Studenti jsou nepohodlní, útok na ně není náhoda. Potkáme se na Letné?

M?avněl. Do veřejného prostoru se kromě urážek, dezinformací a všobecného politického boje dostává také něco na první pohled subtilnějšího, nikoli však méně závažného.

Političtí představitelé útočí na studenty.

Pojďme si v první řadě říci, že s touto vládou přišla do Česka zvláštní forma floutkovství, pocit nadřazenosti a neinformované troufalosti. Provokování, dětinské vysmívání se, schvalování nesmyslných zákonů v nesmyslných časech, a jednoduše řečeno - ponižování a cílené narušování (moderně řekněme přímo trollení) debaty a vývoje naší země.

Funguje to totiž dokonale - vzpomeňte na všechny ty Strážnice, nestoudné řeči o mužatkách, menopauzách apod. Jistě, vše z toho je absolutně nepřijatelné poslouchat v moderní společnosti. Mělo to ale zahrát i další „roli“.

Nabořit debatu o všem a způsobit chaos.

Pokud se mi podaří protivníka dostatečně vyprovokovat, zesměšnit a hlavně - vyvést z míry, může se pozornost přesunout od původního tématu buď k jeho emotivní reakci, nebo k něčemu úplně jinému. Ten, kdo provokuje, pak může vystupovat jako vítěz, zatímco jeho oponent působí jako někdo, kdo situaci nezvládl. A ještě k tomu původní téma diskuze úplně zanikne.

Tedy se zároveň stane to, že potom naprostá většina lidí řeší dané šokující výroky, místo, aby řešila ohromný státní dluh, chystaný zákon s přezdívkou „bič na neziskovky“, rušení pravidel pro zdravé stravování v jídelnách (které kritizuje i Státní zdravotní ústav), rušení poplatků za veřejnoprávní média, vyhazování odborníků z ministerstev, ochromení národních parků nebo upravování zákonů tak, že čirou náhodou vyhovují zrovna Andreji Babišovi.

Jeden by měl skoro až pocit, že vláda chce změnit všechno, co funguje, zkouší už naprosto všechno a čeká, co jí projde.

Jako by se prolomila stavidla.

A teď k dnešnímu tématu. Studenti a kulturní obec hrají odedávna nezastupitelnou roli v boji za demokracii a její ochraně. Velmi přesně dokážou vycítit náladu ve společnosti, pojmenovat hrozby a upozornit na souvislosti. A to se ne každé vládě tak úplně hodí.

Některé vlády mají rády, aby obyvatelé přijímali tak nějak slepě přijímali všechna rozhodnutí a předkládané informace. Studenti se ale na univerzitách učí pravý opak. Nestačí víra, věci se musí zkoumat, testovat a podrobovat výzkumu. Kritické vzdělávání nutí ptát se. Co jsou fakta a jak bojuje vláda s dezinformacemi? Jak fungují mocenské vztahy a zájmy jednotlivých aktérů? A jaké jsou paralely mezi výkladem událostí a historickými poznatky? Studenti se vzdělávají, diskutují, poznávají různé pohledy na svět a hlavně - chtějí důkazy.

Kromě toho, že se studenti nebojí zpochybňovat to, co jim někdo předkládá, tak mají historicky významnou roli v protestních a demokratizačních hnutích. Mají vynikající možnost se setkávat s novými myšlenakami, formují se společenské vazby a potenciálně silná protestní hnutí. A to se někomu líbit nemusí, že?

Příklady z historie ohledně studentských protestů jsou poměrně výmluvné, připomeňme alespoň Sametovou revoluci, ve které hráli studenti opět zásadní roli směrem k demokratizačnímu procesu.

Tohle je možná nejdůležitější bod. Víme z historie, autoritářská moc se většinou snaží kontrolovat hlavně média (aha?), soudy a politické insituce. Kromě toho chce ale ovlivňovat také vzdělávání, výzkum a produkci vědění. Univerzity totiž mají sílu, vytvářejí poznatky a zjištění nezávisle na aktuální vláda. Mohou zveřejňovat výzkumy, které odporují oficiální politické interpretaci, vzdělávat kriticky uvažující občany a poskytovat prostor pro diskuzi, která třeba jinde neprobíhá.

Všichni známe to časté zesměšňování společenských věd a jejich úlohy ve státě. Víte ale, proč vlády pravidelně nejvíce útočí na studenty společenských věd? Protože přesně tito lidé, studenti ekonomie, sociologie, historie a politologie, si v rámci společnosti nejvíc dokážou spojit známé hrozby z minulosti a přítomnost. Společenské vědy také odhalují mechanismy moci. Velmi dobře dokáží formulovat, co se děje, z čeho to pochází a také k čemu to může vést. A to se vládám samozřejmě nelíbí. Nechtějí revoltující skupinu, chce klid.

Jak vzniká totalitní moc? Jak funguje propaganda? Jak se společnost postupně smiřuje s omezováním svobod? Jak se vytváří obraz nepřítele? Jaké mechanismy vedou k diskriminaci a vylučování určitých skupin? Historie, sociologie a politologie se zabývají otázkami, které autoritářské režimy často nechtějí otevírat. A co víc, umožňují tyto procesy nejen popisovat, ale také rozpoznávat v současnosti.

A právě tady se dostáváme „k jádru pudla“. Pokud totiž lidé rozumějí mechanismům, kterými se moc koncentruje a legitimizuje, mohou snadněji rozpoznat, kdy dochází k oslabování demokracie a jejích institucí. A společenské vědy nám ukazují, že výzvy, které řešíme v podstatě nejsou vyřešitelné jednou a provždy.

Lze je řešit pouze znovu a znovu.

A od toho jsou tu společenské vědní obory.

Pokud chce člověk porozumět společnosti, ve které žije, je třeba ji studovat. S hlubokým poznáním historických, kulturních, sociálních a dalších okolností dané společnosti a doby, může člověk mnhoem více rozumět dopadům jednání politiků a jejich kritika vychází z výzkumné činnosti. Jednoduše by se navíc dalo říci, že mnozí politici sociálním vědám nerozumějí, ani rozumět nechtějí. Proč? Rozhodně jim to zaprvé nepřinese žádné politické body a zadruhé - kritičtí vědci a novináři je zdržují od práce.

Co všechno do společenský věd patří si můžeme rozebrat zase příště, jednoduše řečeno ale díky nim dokážeme rozumět politice, analyzovat sociální problémy, historii i aktuální stav společnosti, vzdělávání i vyžadovat právo.

Abychom však skočili opět rovnou po hlavě do aktuální situace v Česku, nemůžeme se vyhnout jedné otázce. Ve veřejném prostoru se objevilo téma výměny ministrů ve vládě. Pokud by to dopadlo podle přání Andreje Babiše, čekal by nás Petr Macinka a jeho inkluze na ministerstvu školství. Absurdnost této otázky jsme myslím schopni dohlédnout všichni. Je ale třeba s touto myšlenkou operovat, protože v takové absurdnosti reálně nyní žijeme. Můžeme se s tím ale smířit? Ani náhodou.

Je každého věc, jak se k aktuální situaci v České republice staví. Vidět můžeme bohužel pouze to, že se zdaleka nebude jednat „pouze“ o rušení poplatků, ale vůbec o budoucí podobu země, kterou jsme zde několik desetiletí po řádění socialismu znovu od pídě budovali.

Proto pokud se vám nelíbí, jakým směrem (a jak rychle) věci v Česku nabraly spád, je možné vyjádřit slušně svou nespokojenost na demonstraci. Na té sobotní, kde se čeká až půl milionu lidí, i na jakékoli další. Mám totiž takový pocit, že tohle nebudou, sportovní terminologií řečeno, nájezdy, ale spíše dlouhé a únavné prodloužení. My se ale nesmíme nechat uvařit.

Inspirací nám budiž studenti, kteří svoji odvahou kráčí často první. Vzpomeňme na to pokaždé, když na ně bude chtít někdo útočit.

Děkuju každému, komu to není jedno.

Zdroj:

Masarykova univerzita - Česká republika jako demokratický stát - https://is.muni.cz/th/apbv1/Prilohy_k_DP.pdf

iForum Univerzity Karlovy - https://iforum.cuni.cz/IFORUM-16258.html

Gender a věda – Společenské a humanitní vědy - https://genderaveda.cz/spolecenske-a-humanitni-vedy/

Novinky.cz – Proč potřebujeme sociální vědy - https://www.novinky.cz/clanek/kultura-salon-esej-ondreje-cisare-a-hany-kubatove-proc-potrebujeme-socialni-vedy-40330126

ScienceDirect – Academic capture / autocratization - https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0883035526000558

Seznam Zprávy – Premiér Babiš přemýšlí o výměně ministrů. V cestě mu stojí Petr Macinka - https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-premier-babis-premysli-o-vymene-ministru-v-ceste-mu-stoji-petr-macinka-317721