Článek
Horory patří k nejkontroverznějším filmovým žánrům vůbec. Někdo je nedokáže vystát a při prvním skřípavém zvuku hororového traileru okamžitě přepíná kanál. Jiní naopak čekají na každou premiéru s netrpělivostí a vyhledávají co nejděsivější zážitky. Ano, horory jsou vytvářeny tak, aby cíleně v lidech navozovaly negativní emoce: strach, hrůza, znechucení, úzkost, šok… Proč vlastně dobrovolně saháme po filmech, které by v nás neměly vyvolat nic jiného, než čistě negativní prožitek?
Podle psychologů je to mnohem víc než jen otázka vkusu – naše filmové preference totiž hodně vypovídají i tom, jací jsme lidé.
Adrenalin v bezpečí
I přesto, jaké prožitky horory vyvolávají, jedná se o žánr oblíbený u nadpoloviční většiny populace. Neočekávají od hororů totiž jen strach a znechucení, ale i potěšení a zábavu. Paradoxně totiž právě tyto negativní emoce jsou zdrojem vzrušení a radosti. Kdyby diváci od hororu čekali pouze děs a úzkost, dalo by se o jejich duševním zdraví pochybovat. Přesto zůstává otázka, jak nám vlastně může být příjemné prožívat nepříjemné emoce.
Když sledujeme horor, naše fyziologické reakce jsou podobné, jako kdyby nám šlo reálně o život: srdce buší, svaly se napínají, dlaně se potí. Rozdíl je jediný – náš mozek ví, že nám ve skutečnosti nic nehrozí. Psychologové tomu říkají „bezpečné ohrožení“. Je to způsob, jak zažít vzrušení a adrenalin bez rizika, že skončíme v opravdovém průšvihu. Proto se horory líbí zejména těm, kdo touží po silných prožitcích a dokážou zvládat napětí.
Zajímavé je, že sledování hororu se dá přirovnat k dětským hrám na honěnou – i tam jde o simulaci situace predátor–oběť, jen v mnohem jednodušší podobě. A stejně jako děti z honičky cítí radost, i my si užíváme pocit, že jsme nebezpečí unikli.
Kdo se hororů nebojí?
Výzkumy ukazují, že fanoušci hororů mají často vyšší míru tzv. sensation seeking – tedy potřebu vyhledávat nové, silné a někdy i riskantní zážitky. Jsou otevřenější novým zkušenostem a také psychicky odolnější. Lidé, kteří horory nesnášejí, bývají citlivější na úzkost a negativní emoce, takže se jim raději vyhýbají.
Emoční trénink a katarze
Sledování hororů ale není jen o zábavě. Psychologové je popisují také jako formu emočního tréninku. V bezpečném prostředí si vyzkoušíme, jaké to je zažít strach, šok nebo napětí – a přitom zjistíme, že to zvládneme. Právě proto se po hororu často dostavuje pocit úlevy a uvolnění, podobný katarzi. Dá se tedy říct, že horory posilují naši schopnost čelit stresu i v běžném životě.
Horor jako ideální rande?
Možná vás překvapí, že horory patří mezi nejoblíbenější filmové žánry sledované na prvním rande. A není to náhoda. Strach totiž sbližuje – sdílené napětí vytváří pocit blízkosti a důvěry. Navíc funguje tzv. „misattribution of arousal“ efekt: když se srdce rozbuší strachem, mozek si to snadno vyloží jako zamilovanost. Proto není divu, že po společném hororu často vzroste vzájemná přitažlivost.
Takže příště, až budete přemýšlet, jestli dát přednost romantické komedii nebo krvavému hororu, mějte na paměti: právě horor může být tou správnou volbou, ať už chcete posílit psychickou odolnost, zažít adrenalin – nebo zapůsobit na svou druhou polovičku.
Tak s kým dnes vyrazíte do kina?
Zdroje:
https://www.psychologytoday.com/us/blog/why-we-love-horror/202110/the-psychology-horror-movies
Psychologie hororu – výzkumy o vlivu strachu na lidské emoce a chování (např. odborné studie z Journal of Media Psychology, publikace Richarda J. McNallyho a Marvina Zuckermana).
