Článek
Narodil se v Polešovicích u Uherského Hradiště, a to do velmi početné rodiny - měl totiž hned pět sourozenců. S těmi měl sice do konce života pěkné vztahy a i v dospělosti se s nimi navštěvoval, pokud mu to nabitý harmonogram dovolil, přece jen ale v dětství zažil i nepříjemné okamžiky.
Mezi sourozenci totiž čas od času panovala určitá řevnivost, a tak se zvlášť ti starší vůči malému Mojmírovi občas chovali trochu škodolibě. Každý rok, když se přiblížily Vánoce, se mu totiž posmívali a vyhrožovali mu, že pod stromečkem určitě nebude mít ani jeden dárek.
Chlapec to vzal velmi vážně. Natolik se obával, že se bude jen smutně dívat na to, jak ostatní členové rodiny rozbalují hromady balíčků, že se rozhodl vzít osud pevně do rukou. Přiznal tak, že si každý rok minimálně jeden vánoční dárek koupil z kapesného a pod stromeček si ho také sám zabalil.
Pocházel z velice početné rodiny
Toto dětské trauma ho nejspíš dovedlo k tomu, že se jako dospělý snažil, aby se v jeho rodině všechny vánoční tradice dodržovaly, jak se patří. Potrpěl si především na to, aby se dobře najedli - vzhledem k tomu, že roky moderoval kulinářský pořad Mňam aneb Prima vařečka, to nejspíš nikoho nepřekvapí.
Navzdory tomu, že jejich rodina byla početná, Mojmír Maděrič nikdy nezmiňoval, že by jako dítě trpěl materiálním nedostatkem. Jeho tatínek pracoval jako ředitel mlékárny, zatímco maminka byla učitelka. Své potomky tak dovedli dobře zabezpečit, třebaže jich bylo hodně.
„Nad provozovnou byl obrovský patrový byt. Tam jsem se narodil jako poškrabek, tedy ten poslední, benjamínek. Mě vlastně vychovávala nejstarší sestra, je ode mě o deset let. Dostala mě tenkrát na starost a vymyslela mně i tohle moje legrační jméno,“ zavzpomínal na své dětství.
V jejich domácnosti si mohli založit orchestr
Popisoval také to, že se jich u rodinného stolu vždy sešlo mnoho. Dětí sice jedlo jen pět, protože jedna ze sester bohužel zemřela ještě v batolecím věku, zato s nimi ale bydleli také prarodiče. Hercova maminka tak musela vždy mít dokonalý přehled o tom, jak velkou porci kdo dostal - jedině tak šlo zajistit, aby se dostalo na každého.
O čem ale známý herec a moderátor vyprávěl často, bylo to, že jejich rodina byla velmi hudebně založená. Každý na něco hrál a vzhledem k tomu, kolik měla jejich domácnost členů, si téměř mohli založit vlastní orchestr. On sám se naučil hrát na basu, kytaru a další hudební nástroje.
Když Mojmír Maděrič dokončil povinnou školní docházku, nastoupil na gymnázium. To bylo zaměřené na výuku cizích jazyků, a tak se budoucí hvězda ve zvýšené míře věnovala především angličtině.
K herectví ho přivedl učitel ze základky
Již na základní škole ovšem začal pociťovat umělecké puzení, a tak se po maturitě přihlásil na brněnskou JAMU. Přijímací zkoušky v oboru herectví úspěšně složil a na této škole také studium dokončil.
„Měl jsem skvělého učitele, který mě v tom podporoval. Dodnes si píšeme. Tenkrát byl čerstvým absolventem vysoké školy pedagogické, byl to tedy mlaďoch a rozuměli jsme si. A ten mi právě v té době doporučil, abych šel na herectví. Já to zkusil a vyšlo to,“ prozradil Maděrič, kde se v něm komediantské sklony vzaly.
Paradoxně ale na samotné studium JAMU nevzpomínal příliš rád. Nejen, že se domníval, že se toho příliš nenaučil, ale vadilo mu také to, že vyučující neradi viděli, když mimo školu například natáčeli nebo hráli v divadle. Dokonce měl podezření, že jim termíny zkoušek schválně vypisují tak, aby jim to „kazilo kšefty“.
Zdroje:
