Článek
Česko na chvostu žebříčku: ale mohlo být i hůř
Když se podíváme na mezinárodní srovnání podnikatelského prostředí, Česko rozhodně nevychází jako premiant. Podle dat z roku 2024 je podnikatelské prostředí v Česku na 22. místě z 27 států EU. Ještě hůř dopadlo například Slovensko, ale také třeba Rumunsko nebo Itálie. Na špičce se pak drží severské státy, a to především Finsko.
Problém Česka není v jednom extrému, ale v kombinaci více slabin. Žádná z nich by sama o sobě nebyla katastrofální, ale dohromady vytvářejí prostředí, které je pro podnikatele nepříjemné, často nepřehledné a hlavně - únavné.
Rozdíly nejsou jen ve výši daní. Například Polsko láká menší podnikatele na nižší zdanění a jednodušší vstup do podnikání. Skandinávské země mají naopak vysoké daně, ale nabízejí jednoduchý systém a kvalitní veřejné služby. Německo stojí někde mezi – s vyššími odvody, ale stabilním prostředím. Česko v tomto srovnání nevyniká ani jedním směrem. Nenabízí ani výrazně nízké daně, ani mimořádně kvalitní služby, ani jednoduchý systém.
Daně nejsou extrém, ale…
Jednou z nejčastějších stížností podnikatelů je, že OSVČ v Česku platí extrémně vysoké daně. Při srovnání samotných sazeb to ale úplně neplatí – Česko se v této oblasti pohybuje zhruba kolem evropského průměru.
Tento pohled ale nebere v úvahu jednu zásadní věc: reálné příjmy. Ty jsou v Česku stále nižší než ve většině západní Evropy, zatímco odvody zůstávají relativně vysoké a navíc často fixní ve formě záloh. Ve výsledku tak podnikatelům zůstává menší část z toho, co vydělají, a celková zátěž je v praxi citelnější, než naznačují samotná procenta.
Zálohy všemi milované
Jedním z nejcitlivějších témat jsou pak zálohy na sociální a zdravotní pojištění. Pro mnoho podnikatelů představují výraznou psychologickou i finanční zátěž. Nejde jen o samotnou částku, ale o princip. Povinnost platit pravidelně, bez ohledu na aktuální výkyvy příjmů, vytváří tlak hlavně na menší podnikatele nebo ty, kteří teprve začínají.
Je pravda, že zejména u zdravotního pojištění se případný přeplatek na konci roku vrací, a systém tak není v konečném součtu nutně „dražší“. Problém je ale v časování – podnikatel musí odvody platit dopředu, často ještě předtím, než má jistotu stabilního příjmu. U sociálního pojištění navíc existují minimální odvody, pod které se nelze dostat, což dopad na nízkopříjmové podnikatele dále zvyšuje.
Byrokracie
Další zásadní rozdíl oproti řadě evropských zemí je extrémní míra povinné administrativy. Podnikatel v Česku musí řešit velké množství povinností, které jsou navíc rozdělené mezi různé instituce. Komunikace s úřady bývá složitá a pravidla nejsou vždy jednoznačná.
Tento problém se špatně měří, ale je značně cítit v praxi. Zatímco v některých zemích je podnikání spojeno s minimem administrativy a jasnými procesy, v Česku často znamená i výraznou časovou zátěž, která nemá přímou souvislost s vyděláváním peněz.
Nepředvídatelnost a stres
Možná největším problémem českého podnikatelského prostředí pak není výše daní ani byrokracie, ale dlouhodobá nejistota. Pravidla se mění poměrně často a někdy i bez dostatečně dlouhého přechodného období. Podnikatel u nás nemá jistotu, že to, co platí dnes, bude platit i za rok.
To zásadně komplikuje plánování, investice i dlouhodobé rozhodování. V zemích, jako je Německo nebo skandinávské státy, podnikatelé často akceptují i vyšší daňovou zátěž právě proto, že prostředí je stabilní a předvídatelné.
Nepředvídatelnost se navíc promítá i do samotného fungování podnikání. Typickým příkladem je nemoc nebo výpadek příjmů. Zatímco zaměstnanec má v takové situaci relativně jasně nastavenou ochranu, u podnikatele záleží vše na jeho vlastním nastavení a rezervách. Nemocenské pojištění je dobrovolné a řada OSVČ si ho neplatí, takže i krátkodobý výpadek může znamenat okamžitý propad příjmů. Současně ale zůstávají fixní povinnosti vůči státu i další náklady. Kombinace nejistého příjmu a relativně rigidních odvodů tak zvyšuje celkový stres a ztěžuje dlouhodobé plánování.
Spor o férovost
Do celé debaty navíc neustále vstupuje tradiční otázka férovosti mezi zaměstnanci a podnikateli. Zaměstnanci často vnímají, že odvádějí vysoké částky bez možnosti optimalizace, zatímco podnikatelé mají větší flexibilitu. Podnikatelé naopak upozorňují na riziko, nejistotu a administrativní zátěž, kterou nesou.
Vlastně ani jedna skupina nemá pocit, že je systém nastaven spravedlivě.
Co z toho plyne
Debata o podnikatelích se v Česku často vede, jako by šlo o okrajovou skupinu. Ve skutečnosti ale OSVČ a malé firmy tvoří velmi významnou část ekonomiky a zaměstnanosti. Nejde jen o samotné podnikatele - každý z nich vytváří další ekonomickou aktivitu. Spolupracuje s dalšími firmami, nakupuje služby, postupně zaměstnává další lidi. Malé podnikání je navíc klíčové pro flexibilitu ekonomiky. Právě menší subjekty se dokážou rychle přizpůsobit změnám, inovovat a zaplňovat mezery na trhu, které velké firmy přehlížejí.
Zároveň platí, že velká část lidí by bez možnosti podnikání pravděpodobně skončila v méně produktivních nebo hůře placených pozicích. Podnikání tak nepřímo snižuje tlak na trh práce i na stát.
O to důležitější je otázka, jaké podmínky pro něj stát vytváří. Nejde totiž jen o komfort jedné skupiny, ale o to, jak dynamická a odolná bude celá ekonomika.
Diskuze o podnikatelském prostředí v Česku by se proto neměla zjednodušovat jen na obvyklou otázku „nižších daní“. Stejně důležitá je jednoduchost systému, stabilita pravidel a celkový přístup státu k podnikání: Má stát podnikatele především kontrolovat a dusit, nebo vytvářet podmínky, ve kterých se jim vyplatí růst a tvořit hodnotu?
Odpověď na tuto otázku rozhoduje nejen o budoucnosti podnikatelů, ale i celé české ekonomiky.
Zdroje:
https://www.businessinfo.cz/clanky/cesko-ma-seste-nejhorsi-podminky-pro-podnikani-v-eu-ukazuje-analyza/?utm_source=chatgpt.com
https://www.finance.cz/zpravy/finance/421955-jak-vysoke-plati-evropane-dane/
