Článek
Generační rozdíly nejsou mýtus
„Moji rodiče po práci vypnuli telefon a měli klid. Já? Jsem na mobilu i o půlnoci, protože klient v New Yorku čeká na odpověď,“ říká třiatřicetiletý Tomáš, projektový manažer. Tahle věta v sobě shrnuje rozdíl mezi generacemi, který není jen módní nálepkou. Je to realita, kterou potvrzují psychologové, data i každodenní zkušenost.
Každá generace totiž vyrůstala v jiných podmínkách – a to ji formovalo. Baby Boomers zažívali poválečný růst, generace X svět prvních počítačů a globalizace, mileniálové nástup digitálního kapitalismu a krizí. A dnešní generace Z? Ti přicházejí na trh práce s jinými hodnotami: mluví o duševním zdraví, flexibilitě a odmítají nonstop režim.
Mileniálové: Sendvičová generace pod tlakem
Pokud někdo ví, co znamená „hustle kultura“, pak jsou to právě mileniálové. Sociologové jim říkají „sendvičová generace“ – a důvod je jasný.
- Ekonomické tlaky – Mnozí začínali kariéru v roce 2008, kdy světová finanční krize drtivě zasáhla trh práce. Dodnes čelí rekordním cenám bydlení a stagnujícím mzdám.
- Kultura výkonu – Vyrůstali s přesvědčením, že „čím víc pracuješ, tím víc uspěješ“. Realita? Přepracovanost, přesčasy a maily o půlnoci.
- Digitální přetížení – Byli první, kdo okusil, že smartphone neznamená svobodu, ale 24/7 připoutání k práci.
- Sendvičový efekt – Pečují o malé děti, zároveň ale pomáhají stárnoucím rodičům. Čas, energie i peníze se tenčí.
Podle dat Deloitte až 42 % mileniálů uvádí, že trpí příznaky vyhoření. To z nich dělá nejzranitelnější generaci současnosti.
Generace Z: Nová pravidla, nové hranice
Z pohledu starších kolegů působí někdy „líně“. Ve skutečnosti se však jen poučili.
- Odmítají nonstop dostupnost – po pracovní době prostě vypnou.
- Smysl místo statusu – dávají přednost firmám, které se hlásí k hodnotám, jako je udržitelnost či diverzita.
- Otevřenost v duševním zdraví – terapie nebo antidepresiva nejsou stigma, ale běžná součást života.
- Flexibilita před platem – raději mít home office a volnější rozvrh než o deset tisíc víc.
- Technologie jako nástroj, ne past – jsou si vědomi digitálních rizik, proto si vědomě nastavují hranice (dopaminové detoxy, vypnuté notifikace).
Generace Z tedy nevydělává méně proto, že by nechtěla pracovat. Jen odmítá opakovat chyby mileniálů.
Burn-out jako civilizační diagnóza
Světová zdravotnická organizace už v roce 2019 označila vyhoření za syndrom spojený s prací. A důsledky jsou vážné:
- vyšší riziko úzkostí a depresí,
- oslabená imunita,
- horší kreativita a schopnost rozhodování.
Podle American Psychological Association jsou právě mileniálové nejohroženější. Pokud se ale pracovní kultura nezmění, čeká to samé i generaci Z – jen o pár let později.
Budoucnost práce: Co se musí změnit
Odborníci vidí několik zásadních směrů:
- Nová kultura práce – hodnotit výsledky, ne hodiny.
- Podpora duševního zdraví – firemní terapie, koučink, well-being programy.
- Flexibilita a autonomie – práce odkudkoli, podle vlastního rytmu.
- Odpovědnost firem – zaměstnavatelé nejsou jen zadavatelé úkolů, ale tvůrci prostředí, které může buď chránit, nebo ničit.
Závěr: Lekce pro všechny
Mileniálové si vybrali těžkou cestu – přepracovaní, vyčerpaní, sevření mezi rodinou a prací. Generace Z zvolila jinou strategii: nastavila hranice a tím nutí firmy přehodnotit priority. Otázka zní: dokážeme si jako společnost říct, že práce má sloužit životu, a ne život práci?
Protože pokud ne, nebude to naposledy, kdy uslyšíme slovo „vyhoření“ jako symbol jedné celé generace.
Zdroje:
Deloitte & Asana,
Work Trends Report 2024 American Psychological Association,
Burnout Studies Pew Research Center,
Generational Attitudes 2023 Harvard Business Review,
Hustle Culture and Burnout World Health Organization,
Burnout Classification (2019) McKinsey & Company,
Gen Z and the Future of Work (2023)
