Článek
„Ahoj léto, ahoj prázdniny, ahoj cesty z města ven…“ Úžasná hitovka mého mládí dává jasný pokyn všem, že slunce, prázdniny a dovolená jsou konečně za rohem. Ovšem není to jen o vytouženém odpočinku. Vše kolem oplývá létem, barvami a odhalenými koleny krásných děvčat.
A ty víkendové grilovačky s přáteli?! Zkrátka je na co se těšit.
Dokonce i ten největší kamioňácký morous musí uznat, že v létě je to prostě všechno veselejší.
Asi jsem přehnaný optimista, ale lidi kolem se daleko víc usmívají. A pokud ti v autě funguje klimatizace a máš kvalitní sluneční brýle, tak si řízení prostě musíš užívat.
Týden uteče jako voda a konečně se blíží pátek a kupodivu i včasný dojezd domů.
Konečně pátek!
Pátek? Počkat!
Zrovna jako letos, pátek 5. 7.? Svátek! Svátek v době školních prázdnin?
Profíci už zřejmě tuší, o čem že to dnes bude, protože ti pomalu dochází, že nebude vše podle ideálních představ.
Dejme si proto ještě jednu modelovou a podotýkám, těžce vyfantazírovanou situaci, abych to co nejlépe přiblížil i nezasvěceným.
Je pátek lehce po obědě a večer se chystám sejít s přáteli na letní grilovačce. Přípravy v plném proudu, žena kmitá už od rána a já připravuji gril a vše k tomu potřebné. Jistě, takže pouze gril. Čas neúprosně kvapí a hosté skoro za dveřmi. „Drahý, prosím tě, chybí nám něco málo ještě dokoupit, mohl bys zaběhnout?“ Manželčina otázka je dost důrazná na to, abych pochopil, že návštěva supermarketu je přesně to, po čem v tu chvíli opravdu neodolatelně toužím. Převezmu nekonečný seznam potřebného zboží na pěti listech A4 a vyrážím.
Hlouček zkroušených lidí před zhasnutým obchodem nevěstí nic dobrého. Zvolním krok a hlavou mi běží ty nejstrašidelnější scénáře. Obzvláště jeden je hrůzostrašný. Ten, kdy se domů vracím bez jediné položky ze svěřeného seznamu. Brrrr! Zaplaším noční můru a s hlavou vztyčenou pokračuji vpřed.
„No, do psího zadku,“ neubráním se zaklení.Zavřeno.
Lomcuju dveřmi jak smyslů zbavený a panika se stupňuje. Kontrola času na hodinkách mi dá jasnou odpověď.
Pátek 13:01 středoevropského času nemilosrdně uzavřela úplně vše. Je totiž čas prázdnin a svátek k tomu. Do 22 hodin je všude a se vším utrum. Žádný z obchodů a hospod neotevře.
Žádná továrna nevyrobí jediný výrobek. I chudák zákaznice u své oblíbené kadeřnice musí odejít s napůl naondulovanou hlavou domů.
Prostě, absolutní a totální zákaz práce, s tím nikdo nic nenadělá.
A já moc dobře vím, že ani ráno v sobotu si od 7:00 do 13:00 v krámě zase nenakoupím. A v neděli mám čas tak akorát do 13:00. Pak až do 22:00 je pět totální pracovní klid.
Panika, chaos a zděšení.
A co teprve ta nebohá paní s tou napůl naondulovanou hlavou?
Takže stojím před tím krámem a dívám se na absurdní situaci. Jeden hlouček lidí venku, co marně lomcuje zamčenými dveřmi se žmoulajícími nákupními seznamy. A na straně druhé utrápené tváře prodavaček,zavřených na svém pracovišti, dychtícími obsloužit tábor stojící venku. Nebo toužící alespoň se dostat domů.
Já vím, já vím, teď jsem to malinko s příběhem přehnal. Hlavně s těmi zavřenými prodavačkami v krámě. Jasně, že není nikdo tak tupej, že by zavřel zaměstnance na pracovišti a nestaral se, co s nimi dál. A hlavně nikdo není tak tupej, aby jen tak krátil pracovní dobu. No, někdy moje fantazie nezná hranic a v hlavě mám asi trochu bordel. Promiň.
Nebo že by to až tak vymyšlený blábol přece jen nebyl?
Prázdninový zákaz jízdy kamionů je totiž krutá realita.
Jedna zásadní informace, nejezdíme kamionem pro zábavu! Je to práce, se vším všudy, co k tomu patří. S pracovní smlouvou, s odvody státu a se všemi náležitostmi s tím spojené. S právy a povinnostmi a hlavně s pracovní dobou.
O AETRu bychom si mohli povídat donekonečna. Ale pokud přece jen nemáš představu, o co jde, tak vysvětlím, ale opravdu jen stručně: Denní doba výkonu je jízda plus vše kolem. Prostě jakmile sednu do auta a namačkám na tachografu začátek, mám třináct hodin (dvakrát v týdnu patnáct), abych to zase odstavil. A řídit můžu devět hodin (dvakrát v týdnu deset.) Víc ani prd. To je opravdu hodně stručný popis.
A výše zmíněné časy zákazů je totiž doba, kdy bychom se neměli motat kamiony po silnici.
Proč?
Otázka za miliardu.
Snad, aby byl slabší provoz o prázdninách. Snad, aby byla větší bezpečnost. Určitě ušlechtilé důvody, které podle mě nemají absolutní logiku. Nutno teda ještě podotknout, že tyhle omezení neplatí pouze u nás. Ovšem kromě pátečního zákazu. Ten mámě společný pouze s Polskem.
Takže nastává situace, kdy místo rozumného pátečního dojezdu domů se většina kolegů krkolomně dokodrcá někdy v sobotu hluboko odpoledne.
Že jsou silnice ucpané i v normální dny, o tom asi diskutovat není třeba. Natěšení dovolenkáři stejně v drtivé většině vyráží na noc, aby byli u moře co nejdříve.
Proč teda zákaz v pátek? Proč vlastně nesmíme dodržovat pracovní dobu?
Moje teorie je jednoduchá. Prostě jen tak!
Možná i pro trénování mozku nás, řidičů. Protože je potřeba sakra přemýšlet a hlavně počítat čas, jak a kolik můžu podle předpisů řídit. Kam dojet a jak prokličkovat neúprosnou časovou pastí. K AETRu je ještě potřeba doplnit týdenní a čtrnáctidenní dobu výkonu.
Nemotám ti moc hlavu? Jestli jo, tak se tím netrap a prostě mi věř.
Do toho je celoročně zákaz v neděli a ve svátek a o zmíněných prázdninách omezení v pátek a v sobotu. Správně, přesně v ty dny, kdy fičíš domů. Pak nastane situace, že i přes to, že máš plno výkonu i jízdy, tak se domů zkrátka v pátek nedostaneš. A přitom jsi v práci, s povinností v pracovní době pracovat.
Místo vytouženého odpočinku řešíš, kde vlastně zaparkovat. A protože to je úkol leckdy nesplnitelný, hledáš místo daleko s předstihem, abys alespoň nějaký ten flek našel.
To máme minus další hodinu až dvě, kdy bys mohl doma otevřít lahváče.
To, že parkuješ v tu nejdebilnější dobu z celého dne, kdy slunko paří jak divé, ti je asi taky jasný. A pokud si říkáš, proč teda nezaparkovat někde ve stínu, tak jsi blázen. Parkoviště pro kamiony jsou cíleně stavěné na těch nejvyprahlejších místech světa, bez kousku stínu. Jsou pak jen dvě možnosti, buď to přečkat s navrčeným autem, nebo se smažit v sauně.
A věř, že obě možnosti stojí za hovno. Do toho nějaká ta uzavírka, omezení a objížďka díky svědomité práci silničářů. Zrovna v létě, v době dovolených se musí rozkopat doslova snad každá silnice a do objížďky dáme další objížďku, ať je větší sranda.
Hlavně to je další minus z času, kdy se oddálí dojezd domů.
A to nemluvím o tom, že drtivá většina kolegů, je placena podle ujetých kilometrů. Takže díky podobným zákazům a omezením tyhle pauzy mají zadarmo. Přitom téměř všichni, zrovna v tuhle dobu, chceme pracovat z celého týdne úplně nejvíc. Nefňukám tu a ani si netroufám hodnotit nařízení a zákony zhora. Většinu své kamioňácké kariéry totiž jezdím s potravinami, a tak se mě tyhle nesmysly moc netýkají. A protože jezdím i přes tyhle všechny zákazy, tak o nějaké úlevě dopravy se moc mluvit nedá.
Aspoň já si teda nevšiml.
Oni pomalu jedoucí kamiony vystřídají ještě pomalejší dovolenkáři, co jedou přes den, společně s takzvanými svátečními jezdci. A tak kolony a provoz absenci velkých aut moc nepocítí.
Ale ještě stále je v našem řemesle jakási soudržnost a moc dobře vím, jak tohle prostě dokáže naštvat, proto o tom melu.
Ale jak říkám, jsem prostý kamioňák a spoustě věcem prostě nerozumím.
Jednu věc máme skoro všichni kamioňáci společnou. Už v půlce července se modlíme, aby to hrozný léto a prázdniny skončily. A aby už konečně napadl sníh a silničáři táhli do …
Takže ahoj léto, ahoj prázdniny, ahoj cesty z města ven…
