. Ta se skutečně připravovala z hnízd vlaštovek, které bylo nutné ručně zbavit pírek a vyčistit, než se upravila do podoby polévky. Objednávali si ji především muži, protože v Číně se traduje, že má právě toto jídlo velmi pozitivní vliv na potenci.
Řada surovin se dovážela přímo z Dálného východu. A právě to se po čase stalo problémem. V šedesátých letech se totiž Čína rozkmotřila se Sovětským svazem, což vedlo k tomu, že dodávky začaly váznout, a tak se muselo při přípravě jídel začít improvizovat.
Nakonec byli domů odvoláni také čínští kuchaři, podnik ale i přesto fungoval dál. Krátce před revolucí byl ale uzavřen a ve Vodičkově ulici dnes již nenajdeme ani dům, kde se nacházel. V roce 2001 totiž došlo k jeho demolici.
Zdroje:
