Článek
Díky ŘSD!
Dříve se příchod jarního ročního období poznal příletem vlaštovek.
Dnes?
Je neomylnou zmínkou rozkvétající Flóry příchod chlapíků v oranžových vestách na silnice.
Ale mám takové soukromé podezření, že někde v zákulisí ŘSD každý rok probíhá soutěž, kde a jak naštvat co nejvíce lidí. A letos to rozhodně vyhrála kilometrová uzavírka hlavního tahu silnice E442 Podolí – Mohelnice.
Věřím, že všichni profesionální řidiči k tomuto vítězství, srdečně gratulují. Se mnou v čele.
Ale teď vážně, za sebe musím upřímně poděkovat. Před touto uzavírkou jsem byl v neustálém stresu, jak a v kolik stihnu časová okna vykládek. Kde si dám nějakou tu pauzičku. Před touto uzavírkou jsem měl v hlavě vlastně pouze jen dojezd na místo, vyložit a dojezd domů.
Po uzavírce? Po prvním týdnu tohoto „nesmyslu“ jsem měl vše už totálně u zadnice. Ne, že by moje pracovní nadšení ochablo, naopak. Ale jet s vědomím, že stejně vše nestihnu, je neskutečná úleva. Vrtuli v zadku nemám. Výrobce, pro kterého jezdím, těžko upraví výrobu tak, aby se aspoň vyjelo o něco dřív. Hustota provozu logicky zhoustla a oficiální objízdná trasa. Mimochodem trasu Polička – Litomyšl – Lanškroun – Štíty – Zábřeh – Olomouc, rozhodně nepřipomíná závodní ovál.
Je to totiž dokonalá trasa na poznání nových lidí a přátel. V každé zatáčce, obzvláště nad Štíty je úžasný úsek na seznámení. Ono je dost času pokecat s kolegou jedoucím do protisměru, vzájemně se milimetrově míjet kamiony. A to jsem ani nečekal, kdy se ťukneme, aby naše nové přátelství bylo stvrzeno při sepisování hlášení o nehodě. Tato trasa je totiž z nějakého důvodu obousměrná. To, že vloni byla pro nákladní dopravu jednosměrná, už dávno asi zhltla historie. Asi jsem opravdu méně zdatný jedinec, ale normálně jsem se tam bál. (Pokud tě zaráží trasa Polička – Litomyšl - Svitavy, k tomu nemám sílu se vůbec vyjadřovat.)
Takže co se týká času jízdy, jsem teď naprosto v klidu.
Za to moje první díky. A díky i za to, jak daleko se dají posunout hranice nervů a trpělivosti.
Dalším bonusem je fakt, že se můžu podívat do končin, kam by mě ani ve snu nenapadlo vjet.
Kamionem.
Pravda, alternativní trasy jsou druhým dobrodružstvím, ale tady je nutno volit menší zlo. Chápu obyvatele těchto malebných vesnic, že zvýšená frekvence ze dvou traktorů za den na milion kamionů, se jim nemusí dvakrát líbit. Ale naštěstí jsou natolik ohleduplní, že pouze mávají holemi na uvítání.
Jako nedávno kupříkladu v obci Dzbel.
Klidné nedělní ráno a čilý senior hrozící svou vycházkovou holí směrem k mému projíždějícímu kamionu. Nevím, jestli oslavoval výročí osvobození a nechal se unést vzpomínkami, ale pravděpodobnější bylo, že jsem ho svou přítomností na silnici v ranní hodině naprdnul.
Nechtěl jsem narušil nedělní ranní klid a pohodu. Vážně tam nikdo z nás nechce, ale jediné, co pro vaše pohodlí můžu udělat je, že dám rádio na minimum. A to taky dělám, aniž bych věděl proč. Je potom dost zákeřný, dát na tuhle trasu zákaz tranzitu.
Taky ti nejde vyslovit jméno té dědiny? Dzbel, tam nechceš ani na dovolenou. Ve vší úctě všem obyvatelům, ale je já osobně tam fakt nikdy plánovat výlet s rodinou nehodlám.
Takže druhé díky ŘSD, za splněný nikdy nesněný sen.
Ale teď už vážně.
Opravdu chcete, aby nám hráblo?
Zavřená silnice pro náklaďáky z Poličky do Svitav. První zádrhel, už tak v našem nabitém programu. Nesmyslné zavření jednoho kilometru, kde to šlo vyřešit alespoň jedním puštěným směrem. Aby se objízdné trase alespoň trochu ulevilo. A na to si myslím, že vysokou školu na to fakt nepotřebuju. To, že se rozkopou ještě další a další silnice kolem, je už jen ta třešnička na dortu. Jsem hloupej řidič, ale i mě je jasný, že prostě letos VŠECHNY komunikace najednou neopravíte.
A pokud jde opravdu jen o nějakou vaši hloupou soutěž, jak naštvat co nejvíc lidí, vyhráli jste a už není potřeba toto smutné prvenství obhajovat.
Nechte nás prosím dělat naši práci…díky!
