Článek
Je dobrou matkou ta, která udělá pro dítě/děti vše?
Jedním z leitmotivů, se kterým se v seriálu setkáme, je matka, která udělá pro dítě/děti „vše“. Člověk se neubrání otázce, zda je správné, aby dítě bylo středobodem celého světa rodičů, respektive matky. Zvláště pak jde-li o dítě staršího věku. Ano, jistě, samozřejmě, na počátku života je velmi chvályhodné, obětuje-li se matka, respektive rodiče, pro blaho dítěte. Nesmí to však být vzor a šablona pro další počínání, tehdy neumožňuje dítěti růst, zrát, dospívat a osamostatňovat se.
My dvě proti celému světu?! Manipulace?
Georgii se podařilo do Ginny i jejího mladšího bratra zaset přesvědčení, že funkčním životním vzorcem je postoj: My (dvě) proti celému světu. A útěk je řešení všeho. Zabýváme-li se rysy narcismu, popřípadě narcistní struktury osobnosti, dozvíme se, že jedním z cílů oněch nezdravých osobností je izolovat člověka. Od rodiny, přátel, sociální podpory. Protože je pak snáze manipulovatelný. Tento mechanismus jistě podpořilo i stěhování z místa na místo. Vždyť Ginny si opakovaně stěžuje na to, že neměla kamarády kvůli stěhování. Udělala to však Georgia vědomě? Má narcistickou strukturu osobnosti, je přímo narcistka, když se chová tak často velmi sebestředně? Nebo prostě jen upřednostnila děti, protože ve svém mladistvém věku a face to face násilnickému partnerovi, otci mladšího syna, neuměla více, jinak? Odsoudíme ji za to?
Georgia jako hrozba patriarchátu a jeho stále ještě přežívajícím strukturám?
Georgia je ženou, která vystřídala několik partnerů. V seriálu se vlastně říká, že žena je schopna se o sebe a svoje děti postarat sama. Je dobře, že je toho schopna, stejně tak jako otec, muž. Vždyť Ginny otec se zdá být takřka ideálním… Z retrospekce v seriálu se dozvídáme, proč Georgia vraždila a a utíkala. Je na každém, aby zvážil, jak moc je Georgia vinna i jak moc je vinna Ginna, jestliže reaguje někdy neadekvátně až nevděčně. Je to puberta? Má na toto nastavení Ginny právo? Je v pořádku, že Georgia vyznívá jakožto promiskuitní žena? Že umí využít svého těla a charismatu? Vše se však zdá být někde v hranicích, popřípadě na hranicích lavíruje.
My dvě proti světu, ale nedůvěřuji ti. K sepoškozování
Ginny se poškozuje, pálí se zapalovačem. Tyto potíže řeší na psychoterapii. O problémech v této oblasti však ví z rodičů jen její otec. Ten zařídí psychoterapii. S pálením sebe sama zapalovačem by však patrně nikdy neseznámila matku, kdyby ta neobjevila její deník. Mámu však (navzdory všemu) šlechtí, že se posléze o duševní stav dcery zajímá, dokonce i tehdy, kdy je ve vězeňské vazbě.
Sebepoškozování, deprese a podpora
Psychické zdraví dětí a mládeže je něčím, o čem se v posledních letech více mluví i u nás v ČR. V seriálu poznáváme blíže Ginny i jejího (ex)přítele Marcuse, který trpí depresemi. Když spolu začali s Ginny chodit, netušili jsme, že má čas od času deprese, přesněji depresivní epizody. Jestli mám něco seriálu za zlé, pak je to neschopnost lépe vykreslit duševní profil postav. Pozornost by totiž zasloužila i Ginny kamarádka, která se potýká s rozvodem rodičů, nikdo jí moc nevěnuje pozornost, ona svůj stav patrně ventiluje sexuálním vztahem s někým, kdo ji vlastně jako člověk a osobnost odpuzuje, protože je zlý. Je to sebedestruktivní chování?
Množství otázek i otevřených odpovědí
Seriál artikuluje i mnohé další otázky, které by zasloužily reflexi. V každém otevírá jeho vlastní tázání, na základě jeho založení i zkušenosti. Po mém soudu nabízí více otázek než odpovědí. Ale není to tak správně?
