Článek
Martina D. Antonín, Jiří Pavlovský
Pád do reality
Kladivo na čaroděje II.
Epocha 2024
Pád do reality má jeden z nejulítlejších úvodů, jaké jsem kdy četl. A jak by také ne, když je jeho průvodcem slavná Lajka, která si to po oběžné dráze Země sviští už skoro osm desítek tisíc oběhů. Sice zemřela, ale není mrtvá. A její vyprávění o Bláznovi a jeho černé vesmírné stanici naznačuje, že by tahle kniha mohla být místy docela psina.
A zatímco si Blázen, ze kterého se vyklube ono slavné kladivo na čaroděje Felix Jonáš, nevesele sviští po oběžné dráze, dole na Zemi se začínají dít zvláštní věci. Syrová magie se totiž vrátila a s ní nepřichází ani tak zákon jako spíš touha po jejím ovládnutí. Magická Praha je tak nejvhodnějším místem, aby boj o magickou nadvládu začal právě tam. Navíc jsou některé skutečnosti opravdu podivné. Například spořádaný nekromant a nekrofil Walter Semerád se ocitl nejen ve vedení aparátu VVK (neplést si s VKV), ale i v jedné domácnosti a loži s úplně živou ženou. Klaudie, která dokáže proniknout do jakékoli mysli, aktuálně proniká do alkoholového rauše a celkem se jí to daří. Jenže na scéně se objevují i zcela noví hráči, kteří těm starým nehezky šlapou na kuří oka.
Knih, za kterými stojí hned dvojice autorů, není zase až tak moc, ale vždy se nabízí otázka, jestli si nebudou lézt do příslovečného zelí. Pád do reality má tohle vyřešené poměrně jasně. Nenabízí totiž dvě linie jednoho příběhu, ale dva v podstatě nezávislé příběhy, které plynou paralelně vedle sebe. K jejich prolnutí, pokud se nemýlím, dojde jen v jednom případě. Na jedné straně tak máme Felixovo vesmírné dobrodružství na stanici plné vražedných magických morčat a králíčků a na straně druhé mnohem epičtější dobrodružství, které se ponejvíce odvíjí kolem nekromanta Waltera. A upřímně jeho role v celém příběhu mě bavila daleko nejvíc. Z trochu zatuchlého příbytku pod Olšanským hřbitovem až do skoro těch nejvyšších pater Vatikánské vyšetřovací komise je to dost velký krok pro člověka i pro lidstvo. Autor(ka) prostě nechá Waltra, aby si svoji životní změnu užil se vším všudy.
Oproti tomu u Felixova příběhu jsem měl pocit, že těch místností, které musí skrze vesmírnou stanici projít, mohlo být o něco, možná i o mnoho, méně. U jeho linie bych se zdráhal použít výraz nudná, ale místy těžkopádná je docela trefné označení. Možná je to ale můj problém, protože jsem čekal větší porci zábavy a nadsázky. Felix sice tančí mezi ostny v beztížném stavu o svůj život, ale strach o něj prostě nefunguje. Zase na druhou stranu zabít si hlavního hrdinu by bylo poměrně originální.
A ještě než svěřím pomyslnému papíru nemilosrdná slova závěrečného hodnocení, je tu autory i redaktorkami oblíbené vypíchnutí několika, pro ostatní čtenáře nepodstatných, detailů. Možná to byl jen vtípek, který v tíživé atmosféře chladného vesmíru zapadl, ale pilkou se prostě nepiluje (210) a bohužel, ani ti největší frajeři si nelepí zranění kanagonem (233), protože ti skuteční frajeři by použili Kanagom. Ale tenhle omyl je poměrně rozšířený a k jeho vymýcení nepomohla ani osvětová píseň skupiny Olympic. Laskavý čtenář určitě blahosklonně přejde lehké polechtání vlastního ega a přeskočí na poslední řádky recenze.
Zahlédl jsem v online prostoru pár diskusí ohledně toho, zda jde číst druhou sérii bez znalosti té první. Osobně mám přečtené pouze knihy Magie pro každého a Slepý hon, a tak s klidným svědomím mohu prohlásit, že čtenář klidně může skočit rovnou do série druhé. V podstatě tady všichni začínají na startovních značkách a minulé události nehrají až takovou roli. Ale zase na druhou stranu, doplnit si e-knihovničku kompletní první sérií, není žádný problém.
Pokud jste už četli nějakou moji recenzi, asi víte, že bývám trochu kritičtější, než je tomu u jiných recenzentů. Takže, jak bylo zmíněno výše, z dvojice příběhů je ten Walterův prostě lepší, je mnohem zábavnější a akčnější. Felix Jonáš je v téhle hře opuštěný solitér a ta role mu příliš nesedí. Ale… Krátká pauza k zamyšlení. Díky samotnému konci jeho anabáze se otevírá pro jeho postavu směrem k druhému dílu další, nový prostor a uvidíme, jak si s ním Ondřej S. Nečas poradí.
Hodnocení: 70%
Anotace:
Svět je kouzelné místo. Ano, už to opět platí. Magie se mu zase vlévá do žil jako alkohol do vyschlého hrdla notorikova, přijímaná s lačností, jakou mohla vyvolat jen nucená abstinence – a stejně jako v ochlastově případě je i světu úplně jedno, co vlastně pije. Hlavně, když to teče. Kouzelné místo. Obývané kouzelnými lidmi, kteří o svém nadání ještě včera neměli ani ponětí. Staří velcí hráči jsou pryč, noví ještě tak velcí nejsou a metoda pokusu a omylu zažívá zlatý věk.
Kouzelné město. Praha si tohle označení nikdy nezasloužila víc. Právě tady je magie ryzí a nejsilnější, sem se soustředí zájmy staronových šedých eminencí světového zápasu o moc, zde si mnozí narýsovali frontovou linii střetu se sílící magickou anarchií. Nikdo vlastně netuší, co ze spojení nové, syrové moci a nezvladatelného civilizačního pokroku 21. století vznikne… A tak se zkouší ledasco. Například Walter Semerád ve vedení rozsáhlého aparátu Vatikánské vyšetřovací komise, což je pro ctižádostivého nekromanta splněný sen i nejhorší noční můra v jednom. Nebo spousta různých druhů vína, protože Klaudie Doskočilová se už dívá na své životní dno zespodu, a také už jen dnem… občas flašky, většinou jen děravého krabicáku.
Vincenc nezkouší nic. Vincenc je mrtvý.
A Felix by to všechno bezmocně sledoval z božské perspektivy, kdyby na oběžné dráze neměl mnohem důležitější věci na práci…
Vítejte v nové realitě.
Informace:
Vydáno: 2024, Epocha
Počet stran: 384
Jazyk vydání: český
Edice: Kladivo na čaroděje (15.)
Autor obálky: Lukáš Tuma, Dominik Broniek
Vazba knihy: měkká / brožovaná
Forma: kniha
ISBN: 978-80-278-0213-5
Další recenze a ukázky z knih najdete na: Henryweb.cz (Henry's SF&F web)
