Článek
V sérii podcastu Pod svícnem byl včera zveřejněn třetí díl, který se týkal, stejně jako oba předchozí, problematiky zneužívání moci a sexuálního zneužívání v římskokatolické církvi u nás.
Ladislav K., psycholog a právník, mluvil o svojí zkušenosti jako šestnáctiletého chlapce, který byl několikrát zneužit katolickým knězem, velmi pravděpodobně bylo obětí (nepřekvapivě) více. Mluvil též o zkušenosti ze své širší rodiny, kde byly jako děti katolickými kněžími zneužity i jeho dvě tety. Obzvláště mi vyrazil dech věk jedné ze zneužitých tet: Bylo jí tehdy 9 let!
V souvislosti s tím připomenul pan Ladislav také to, že někteří čeští preláti jako kardinál Duka a nynější pražský arcibiskup Graubner, osobně bych dodal, že pravděpodobně i další, o některých případech zneužívání obecně věděli, byli informováni, přesto však mlčeli, Graubner například v době kdy byl olomouckým arcibiskupem kněze Mertu přestěhoval z jedné farnosti do druhé. Abych byl ale spravedlivý, ocenil Ladislav opakovaně přístup nynějšího brněnského biskupa Konzbula.
Podle mého názoru Česká biskupská konference (potažmo jednotliví biskupové) mlčí a nekoná tehdy, kdy by měla mluvit a konat. A paradoxně se vyjadřuje v dobách, kdy by bylo lépe mlčet, protože je čas mluvit a čas mlčet, jak praví biblická mudroslovná literatura. Tyto časy od sebe evidentně mnozí hierarchové nedovedou rozlišit, možná by jim v tom mohli býti nápomocni jezuité, u nichž bývá schopnost rozlišování jednou ze stěžejních kvalit. Kdyby to katoličtí hodnostáři uměli, neztrapňovali by sami sebe vydanými texty a pastýřskými listy na téma tzv. Istanbulské úmluvy a dalších témat, o nichž evidentně nemají nastudovanou relevantní kvalitní literaturu. Vrcholem je pak pro mě údiv představitelů církve nad tím, že lidé nechodí do římskokatolického kostela, popřípadě hraní si na oběť a lynčované jako za minulého režimu, viz Duka a jeho rozhovor s Martinem Veselovským na DVTV.
Co je společným jmenovatelem lidí (nadřízených, kolegů…), kteří mlčeli o tom, co věděli ohledně chování Cimického a místních římskokatolických elit? Řekl bych, že je to to, že jednali (jednají?) nemorálně, i když jejich motivy byly (jsou) pravděpodobně různé.
Zákon je minimum mravnosti. Jestliže lidé, kterým byla svěřena odpovědnost, nemají dost „páteře“, morální síly sami od sebe, měli by být precizně vyšetřování v rámci právního systému státu, jejich chování by mělo být minimálně nahlas pojmenováno, popřípadě i sankcionováno. Mělo by dojít k legislativní úpravě.
