Článek
Francouzská královna Isabela Bavorská a její manžel, král Karel VI. Francouzský, nepatřili rozhodně k nejpopulárnějším panovnickým párům historie. Zatímco král si získal přízvisko Šílený, protože trpěl řadou duševních problémů, jeho choti se zase říkalo Prasnice.
Důvod byl jednoduchý - poddaným nebyla sympatická, nikdy se nenaučila francouzsky a byla vyhlášená tím, že neustále tropila různé skandály. Kromě toho byla podle svých současníků šeredná jako noc. Když se tento fakt později pokusili ověřit archeologové a vytvořili na základě královniných ostatků její přibližnou podobiznu, museli uznat, že Isabela příliš krásy skutečně nepobrala.
Extravagantní rozlučka se svobodou se šeredně zvrhla.
Ples hořících mužů vstoupil do dějin
Vůbec nejhorší ostuda, kterou si Isabela Bavorská utrhla, byl mejdan, kterému se začalo říkat Ples hořících mužů. Odehrál se dne 28. ledna roku 1393 a skončil katastrofálně.
Jedna z dvorních dam královny, která byla její blízkou přítelkyní, se právě již potřetí v životě zasnoubila. Isabela se proto rozhodla, že něco takového je zapotřebí pořádně oslavit. Rozlučka se svobodou měla mít podobu opulentního maškarního bálu.
Isabela ale myslela také na to, jak by si na večírku mohl spravit náladu její manžel. Krátce předtím totiž došlo k incidentu, kdy král v pominutí smyslů během vojenského tažení napadl své vlastní muže.
Maškarní tanec měl rozptýlit šíleného krále
Nakonec se proto rozhodla, že pro něho do programu zařadí šarivari. Dnes již nikdo netuší, o co přesně jde, proto si to nejspíš zaslouží alespoň krátké vysvětlení. Jednalo se o kratochvíli, během které se většinou urození rytíři převlékli do kostýmů divých lesních mužů, extaticky tančili a ostatní měli za úkol uhodnout, kdo se pod maskami skrývá.
Když k této veselici došlo, jistý dvořan jménem Huguet de Guisay navrhl, že by bylo zábavné, kdyby se do kostýmu převlékl i sám král. Zajímalo ho totiž, jestli ho ostatní hosté pod maskou poznají. Ten k překvapení všech nadšeně souhlasil.
Převlek byl ušitý z plátna, napuštěný smolou a patřila k němu také maska s falešnými vousy a rozcuchanými vlasy. To vše bylo vyrobeno z vysoce hořlavých materiálů. Proto bylo v průběhu šarivari v tanečním sálu přísně zakázáno používat pochodně, svíčky, zkrátka cokoliv podobného.
Opilý králův bratr způsobil tragédii
Nikdo z přítomných neměl problém to akceptovat, a tak se všichni skvěle bavili. V jednu chvíli ovšem opožděně do sálu dorazil také králův bratr Ludvík z Valois a spolu s ním také šlechtic Phillipe de Bar. Oba dva byli velmi opilí a rozjívení, a tak pokládali za vynikající plán, posvítit si pochodněmi na tančící maškary, aby lépe poznali, která z nich je ve skutečnosti král.
Než jim v tom někdo stihl zabránit, stačili tento nápad realizovat. Od jedné z pochodní ale odskočila jiskra, a tak se kostým jednoho z tanečníků vzňal. Vypukla panika a za chvíli již byli v plamenech všichni včetně Karla VI. Francouzského.
Jedna z dvorních dam ale mezi zděšenými muži, kteří se ze všech sil snažili oheň uhasit, krále rozpoznala. Díky jejímu včasnému zásahu, kdy přes něho přehodila svou objemnou vlečku, čímž jej uhasila, se mu podařilo vyváznout živému. Čtyři další tanečníci ale již takové štěstí neměli a toho večera uhořeli.
Na králově duševním stavu tento incident zanechal hluboké stopy. Od toho dne totiž trpěl představou, že je ze skla. Reputace jeho manželky se ještě zhoršila, především pak kvůli podezření, že to vše zinscenovala úmyslně, aby se pološíleného manžela zbavila. Nikdy to ale nebylo spolehlivě prokázáno.
Zdroje:
