Článek
Když dnes projíždíme bývalou Jugoslávií, bohužel nám až příliš často stále opuštěné domy s otisky střelby ve zdech připomínají hrůznou občanskou válku, která se zde odehrávala na počátku 90. let. Rozpad vícenárodnostní federace provázely etnické boje, které neušetřily kromě lidských životů ani majetek.
Mnoho z nás velmi dobře zná ty příběhy, které hovoří o vraždění souseda sousedem, osamocených domech, a o na dlouhá desetiletí znesvářených blízkých.
Zuřící válka v 90. letech v Jugoslávii
Šlo o nejkrvavější konflikt v Evropě od druhé světové války. Po rozpadu Jugoslávie se jednotlivé republiky začaly osamostatňovat, část srbského vedení ale usilovala o zachování společného státu, nebo připojení území obývaných Srby k Srbsku.
Vzájemně se tak tehdy střetly národnostní, politické i územní zájmy Srbů, Chorvatů a Bosňanů, což vedlo k etnickým čistkám, obléhání měst, masakrům civilistů i statisícům uprchlíků.
V řadě oblastí se válka změnila v boj o každou vesnici a každou silnici, kde příměří často nevydrželo ani několik hodin.
Modré přilby mají usilovat o mír a uklidnění situace, nemohou ale přímo zasahovat.
Občanská válka v takovou chvíli ubližovala všem, globální koalice se proto rozhodly hlídat konflikt alespoň „vzdáleně“ za pomoci tzv. mírových modrých přileb, tedy ozbrojených sil pod mandátem OSN. Ty dohlížely na boje a cílem bylo ideálně usilovat o mír a uklidňovat situaci.
Bohužel však tyto “ modré přilby“ nemohly přímo zasahovat, ale skutečně pouze a jenom „dohlížet“.
Francouzská základna byla v pasti
Jednoho dne se jejich poslání změnilo. Jedna z nejtěžších zkoušek pro mírové mise totiž přišla v lednu 1993 během chorvatské ofenzívy známé jako Operace Maslenica. Fronta se začala rychle a nepředvídatelně pohybovat a francouzští vojáci mise UNPROFOR, kteří se v tu chvíli nacházeli na základně jménem Karin Plaža, se rázem ocitli odříznutí, přímo mezi bojujícími stranami.
Snažili se ustupovat stále dál, ale nakonec narazili na moře, kdy už nebylo kam ustupovat. Dva jejich kolegové padli, další byli zranění a zásoby rychle mizely. Bylo jasné, že bez pomoci nikdo dlouho nevydrží.
Československá jednotka pod vedením Petra Pavla dostala úkol - zachránit uvíznuté francouzské vojáky.
Co však bylo ještě horší, že k mírové jednotce se francouzská armáda nedokázala nijak dostat. Ta tak byla odkázána na to, jak se kdo kolem nich rozhodne.
Právě tehdy dostala československá jednotka pod velením tehdejšího kapitána Petra Pavla úkol, který mnozí považovali za téměř nesplnitelný.
Operace Karin se spouští
Mezi Chorvaty a Srby bylo jen několik málo kilometrů. A právě ty dělily více než padesát francouzských vojáků od první linie a přímých bojů. Na mapě se jednalo o přibližně 30 kilometrů. Řekněme si ale na rovinu, že 30 km ve válce je něco úplně jiného, než 30 km mimo ni.
Cesta totiž dle vojáků skutečně připomínala peklo. Pavel vyrazil se skupinou přibližně třiceti československých vojáků a dvěma obrněnými transportéry OT-64 SKOT a prakticky okamžitě narazili na první překážky. Silnice byly zatarasené stromy poraženými dělostřeleckou palbou. Vojáci museli vystupovat z obrněnců (a tedy podstupovat riziko nechráněnosti) a odstraňovat je, zatímco kolem dopadaly granáty. Postup byl tedy velmi pomalý.
Některé úseky zase vedly přes zaminovaný terén, takže každé zastavení znamenalo riziko.
Palba a jednání s oběma stranami
V jednu chvíli se čeští vojáci ocitli přímo mezi chorvatskou a srbskou palbou. Srbští bojovníci využili československé transportéry jako kryt před střelbou protivníka. A v ten moment nebyl čas váhat. Petr Pavel tehdy musel v extrémně vypjaté situaci jednat s oběma stranami konfliktu.
Přibližně hodinu jednal se srbským velitelem, aby povolil jejich odchod. Nakonec Srbové souhlasili pod podmínkou, že si ponechají francouzský obrněný transportér. Zároveň ale po průjezdu začalo oblast ostřelovat chorvatské dělostřelectvo. Pavel proto kontaktoval francouzského spojovacího důstojníka napojeného na chorvatské velení, aby palbu zastavil. To se naštěstí podařilo.
Samopal byl namířený na hlavu Petra Pavla
Za vůbec nejkritičtější okamžik mise Pavel ale později označil situaci, kdy cestu zablokovala místní srbská milice. Československá jednotka mířící k záchraně francouzských vojáků postupovala, najednou ji ale zastoupili cestu srbští rozzuření ozbrojenci místních milicí.
V těch nejvypjatějších situacích nesmí dát velitel najevo strach.
Jeden z mužů mířil Petru Pavlovi samopalem přímo na hlavu a v té chvíli bylo zcela nutné zachovat klid. Místo paniky vyjednával, až se nakonec vzbouřence podařilo přesvědčit, aby je pustili dál. Sám ale později vzpomínal na to, jak náročná tato situace byla, jak byli všichni napjatí a jen krok od výstřelu, a jak v takovou chvíli nesmí dát velitel najevo strach.
Záchrana vojáků na poslední chvíli
Jakmile československá jednotka dorazila na základnu Karin, věděli, že musí jednat rychle. Příměří bylo křehké a nedalo se na něj spoléhat dlouho, Francouzům navíc došly zásoby a munice a bylo zřejmé, že čas hraje proti všem.
Evakuace, která byla předem připravená, pak proto proběhla velice rychle. Všichni francouzští vojáci se nalodili do obrněných transportérů a kolona se okamžitě vydala na cestu zpět. Díky tomu se podařilo dostat do bezpečí více než padesát francouzských vojáků, kteří jsou tehdejšímu Československu velice vděční.
Petr Pavel a vyznamenání od americké strany.
Svět na tento čin nezapomněl
Francouzský velitel Éric Zanolini dodnes vzpomíná, že Pavel působil naprosto klidně, profesionálně a organizovaně i v situaci, kdy se vše mohlo během okamžiku zvrtnout v obrovskou katastrofu. Za úspěšnou operaci získal Petr Pavel a další členové jednotky francouzský Válečný kříž od ministra obrany Francie - François Léotarda.
O dva roky později převzal Petr Pavel také Medaili Za hrdinství od prezidenta Václava Havla. Je nutno říct, že nešlo o ocenění za roky služby ani za dobře odvedenou administrativní práci. Obě vyznamenání jsou za přímo provedenou konkrétní operaci, při které českoslovenští vojáci v čele s velitelem Petrem Pavlem nasadili život, aby zachránili své spojence.
Proč se o misi Karin mluví i po třiceti letech?
Nebezpečná záchranná operace Karin patří mezi nejlépe zdokumentované události české armády po roce 1989. I díky tomu, že existují svědectví českých, francouzských a dalších vojáků, dnes můžeme znát tento příběh, kde díky profesionalitě a chladné hlavě došlo k záchraně mnoha lidských životů. Jedná se totiž o jednu z nejvýznamnějších misí, kterou čeští vojáci v čele s Petrem Pavlem po pádu komunismu absolvovali.
Zdroje:
iROZHLAS – Klidný i se samopalem u hlavy, vzpomíná na Petra Pavla voják, kterého zachránil v Jugoslávii - https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/petr-pavel-valka-v-jugoslavii-francie_2302071330_elev
Wikipedie.org – Vyproštění francouzských vojáků ze základny Karin - https://cs.wikipedia.org/wiki/Vypro%C5%A1t%C4%9Bn%C3%AD_francouzsk%C3%BDch_voj%C3%A1k%C5%AF_ze_z%C3%A1kladny_Karin
YouTube (Petr Pavel) – Vyproštění francouzských vojáků ze základny Karin https://www.youtube.com/watch?v=yctgnKfgAJw
Radio Prague International (Český rozhlas) – Přišel klidný profesionál. Vzpomíná francouzský voják na Pavlovu misi v bývalé Jugoslávii - https://cesky.radio.cz/prisel-klidny-profesional-vzpomina-francouzsky-vojak-na-pavlovu-misi-v-byvale-8777126
Lidovky.cz – „Veliteli, já ho šmáhnu.“ Generál Pavel vzpomíná na dramatické momenty z Jugoslávie - https://www.lidovky.cz/relax/lide/veliteli-ja-ho-smahnu-general-pavel-vzpomina-na-dramaticke-momenty-z-jugoslavie.A190707_150250_lide_ele
Deník N – Krev, pot a slzy na Karin Plaža. Uběhlo třicet let od chvíle, kdy se začala psát nová kapitola dějin české armády
Wikipedia.org - Evacuation of Karin Base - https://en.wikipedia.org/wiki/Evacuation_of_Karin_Base
