Článek
Katastrofickými šéfy myslím zejména ty, kteří nastoupí na vytouženou vedoucí pozici a postupem času rozloží poměrně dobře zavedené pracoviště. Zaměstnance řádně zdeptají, jako kyselina rozleptají i vztahy mezi nimi. Lidé se do práce netěší, jsou demotivovaní, odvádějí horší práci. Po čase si někteří řeknou, že to nemají zapotřebí a odcházejí jinam.
Boss, který toto „dokáže“, může vykazovat znaky tzv. temné triády osobnosti. Jde o narcismus, machiavellismus a psychopatické rysy.
Narcismus se vyznačuje navenek nabubřelým egem, ale uvnitř paradoxně velkou nejistotou, neschopností udržet sama v sobě přiměřeně zdravé sebevědomí. Grandiózní narcis bývá dobře identifikovatelný, horší je to se skrytým (zranitelným) narcistou. Běžní smrtelníci touží po klidu na práci. Narcistní osobnost ne, ta baží po obdivu a pozornosti za každou cenu. Nelze-li toho dosáhnout jinak, vytváří dříve neexistující (nesmyslné) problémy, které posléze úspěšně vyřeší. Dostává podřízené pod tlak, vyvolává konflikty. Jedním z nástrojů jsou tzv. pomlouvačné kampaně. Dosáhne tím rozkladu vztahů. Jednoduše rozdělí a panuje. Když člověku s narcistním nastavením nefunguje uspokojivě výše uvedené, umí skvěle vzbudit strach, vztek, ponižovat, vyvolat výčitky svědomí.
Machiavelliho spis Vládce hlásá, že účel světí prostředky. Myslí se jím cynické a pragmatické jednání zejména v politice. Podle Machiavelliho by však měl být ušlechtilý alespoň ten cíl, když ne prostředky. U vedoucího pracovníka ražení temné triády cíl být ctnostný nemusí, jde o to dosáhnout svého. Lhaní a manipulace jsou všudypřítomné. Oblíbené jsou rádoby objektivní výpovědi šéfa na poradách o tom, jak nějaký odborník, autorita, se vyjádřil ve smyslu… Toto tvrzení je ale neověřitelné, nikdo další u toho nebyl, když šéfovi onen člověk toto říkal. A je velmi nepravděpodobné, že by někdo se zaměstnanců zvedl telefon, oné osobě zavolal, a ověřil pravdivost. Účinné face to face jsou strategie jeden na jednoho, v nichž je podřízenému řečeno, že „všichni“ se mu smějí, všichni to vědí, popřípadě „celá firma“ a „celé oddělení“… Něco, cokoliv, dosaď libovolné. Je to další velmi těžko ověřitelné tvrzení. Půjde se zaměstnanec za každým jednotlivým zeptat? Tato strategie bývá komplementárně doplněna i výše uvedenou pomlouvačnou kampaní.
Psychopatické rysy způsobují, že šéf má jen velmi omezenou, popřípadě vůbec žádnou, schopnost empatie. Je bezcitný. Nemá výčitky svědomí, žádné skrupule. Sebereflexe nula. Do sebereflexe se pouští pouze tehdy, když je blížící se katastrofa naprosto nevyhnutelná. To je schopen se i omluvit. Ale nedělal bych si iluze, že je omluva míněna upřímně, že se z dlouhodobého hlediska něco změní.
Co pomáhá přežít na takovém pracovišti? Zdravě nastavené hranice, přístup bez emocí, pokud je to možné, šéfa potkávat co nejméně a ignorovat naopak co nejvíce. Pracovník, který si nesedne na zadek, ale zároveň není provokatér, nejde do emocí, není pro parazita tohoto typu zajímavou obětí.
