Článek
Porod. Možná vůbec nejvýznamnější životní zkušenost ženy, tělesná i psychická, která se dotýká samotné její identity. Preference, jakým způsobem rodit, jsou u nás různé. Existují jak ženy, které uznávají výhradně porod přirozenou cestou, ty, které by si v případě možnosti volby raději vybraly císařský řez, a někde mezi je asi většina z nás, která se přizpůsobí doporučení lékaře a smíří se s doporučenou variantou, ať je jakákoliv.
Statistiky porodů se liší dle státu
Ještě před několika desítkami let byla debata o způsobu porodu poměrně jednoduchá. Přirozený porod byl normou a císařský řez výjimkou vyhrazenou pro situace, kdy šlo skutečně o zdraví nebo život matky či dítěte. Dnes císařských řezů přibývá a s tím i otázka, zda by žena měla mít možnost zvolit si způsob porodu vědomě, a nikoli jen na základě akutní zdravotní indikace.
Podle dat WHO tvoří císařské řezy zhruba 21 % všech porodů celosvětově, a trend stále stoupá – prognózy do roku 2030 hovoří o možných 29 % porodů touto cestou. V některých regionech jsou rozdíly z logiky věci propastné, a zejména v zemích s omezenou lékařskou péčí převažují klasické porody. Např. Subsaharská Afrika má nejmenší podíl císařských řezů vůbec - pod 5 %. Naopak například v Latinské Americe se procento CS pohybuje mezi 30 a 40 % a v Brazílii dle dat z roku 2021 je to dokonce 57 %.
WHO přitom dlouhodobě upozorňuje, že z populačního hlediska nepřináší vyšší podíl císařských řezů automaticky lepší zdravotní výsledky.
Kde si lze vybrat způsob porodu
Například ve Velké Británii umožňují oficiální doporučení zdravotnického systému NHS ženě požádat o plánovaný císařský řez i na základě osobní preference. Argumentace je postavena na principu autonomie pacientky a na tom, že psychické zdraví je nedílnou součástí zdraví celkového. Pokud má žena po konzultaci s odborníky stále přání rodit císařským řezem, neměla by být nucena k vaginálnímu porodu.
Podobný přístup najdeme v Austrálii, Švédsku nebo Nizozemsku, kde se mluví o takzvaném sdíleném rozhodování: lékař poskytne kompletní informace o rizicích a přínosech obou variant, ale konečné rozhodnutí vzniká v dialogu, nikoli jako jednostranný verdikt.
Ve Spojených státech je situace méně jednotná a liší se podle státu i pracoviště, nicméně koncept „císařského řezu na přání ženy“ je tam odborně popsaný a akceptovaný.
Tyto země svou praxi obhajují především tím, že respekt k informované volbě ženy zvyšuje důvěru ve zdravotnický systém, snižuje riziko porodního traumatu a v konečném důsledku může vést k lepším dlouhodobým výsledkům – nejen fyzickým, ale i psychickým.
Jak se rodí v Česku?
V České republice je situace složitější. Oficiálně je císařský řez bez zdravotní indikace považován za nežádoucí a jeho provedení záleží na konkrétní porodnici a lékaři.
Podle nejnovějších dat se podíl přirozených porodů daleko nad polovinou, nicméně počet císařských řezů každým rokem přibývá. Dle dat ÚZIS tímto způsobem proběhlo v roce 2024 cca 26 - 27 % porodů.
Přímá volba ženy ale není systémově zakotvena a často se odehrává spíš v šedé zóně individuálních domluv.
Proč počet CS neustále narůstá?
Důvody jsou různé. Moderní medicína dokáže císařský řez provést relativně bezpečně, porodnictví se stalo defenzivnějším a lékaři se snaží minimalizovat rizika i právní odpovědnost. Císařský řez je v tomto smyslu předvídatelnější a lépe „kontrolovatelný“ výkon.
Hlavním důvodem je však samozřejmě skutečnost, že se změnila struktura rodiček: ženy rodí ve vyšším věku, častěji s chronickými onemocněními, po asistované reprodukci nebo po předchozím císařském řezu, který sám o sobě zvyšuje pravděpodobnost další operace.
Svou roli hraje ale také psychika žen: část z nich přichází k porodu s výrazným strachem, často podpořeným sdílenými negativními zkušenostmi. Tak se císařský řez stává častějším řešením nejen zdravotních komplikací, ale i kombinace medicínských, psychologických a systémových faktorů.
Srovnání obou typů
Přirozený porod je z medicínského hlediska považován za fyziologický proces. Tělo ženy je na něj biologicky připraveno a u nekomplikovaného těhotenství bývá spojován s rychlejší rekonvalescencí, menším rizikem infekcí a lepším nástupem kojení.
Pro dítě znamená průchod porodními cestami mimo jiné kontakt s matčiným mikrobiomem, který hraje roli ve vývoji imunitního systému.
Přirozený porod ale není vždy jednoduchý ani ideální. Může být dlouhý, bolestivý, někdy končí poraněním hráze nebo nutností akutního zásahu.
Císařský řez je naopak chirurgický výkon. U plánovaného císařského řezu žena ví, kdy porod proběhne, vyhne se kontrakcím a u některých zdravotních či psychických stavů může být tato varianta bezpečnější nebo méně stresující.
Zároveň je ale spojen s delší rekonvalescencí, vyšším rizikem komplikací po operaci a možnými dopady na další těhotenství.
Odborná literatura také upozorňuje, že děti narozené císařským řezem mohou mít častěji potíže s adaptací dýchání po porodu, i když většina z nich je samozřejmě zdravá.
Klíčová otázka dnes nezní, který porod je „lepší“, ale za jakých okolností a pro koho.
A co je tedy lepší?
Odborníci se v názorech rozcházejí. Jedna část porodníků varuje, že císařský řez je operace, nikoli pohodlnější varianta porodu. Jiní zdůrazňují, že psychická pohoda ženy je klíčová a že extrémní strach z porodu, předchozí trauma nebo špatná zkušenost mohou být samy o sobě relevantním důvodem k volbě císařského řezu.
Možná nejdůležitější posun posledních let spočívá v tom, že se přestává mluvit o „správném“ a „špatném“ porodu. Každé těhotenství je jiné, každá žena přichází s jinou historií, tělem i psychikou. Přirozený porod může být posilující zkušeností, stejně jako může být traumatizující. Císařský řez může zachránit život, ale také být vědomou volbou, která ženě umožní projít porodem s menším strachem.
Zdroje:
