Článek
Sokratův výrok, pocházející z pátého století před naším letopočtem, se zdá být jednou z mála věcí, na které se shodnou lidé neshodných společenských postavení a politických názorů i dnes. Děti, mládež, nová generace: Je to bída. Za nás to tak nebylo! Tohle bych si já v životě nedovolil/a!
O „pár“ století později…
Na konci 19. století prohlásí věhlasný český symbolista Otokar Březina (původně Václav Jebavý) v dopise Anně Parmové: „Učitelství je těžký, robotný úřad, vysilující duši, ochromující fantazii, pijící sílu z organismu, děti přicházející do školy jsou zlé, svéhlavé, bludně vychované bytosti, rafinované, zlomyslné, zhýčkané, zbloudilé, instinktivně nepřátelské a ve velkém procentu úžasně neschopné, vracím se po pěti hodinách vyučování fyzicky i duševně vysílen, disgustován, umrtven, zatemněn, tupý, mdlý a sešlý. Pouze noc jest vyhrazena mé duševní práci, a i tu nedostavuje se vždy dispozice, vystřebaná celodenním rozechvíváním nervového systému a stálým krvácením intelektuálním.“
Dnešní „osmnáctky“ o dětech
Slyšel jsem z úst dospívajících i čerstvě dospělých stesky na děti. Pravili, že to, co si ony dovolí, to by si oni nikdy nedovolili. Vzpomněl jsem si, že někdy na základce v osmé, nebo deváté třídě, jsme se stěhovali do hudebny. Bylo nutno projít okolo tříd žactva prvního stupně, vybavuji si celkem přesně, že nás ono posílalo do míst, kde slunce nesvítí. Podotýkám, že jsem 89. ročník.
Stížnosti na mladou generaci jako folklór?
Zdá se mi, že stížnosti na děti a mládež máme v sobě zakódovány. Je to v nás. Jde o sebezáchovný mechanismus v rámci jakési kompetice/soutěžení, abychom si dokázali, že my starší jsme lepší, navzdory tomu, že nám postupně (a pro někoho potupně) ubývají síly? Nebo měl pravdu Sokrates, Březina i mnozí další stěžovatelé v dějinách?
Zdroje: https://citaty.net/citaty/21792-sokrates-nase-mladez-miluje-prepych-nema-spravne-chovani/#google_vignette
https://www.specmo.cz/2014/clanek/1427376206/dekuji-vam-kolegyne-a-kolegove/
