Článek
Volby do Poslanecké sněmovny v Česku proběhnou již 3. a 4. října. Napětí ve společnosti vrcholí a v médiích jako by se téměř o ničem jiném nemluvilo. Podobné je to také v řadě domácností, kde se jejich členové radí, komu by svůj letošní hlas měli dát.
Velmi často se můžeme setkat s nespokojeností. Ne každému se totiž nabídka stran, pro které je možné hlasovat, líbí. Můžeme mít dojem, že volební program žádné z nich tak docela neodpovídá tomu, co by se nám líbilo. Jiní se zase nedovedou rozhodnout.
Posted by Jarda Trnka on Wednesday, April 23, 2025
Volbou kandidáta se Čechoslováci zatěžovat nemuseli
Starší z nás si nejspíš ještě dobře pamatují, jak jsme volili před rokem 1989. Ti mladší to sice nezažili, ale pravděpodobně to znají z vyprávění starších rodinných příslušníků. I přesto ale není na škodu si to čas od času připomenout.
Jak tedy volby za socialismu probíhaly? S výběrem strany nebylo třeba se zatěžovat. K dispozici totiž byla vždy pouze jedna jediná kandidátka. Hlasovací lístek voliči dostali přímo ve volební místnosti a následně jej okamžitě vhodili do volební urny.
V místnosti byla pochopitelně také plenta, nicméně by bylo považováno za podezřelé, pokud by se ji někdo rozhodl využít. Na místě pak bylo uvažovat třeba o tom, že volič potají hlasovací lístek nějak znehodnotil, případně že se rozhodl místo něj do urny vhodit prázdný list papíru.
Povinně nepovinné volby
Oficiálně volební účast nebyla povinná, a tak bylo plné právo se voleb neúčastnit. Šlo ale pouze o teorii. Účastí se totiž především manifestovala loajalita k tehdejšímu režimu. Pokud byste k volbám nepřišli, bylo téměř jisté, že vás čekají problémy.
Politické představenstvo občanům vysvětlovalo, že ani volby, kde mají voliči na výběr, ve skutečnosti vůbec nezaručují, že budou skutečně demokratické. Kandidátky by v takovém případě sestavovaly přímo strany, které podle socialistického vidění světa byly ovládány kapitalistickými monopoly. Oproti tomu v Československu kandidáty pečlivě vybírala strana a dosazovala tak na kandidátku „osoby z lidu“.
Tomu odpovídalo také ladění mediálních obsahů, které se v tu dobu k veřejnosti dostávaly. V archivech Českého rozhlasu se tak například dochovaly dobové nahrávky reportáží z volebních místností, kde dotazovaní dávají najevo jen a pouze čistou radost.
„Začala jsem mít pocit takový, jaký bývá před startem. Silně mi tlouklo srdce, začala jsem se potit. Prostě takový slavnostní pocit,“ popsala například v roce 1971 své dojmy mladá dívka, která šla k volbám poprvé v životě.
Po revoluci byla volební účast obrovská
Osob, které se skutečně rozhodli demonstrovat svou nespokojenost s kandidátkou, bylo jen velmi málo. Například v roce 1960 tak podle záznamů učinilo méně než 13 tisíc lidí. Musíme vzít přitom v úvahu, že počet obyvatelstva byl vzhledem k existenci Československa vyšší, než je dnes.
V červnu roku 1990 se poprvé po několika desítkách let mohlo volit na základě vlastního uvážení. Výsledkem byla enormní volební účast, dostavilo se totiž 96 % osob, které byly k volbám způsobilé. Kromě toho také vypukl boom zakládání stran a nejrůznějších politických hnutí. Ještě před volbami jich vzniklo 70.
Vybrat si vhodnou stranu do letošních sněmovních voleb tak jistě není jednoduché. Ovšem pozitivní je už to, že vůbec máme na výběr, přestože ke kandidátům jistě lze mít mnoho oprávněných výhrad.
Zdroje:
