Článek
Možná vás stejně jako mě překvapilo, s jakou razancí se v Česku objevil problém, který nepotřeboval řešení. Tedy, abychom byli konkrétní, veřejnoprávní poplatky. Dlouhodobě systém placení přímo lidmi funguje, většinově si na něj nikdo nestěžuje a upřímně - od lidí toto téma v podstatě nikdy nevzešlo.
Hybridní válka a její důsledky, seznamte se
O hybridní či informační válce už jsme slyšeli a četli mnoho. Víme, že to není vojenský konflikt, ale snaha oslabovat stát a jeho společnost pomocí dezinformací, propagandy, kybernetických útoků či skrytého politického vlivu. Jejím cílem je narušit důvěru lidí v instituce, média a demokratické procesy, rozdělovat společnost a vytvářet chaos. Co mi to jenom…?
Cílem hybridní války je narušit důvěru lidí v instituce nebo média.
My ale chaos nechceme. V této nepromyšlené podobě je záměr rušit poplatky hazard s demokracií a otevření dveří cizímu vlivu. Jejich oslabování totiž není jen mediální nebo politickou otázkou, ale také otázkou bezpečnosti země. A navíc, jakkoli je to situace vážná, debata o poplatcích zamlžuje další, velice zásadní problémy vlády, které tímto přechází do pozadí. Ptát se na ně ale máme úplně stejně.
Dlouhý seznam problémů vlády
Snaha o zrušení poplatků za veřejnoprávní média rozhodně není první věc, která lidi u aktuální vlády Andreje Babiše šokovala. Pojďme si nejdříve rekapitulovat, jaký způsobem vládne Andrej Babiš spolu s Tomiem Okamurou a Petrem Macinkou. Drama začalo tím, že prezident odmítl jmenovat Filipa Turka ministrem. Jakkoli byli nejdříve všichni poslanci Motoristů naštvaní, nyní už sami pomalu přestávají za Turkem stát. Filip Turek ovšem v žádném případě není náš hlavní ani největší problém. A mimochodem - náš největší problém nejsou ani motoristé, u nich je třeba podívat se spíše na to, na koho jsou napojení a za jaké zájmy bojují.
Pojďme ale zpět k tomu, co se bojem za poplatky trochu zatemnilo (byť by nemělo).
Obří státní dluh
Vláda pro rok 2027 navrhla schodek 386 miliard korun, tedy o 76 miliard více než pro rok 2026. Jde o jeden z nejvyšších schodků v historii České republiky, vyšší byl pouze pandemický schodek z roku 2021. Argumenty proč se takto zadlužujeme velice trvdě kritizuje a varuje před tím Národní rozpočtová rada.
Mimochodem, je poměrně zajímavé podívat se, kam peníze z našeho rozpočtu jdou v porovnání z hlediska kultury. Například na literární časopisy jde státní dotace za 18 milionů korun, Fotbalové asociaci 650 milionů korun (38krát tolik), dotace Agrofertu 1,7 miliardy korun (100krát tolik) a dotace elektrárnám miliardáře Daniela Křetínského 12 miliard korun (705krát tolik).
Masivní personální změny ve státní správě
Už během prvních měsíců vláda výrazně obměnila (jemně řečeno) vedení ministerstev, státních institucí a podniků. Seznam Zprávy popsaly návrat řady lidí spojených s předchozími vládami Andreje Babiše a také lidi s vazbami na Agrofert. Na Ministerstvu zahraničí byl zásah mimořádně výrazný: po nástupu Petra Macinky skončilo šest ze sedmi vrchních ředitelů.
Babišův střet zájmů kolem Agrofertu
Tohle je zřejmě nejvýznamnější osobní a institucionální kontroverze premiéra. Babiš po nástupu do vlády vložil akcie Agrofertu do svěřenského fondu RSVP Trust. Vláda a české úřady tvrdí, že tím střet zájmů vyřešil. Evropská komise ale tento závěr nepřijala jako definitivní. V září 2026 pozastavila proplacení části zemědělských dotací Agrofertu právě kvůli pokračujícímu prověřování možného střetu zájmů. Navíc evropská žalobkyně začala prověřovat, kdo a proč umožnil vyplácení dotací Agrofertu a proč Česko nevymáhá část dříve vyplacených dotací.
Životní prostředí v rukách motoristů
Kontroverze provázejí i působení neoblíbených Motoristů na Ministerstvu životního prostředí. Ekologické organizace kritizují personální změny i některé kroky resortu. Spor přerostl také v osobní útoky: Filip Turek označil představitele Hnutí Duha za „parazity“ a soud mu následně nařídil omluvu. Petr Macinka zase organizaci označil za „teroristickou“. Duha přitom podle resortu svou dotaci nakonec získala. Spor tak není jen o ekologické politice, ale i o způsobu, jakým vláda jedná s organizacemi, které ji kritizují.
A seznam by mohl dál pokračovat. Pojďme ale k aktuálně nejpalčivějšímu tématu, který danou situace významně doplňuje.
Tedy k poplatkům.
Rušení poplatků za ČT a Český rozhlas
Už dnes asi celé Česko ví, co se stalo v noci z 24. na 25 října 2026. Vláda ve 4:36 ráno schválila zrušení televizních a rozhlasových poplatků a jejich nahrazení financováním ze státního rozpočtu. Udělala to pod rouškou tmy, pod vedením Tomia Okamury, současného bohužel stále ještě předsedy Sněmovny, který omezil čas rozpravy a prosadil pevný čas hlasování o zákonu na 4:36.
Tedy absolutně bezskrupulózně, navíc s omezením diskuze v sálu a ještě k tomu bez předchozího řádného probrání celé situace a jejích dopadů s odborníky. A reakce na to naštěstí nenechala dlouho čekat. Lidé se ještě tu noc dostavili ke Sněmovně, kde pokojně protestovali, nosili transparenty, zpívali a ukázali svůj názor na hlasování ve 4:36, což je jejich demokratické právo.
Svědomí se proměnilo v aroganci, ale Česko se dívá
To, co můžeme sledovat v přímém přenosu, je proměna svědomí (jestli tedy vůbec nějaké někdy bylo) mimojiné některých Motoristů i mnoha vládních politiků ANO v aroganci. Citace Petra Macinky, který je šéfem Motoristů a který se bil v prsa, jak zabrání zrušení poplatků nyní říká:
„Poplatky skončí o tom už debata nebude, to musí všichni pochopit“.
No, tak pane Macinko, pár věcí: Nikdo to pochopit nemusí, Češi to rozhodně nechápou, chápat nechtějí a nebudou.
Jak můžete koneckonců vidět i sám na velice aktivní a velice naštvané občanské společnosti.
Máme toho prostě dost.
Bájné severské státy a financování médií
Je mimochodem velice legrační, že vláda operuje s příklady rušení poplatků ze Skandinávie, ale už tak nějak zapomíná říct, že tam tomu předcházela několikaroční debata s odborníky, že systém je úplně jiný, než co se snaží protlačit Babiš, SPD a Motoristé a že obecně neexistuje žádný jednotný „severský model“.
A mimochodem, nikdo jsme si myslím ani nevšiml, že by třeba Klempíř byl na nějakém jednání v Dánsku, ve Finsku, Norsku či jinde a „nachytřoval“ a inspiroval se, jakým způsobem to s poplatky u nás vymyslet. Naopak se blízko u vlády nějak podezřele pravidelně vyskytují lidé ze Slovenska a Maďarska. Zdravíme Thunde Bartha, která „stála poblíž“ Viktora Orbána v Maďarsku. Příklady našich východních sousedů jsou pro nás prostě bohužel vzhledem k tomu, v jaké politice se nyní nacházíme, mnohem relevatnější.
Příklady Slovenska a Maďarska
Zpět do středně-východní Evropy. Co se zde přesně stalo? Na Slovensku i v Maďarsku postupně došlo ke zrušení poplatků za veřejnoprávní média, což vedlo k dlouhodobé kontrole médií státem, centralizaci, v Maďarsku ke sloučení médií, na Slovensku dokonce ke zrušení původní instituce a nahrazení novou institucí vládní.
Co by znamenalo zestátnění médií reálně
Víme mimochodem, co znamená financování ze státního rozpočtu? Řeknu hned - poplatky budeme dál platit, pouze budou schované ve státním rozpočtu. Nedává to smysl z několika důvodů. Zaprvé, stávající model funguje, zadruhé média budou pod velkým rizikem politických tlaků, protože se dostávají blíže (k jakékoli současné i budoucí) vládě a parlamentní většině, zadruhé, platili bychom nakonec více, protože by peníze byly i s úroky (stát by si na ně totiž musel půjčit!).
Zatřetí, úroveň příjmů České televize a Českého rozhlasu by se schválením tohoto zákona dostala na jejich rozpočet z roku 2008 a všichni asi uznáme, že pokud bychom měli například my dnes v osobním životě vyjít s penězi, které jsme měli na život v roce 2008, asi by to tak úplně, jemně řečeno, nevycházelo.
Kam se mimochodem ztratilo svědomí motoristů, kteří před volbami výslovně tvrdili, že nechtějí financování veřejnoprávních médií přímo ze státního rozpočtu, protože by se podle jejich programu „stala vládními“?
Zestátnění médií bez toho, aby byly jasně dané záruky, odkud peníze přesně půjdou a jaká bude každý rok předvídatelná výše poplatků, vede k postupné výměně redaktorů, používání médií aktuální vládní garniturou, rušení investigativních reportáží, které řeší nepravosti ve státě, plíživou autocenzurou zbývajících redaktorů tím k likvidaci svobodné žurnalistiky.
Také hrozí zneužití veřejných financí na inzerci, čímž dojde i k ovlivnění soukromých médií, postupné polarizaci společnosti, ztrátě důvěry v demokratické instituce a toto kam vede, už známe velice dobře právě z Maďarska a Slovenska.
K postupnému přechodu země k autoritářskému režimu.
Na Českou televizi se nedívám, Český rozhlas neposlouchám
Někdy se objevuje argument, proč bych média měl platit, když se na ně nedívám a neposlouchám je? Podle mě je to jasné nepochopení funkce veřejnoprávních médií. Jsou totiž pro úplně všechny. A to v překladu znamená, že tam je mnoho věcí, které nás prostě nezajímají. Jsou tam ale proto, aby měl každý člověk zastoupení. Platíme je proto, aby i ten, kdo si nemůže dovolit platit zábavu na komerčních médiích typu Netflix nebo HBO, měli přístup k moderním a zajímavým nejen světovým seriálům.
Možná se nedíváte na zprávy. Možná ale sledujete pohádky o Vánocích? I to je tvorba veřejnoprávních médií. A takto bychom mohli pokračovat. Ze zákona nám musí být tato média k ruce, abychom v krizích zjistili, co se děje. A mnoho z nás sahá po televizním ovladači nebo po online stránce ČT24 ve chvílích krize, kdy se potřebujeme informovat.
Jak bude vypadat televize a rozhlas potom?
Reality shows, vaření, staré seriály. Nešlo by jen o změnu způsobu financování nebo vlastnické struktury, ale potenciálně také o proměnu každodenního fungování redakcí a dramaturgie. Typově se děje to, že se program posune k divácky nenáročnému obsahu, který začne vynechávat politické kauzy, zmenšuje se pak také prostor a finance, které jsou věnované na vědecká a kulturní zpravodajství. Lidé postupně ztrácí rozhled, pokud si ho nějak jinak sami aktivně neudržují, přestanou se orientovat v politice a tedy se o ni i přestanou zajímat. Ideální podhoubí pro „klidnou práci vlády“ v překladu tedy pro autoritáře a oligarchy.
„Ten, kdo útočí na média“
Kritika chyb médií je samozřejmě legitimní a potřebná, něco jiného je ale oslabování jejich nezávislosti. Proto by se měla ozvat nejen samotná média a jejich vedení, ale především veřejnost. Koneckonců jde o službu občanům a právě ti by měli dát politikům jasně najevo, jaká média veřejné služby chtějí a proč jim na jejich zachování záleží. Právě v době informační války, dezinformací a nástupu umělé inteligence je jejich role mimořádně důležitá.
Mimochodem, není samozřejmě náhoda, že i v rámci informační války se hlasy na zrušení poplatků veřejnoprávních médií „zpočetnily“.
Češi se Večerníčka nevzdají
Dle průzkumů je to jasné, pokud se zeptáte, zda chtějí Češi rušit poplatky za média, mnoho z nich bude pro. Pokud se ale zeptáte poctivě, tak, aby vám vyšly reálné výsledky, které zahrnují i důsledky, tak Češi jasně nechtějí zestátnění veřejnoprávních médií.
Nebezpečná je navíc ještě jedna věc, pokud poplatky navážeme na státní rozpočet, jednou se může stát, že někdo řekne: „Víte, nemáme peníze, musíme snížit/zrušit platby médiím úplně. Musíme zaplatit hasiče a policii. Nemáme prostě z čeho brát“. Média ale reálně udržují kulturu a demokracii a to nejhorší, co bychom mohli udělat, je nechat je vyhladovět.
Mimochodem, přirovnání k policii a hasičům je obecně velmi dobré. Není moje, je z úst moderátora Jakuba Železného. Hasiče a policii totiž také nevyužíváme denně, stejně tedy, jako mnoho z nás denně nevyužívá média. I tak je ale v našem zájmu, je platit. A tak to platíme ze státního rozpočtu, Protože je to tak správně.
Demonstrace nejen 15. 11., je třeba se chystat
Nyní je nejdůležitější být aktivní. Setkávání lidí a vyjadřování svého názoru je naštěstí něco, co máme v Česku Ústavou chráněné. A je jenom na nás, jak s tím naložíme. V tuto chvíli je třeba stát na straně médií, a to i tehdy, pokud nejsem jejich nejaktivnější uživatel. Jak už bylo řečeno, hasiče a policisty naštěstí také nepotřebujeme každý den, a přesto je všichni každý den z rozpočtu platíme.
Sledujme, co říká koalice, i když máme pocit, že jsme unavení. I to je důsledek hybridní války. Teď ale nemůžeme vypnout. Pišme poslancům maily, máme i na to plné právo, jelikož si i je platíme z našeho společného rozpočtu. Ptejme se jich na to, jak zachovají nezávislost, médií a jak se bude rozpočet udržovat.
Jakákoli forma podpory a akce je teď zásadní. Konečný stav věcí totiž bude výsledkem aktuálního rozhodnutí každého z nás.
Děkuji všem, kteří stojí za médii.
Zdroje
Ministerstvo kultury ČR – Veřejnoprávní vysílání https://mk.gov.cz/verejnopravni-vysilani-cs-489
Novinky.cz – Schillerová: Nechceme zestátnění ČT a ČRo https://www.novinky.cz/clanek/domaci-schillerova-nechceme-zestatneni-ct-a-cro-40545833
Forum 24 – Svižným krokem k propagandě. Utajený dokument o tom, jak mají vypadat státní média v rukou budoucí vlády https://www.forum24.cz/svezim-krokem-k-propagande-utajeny-dokument-o-tom-jak-maji-vypadat-statni-media-v-rukou-budouci-vlady
Seznam Zprávy – Kubal z ČT: Jsme odhodlaní bránit svobodnou novinařinu https://www.seznamzpravy.cz/clanek/audio-podcast-medialni-cirkus-kubal-z-ct-jsme-odhodlani-branit-svobodnou-novinarinu-mohlo-by-dojit-ke-stavce-297101
iROZHLAS.cz – Česká televize i Český rozhlas musí zůstat nezávislými. https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/ceska-televize-i-cesky-rozhlas-musi-zustat-nezavislymi-ve-hre-je-vsak-i_2510261438_elev
Wikipedie – Veřejnoprávní médium https://cs.wikipedia.org/wiki/Ve%C5%99ejnopr%C3%A1vn%C3%AD_m%C3%A9dium
Mediář – Sobota, 4:36 ráno. Tomio Okamura stanovil pevný čas hlasování o poplatcích ČT a rozhlasu https://www.mediar.cz/sobota-4-36-rano-tomio-okamura-stanovil-pevny-cas-hlasovani-o-poplatcich-ct-a-rozhlasu/
