Článek
Distanc od církve naprosto chápu
Rozumím lidem, které církev nezajímá, přijde jim jako zájmová organizace typu spolek zahrádkářů. Za to si církev, respektive její představitelé, mohou bohužel často sami, i když za další neporozumění vděčí i čtyřicetileté diktatuře v ČR, někdy však i odnožím ruské propagandy. Kdyby byla církev nositelkou morálního kreditu, společnost by zajímala. Kdyby nebyl Ježíš vzkříšen, jistě se již dávno obrací v hrobě…
Nedostatečná vzdělanost, neschopnost kritického myšlení a stesk po církvi mocné
A ne, nemůže za to propaganda, spíše neschopnost a rezistence církevních představitelů vůči potřebám současného světa. Ne, jeho nekritického zbožňování, ale rozlišování toho, co je dobré, smysluplné, biblické. Nekritické směřování ruku v ruce se světem, mám za to, neočekává nikdo. Navíc ještě postoj jejích nejvyšších představitelů ke zneužívání: Tristní? Směšný? Tragikomický? Smutný? A navíc ke zneužívání moci? No comment, raději. Dalo by se to shrnout jako nerozpoznání znamení času. Pár let, nebo spíš pár desítek let?
Habemus papam - máme papeže
Novou hlavou církve je americký kardinál Prevost. Jde o člověka, který se narodil v USA, je augustiniánským řeholníkem, má zkušenosti z Peru, chudé latinské Ameriky. František jej jmenoval kardinálem v roce 2023, o dva roky později je papežem. Na Františka se odkazuje i ve svém prvním projevu před požehnáním, mám za to, že jej zmínil dvakrát. I na základě toho jsem přesvědčen, že kardinálové zvolili pokračování synodální cesty a otevřenosti církve. Osobně jsem si oddechl.
NO GO zóna tradicionalistů
Bál jsem se totiž, že po smrti papeže Františka se může stát, že budou mít kardinálové pocit, že je směřování církve nejasné, bezhraniční apod. I když počet volitelů a doba jejich jmenování tomu neodpovídala. Obával jsem se, že zvolí zase pro změnu „nějakého konzervu“. Naštěstí se tak nestalo, za mě: Bohu díky! Máme nyní nadstandardně vzdělaného římského biskupa, zejména pak v kanonickém právu a patristice. Je nám dán člověk, který zná chudobu a potíže latinské Ameriky, ale i problémy a hledání moderního a jakože „dobře zajištěného pokrokového“ světa v USA.
Duka, Graubner a pár dalších biskupů z ČBK
Myslím si, že začíná druhý pontifikát člověka, který hází vidle (do žita) názorům některých našich církevních hierarchů. Jestliže byl František nedirektivní a podle mého názoru si toho dost nechal líbit od mnoha kněží, biskupů i některých kardinálů, pak uvidíme, jak tyto věci bude vidět a řešit nový první z biskupů. Rád bych pro jistotu podotkl, že vyjádření pana Duky, který tvrdil, že papež František není a nebyl teolog jsou důkazem toho, že přání je otcem myšlenky. František vyučoval a byl profesorem.
Jsou ochotni být vlk a koza katolíky?
Jestliže někteří z biskupů se snažili jednat dosud tak, aby se vlk František nažral a jejich pseudokatolická koza zůstala celá, pak budou muset podle mne podniknout nové úsilí. V nabídce je ovšem i metanoia, změna smýšlení, obrácení, jako pro každého z nás ostatně.
Naivní touha po artikulovaném obrácení ČBK
Mým naivním snem je, aby Česká biskupská konference mluvila s lidmi. Mluvila s námi. Již nyní jsem z celého srdce vděčen, že se neozývají nemístná a nevzdělaná vyjádření směrem k církvi i ke společnosti. A lidem, kteří nějak vybočují, ať už je to s nimi jakkoliv, je třeba rozlišovat. Člověk od člověka, případ od případu. Za tuto cestu jsem Františkovi nesmírně vděčen.
