Článek
Kdo by ji neznal. Čepici se svérázným, jedinečným vzorem, který připomíná zmiji. Do paměti a vnímání Čechů se zapsala velice výrazně, dnes ji najdeme spíše v zapadlých chalupách, tradičně u řezníků, ale také u městských hipsterů. Zmijovka je už dlouhá léta symbolem tradice, ale také poměrně nečekaného globálního příběhu.
Na začátku zmijovky byl řezník
Zmijovka patří k tradičnímu českému oblečení a dlouho fungovala jako naprosto obyčejná věc. Praktická čepice, která v žádném případě nefungovala jako nějaký módní doplněk, ale spíš jako základní pokrývka hlavy, kterou mnozí využívali ve své práci. Nosila se (a mnohdy často samozřejmě nosí i nadále) při zabijačkách, na dvoře, na chatě, na poli, při různých pracovních akcích venkovně-tradičního typu a také při každodenní řemeslné práci.
Byla jednoduchým funkčním prvkem, nad kterým člověk nepřemýšlel jako módním doplňku a rozhodně u toho neřešil, jak v ní vypadá. To, co měla splňovat, byl přínos pohodlí a tepla. A to splňovala.
Její určitá nenápadnost jí ale dala sílu. Dnes už dobře známý klikatý vzor vlněné čepice vnímáme jako velmi hluboce zakořeněný a dlouhodobě spjatý s českou tradicí. Je totiž málo lidí, kteří si při pohledu na ni nevybaví poměrně konkrétní obraz. Venkov, práce, tradici a život, který v sobě nese značnou část nostalgie.
Klasická tradiční zmijovka, nebo „pepíkovka“. Pro slovenské sousedy také „budajka“.
Historie čepice má různé teorie
Původ zmijovky dodnes zůstává poněkud nejasný, neboť je kolem něj mnoho „konkurujících si“ teorií. Podle jedné z nich patří začátek této charakteritické pokrývky Vsetínsku, kde „zmijovky“ nosili a vyráběli si pasáčci ovcí. Údajně se měli bát dravých ptáků, a proto do čepice vetkali dneš už známý klikatý vzor připomínající zmiji, jež měla ptáky odradit. Takové „opatření“ prý tak mělo chránit jak samotné pastevce, tak stádo, které hlídali.
Další výklady zasazují začátek zmijovky do mnohem vzdálenější minulosti. Do Česka se prý měla dostat buď z Řecka díky Rakousku-Uhersku. Co je však jisté, že „zmijovka“ se usadila v postsocialistkých zemích, a to hlavně v Česku, ve druhé polovině 20. století.
Polovina „zmijovek“ míří do Afriky
Na začátku byla firma Fezko, která nejdříve vyráběla fezy, tedy tradiční pokrývku pro islámské země. Nakonec byly ale v Osmánské řiši fezy z politických důvodů zakázany a firma se tak zaměřila na jiné produkty. Z toho vznikla právě naše dnes již známá zmijovka. Nyní firma Fezko funguje pod kloboučnickou firmou Tonak, který zmijovku dál vyrábí ve třech vzorech. Zajímavé je, že v Česku se prodává pouze jeden z nich. Druhé dva typy putují na export, konkrétně do daleké Nigérie a Senegalu. Pokud se tedy někdy do těchto afrických zemí vypravíte, možná budete překvapeni, když na ulici potkáte na hlavách některých „kus povědomého domova“.
Zmijovka si našla cestu do Afriky, kde ji revolucionáři do „vínku“ vložili kulturně-politický význam.
V Africe je zmijovka i politickým symbolem
V již zmíněné Nigérii a Senegalu má čepice ovšem úplně jiný kulturně-politický význam. Údajně v 60. letech se totiž na návštěvu do československé firmy Fezko vydal tajemník africké marxistické strany Amílcar Cabral, jemuž se zmijovka natolik zalíbila, že ji „adoptoval“ poté jako svou, a spustil tím lavinu, kdy zmijovka začala fungovat jako symbol odporu proti kolonistů a zároveň jako symbol svobody, emancipace žen a socialistické revoluce. Není tedy divu, že členové strany a další sympatizanti poté vzali zmijovku, v jejich jazyce pojmenovanou sumbia, za svou, a stala se rozpoznávacím znakem všech, kteří v Africe bojovali za stejnou věc.
Bez zajímavosti ovšem není to, že Cabral působil dlouhá léta dokonce jako informátor tajné služby Československa. Vzhledem k tomu, že měl s tehdejším státní zřízením dobré vztahy a tehdejší politika mu imponovala, dodával tajné informace až do své smrti v roce 1973. Za jeho náklonnost mu byly odměnou velké dodávky zbraní do jeho země. Zmijovka ale zůstala v Africe oblíbená i po jeho smrti.
Z českých politiků si zmijovku oblíbil například Vladimír Špidla, dřívější premiér, eurokomisař a předseda levicové politické strany ČSSD (dnes Socdem). Ten ji ale velice pravděpodobně nenosil jako symbol revoluce, ale spíše proto, že se mu jednoduše líbila. A nebál se v ní vyrazit klidně i do Bruselu. Na Slovensku se vžila pod názvem „budajka“, jelikož ji symbol Sametové revoluce tehdy oblékl lídr demonstrací Ján Budaj.
Čepice „zmijovka“ v české populární kultuře
Politika není jediné odvětví, do kterého česká vlněná čepice zmijovka „probublala“. Kdo by neznal filmy jako je Vesničko má středisková nebo Sněženky a machři? Filmové „kroniky“ českého života za socialismu jsou obrázkem světa, kde se zmijovka takzvaně nemohla neobjevit. Kromě československých filmů se ale objevila i v amerických trhácích typu Spider-Man a Wonder Woman. Z venkovské čepice se tak stala svým způsobem součást moderní nostalgie a odrazem minulosti s přesahem.
Dočkáme se renesance tradičního oblečení?
Kultovní zmijovka přežívá již generace a milovníky tradic a tradičního oblečení přitahuje dlouhodobě a ve vlnách. Pro mě bylo poměrně překvapivé, jak často se stále v české oděvní volbě vyskytuje. Potkávám lidi různých věků a zaměření, kteří se rozhodli právě pro zmijovku. Svým zubatým vzorem se vepsala do české, ale i světové paměti.
V době rychlé módy je fajn vědět, že máme také něco svého, co nás spojuje, přestože jen zpovzdálí. Připomíná totiž také něčím zvláštní svět, který vznikal spíš z potřeby najít vhodnou teplou a funkční vlněnou čepici, než uspokojit světové trendy. Možná tedy příště, až budeme opět objevovat nové hodnoty, hodí se vzpomenout i na věci, které rychlé turbulence moderního světa přežily a fungují dlouhodobě. Vůbec špatné totiž pak není to, když tradiční český výrobek překročí nejen hranice kontinentů, ale i času.
Další zdroje
