Článek
Kachny: znásilnění jako evoluční strategie
Třeba takové kachny představují jeden z nejlépe prozkoumaných případů sexuálního nátlaku v živočišné říši. U některých druhů bylo zjištěno, že více než polovina páření probíhá proti vůli samice - tedy jejím znásilněním. Samci navíc často útočí ve skupinách, pronásledují samici na vodě i ve vzduchu a fyzicky jí znemožní únik.
Tento extrémní tlak ale vedl k jedné z nejpozoruhodnějších evolučních odpovědí vůbec. Samci si vyvinuli dlouhý, spirálovitě stočený penis, který se dokáže během zlomku vteřiny vysunout. No a samice, ty naopak evolučně reagovaly vytvořením složitého pohlavního orgánu plného slepých ramen, protisměrných spirál a anatomických pastí. Ty umožňují oplodnění pouze v případě, že je samice schopna proces aktivně „řídit“ a tedy tak, že to není proti její vůli.
Biologové tento jev označují jako sexuální konflikt, kdy zájmy samce a samice stojí přímo proti sobě. Výsledkem je neustálý evoluční závod ve zbrojení, který z kachen dělá jeden z nejbrutálnějších příkladů sexuálních strategií v přírodě.
Delfíni: inteligentní, roztomilí… úchylové
Delfíni jsou dlouhodobě vnímáni jako extrémně inteligentní a sociálně vyspělí tvorové. Právě proto v konfliktu s tímto stereotypem pak působí jejich sexuální chování docela znepokojivě. Výzkumy ukazují, že samci delfínů často vytvářejí koalice dvou až tří jedinců, které si „hlídají“ konkrétní samici. Ta je izolována, fyzicky blokována v pohybu a opakovaně nucena k páření.
Sex u delfínů navíc neslouží pouze k reprodukci. Je nástrojem sociální dominance, upevňování hierarchie ve skupině, ventilace agrese a zjevně i zdrojem potěšení.
Aby toho nebylo málo, delfíni jsou navíc známí tím, že se pokoušejí o kopulaci i s jinými druhy, mláďaty i neživými objekty. Tyto projevy jasně ukazují, že inteligence sama o sobě nevede k empatii nebo morálním zábranám. Bez kulturních pravidel zůstává i vysoce vyvinutý mozek jen efektivním nástrojem k prosazení vlastních zájmů.
Hlemýždi: nekompromisní hermafroditi
Na první pohled by se nám mohlo zdát, že hermafroditismus přináší harmonii. Každý jedinec je zároveň samcem i samicí, a tudíž by měl mít rovné postavení. U hlemýžďů je realita opačná. Přestože oba hlemýždí partneři mohou otěhotnět, nikdo nechce být tím, kdo ponese nevýhody rodičovství.
Výsledkem je extrémně zvláštní strategie: před samotným pářením si hlemýždi vbodnou do těla tzv. milostný šíp. Tento vápenitý hrot není pohlavním orgánem, ale samostatnou strukturou, jejímž cílem je chemicky ovlivnit partnera. Hormony obsažené v šípu zvyšují šanci, že spermie útočníka přežijí a oplodní vajíčka.
Zranění přitom nemá pro zasaženého žádný přínos a může snižovat jeho budoucí reprodukční úspěch. I u tvorů, kteří vypadají pomalu a nevinně, tedy platí tvrdé pravidlo: kdo manipuluje lépe, ten se rozmnoží.
Kudlanky a pavouci: sex za cenu smrti
Kanibalismus při páření patří k nejznámějším příkladům zvířecí zvrácenosti. Samice kudlanek nebo některých pavouků po kopulaci samce sežerou, často po částech a někdy ještě během samotného aktu. Paradoxně to však může zvýšit reprodukční úspěch obou stran. Samec poskytne samici výživnou potravu, prodlouží délku kopulace, a tím zvýší šanci na oplodnění.
U některých druhů pokračuje nervová aktivita v těle samce i po dekapitaci, což umožňuje dokončení přenosu spermií. Z lidského pohledu jde o extrémní formu brutality, z biologického o chladně efektivní řešení.
Tuleni a lachtani: silnější vyhraje
Ploutvonožci představují učebnicový příklad sexuální dominance. Velcí samci ovládají rozsáhlé harémy samic, které si doslova vybojují. Konkurenty zahánějí násilím a samice si drží pod přímou fyzickou kontrolou.
Pokusy o útěk bývají tvrdě potrestány a zaznamenány byly i případy, kdy samice během násilné kopulace utonula. Zvlášť znepokojivé jsou případy mezidruhových sexuálních útoků, které svědčí o extrémně nízké selektivitě některých dominantních samců. Sex zde není interakcí dvou jedinců, ale demonstrací moci.
Ptáci altánkáři: okouzlení samice majetkem
Ne všechny zvířecí strategie jsou naštěstí založeny na hrubé síle. Ptáci altánkáři investují obrovské množství energie do stavby komplikovaných konstrukcí, které zdobí barevnými předměty – od květů po plastový odpad. Cílem je oslnit samici a získat její pozornost.
Jenže výzkumy ukazují, že některé druhy využívají i psychologický nátlak. Samice je dezorientována hlasitým zpěvem, optickými iluzemi a prostorovým uspořádáním altánku. V některých případech je fyzicky blokována v úniku.
I zde jde o jemnější, ale stále problematickou formu manipulace, která ukazuje, že oplzlost nemusí být hlučná, aby byla účinná.
Proč je příroda tak bezohledná?
Zásadní rozdíl mezi lidmi a zvířaty nespočívá v chování, ale v hodnotách. Zvířa neznají souhlas, neznají práva, a neznají empatii v lidském slova smyslu.
Evoluce neodměňuje slušnost, ale úspěšnou reprodukci. To, co my hodnotíme jako nemorální, je z biologického hlediska často prostě efektivní. Příroda není dobrá ani zlá. Je lhostejná.
Zdroje:
https://www.scientificamerican.com/article/sexual-conflict/
https://www.nationalgeographic.com/animals/article/mating-animals-sex-strategies
https://www.bbcearth.com/news/the-brutal-truth-about-animal-mating
https://www.scientificamerican.com/article/duck-genitalia/
https://www.nationalgeographic.com/animals/article/dolphins-sexual-behavior
https://www.scientificamerican.com/article/love-darts/
https://www.nationalgeographic.com/animals/article/praying-mantis-mating-sex-cannibalism
https://www.britannica.com/animal/seal-mammal/Reproduction-and-life-cycle
https://www.audubon.org/news/the-sex-lives-bowerbirds
