Článek
Martina Máta Nosková
Pod magnolií
Rodokab 2025
Že nějaká knížka Pod magnolií vyšla, jsem díky FB a několika tamějším „přítelkyním“ zaregistroval. Že má jít o první počin nového nakladatelství Rodokab také, a že se vlastně jedná o zkratku pro ROmán DO KABelky. Vzhledem k tomu, že vlastníkem kabelky nejsem, tak asi nic pro mě. Jenže pak se na monitoru objevila během jedné konverzace větička: Kdyz uz te mam na drate, ctes i romantiku? A chtel bys Pod Magnolii? A protože je pro každou špatnost, tak jsem souhlasil.
Netrvalo dlouho a recenzní e-kniha přistála ve schránce. A tak jsem se po pár dnech, absolutně nevěda o čem knížka je, pustil do čtení.
Fabien Lawrence Whitfield není ze svého jména příliš nadšený, ale díky své babičce, která ho u rodičů prosadila mu nic jiného nezbývá. Nadšený není ani z vyklízení jejího starého domu v Ellenwoodu, který čeká rekonstrukce, zatímco jí samotnou čeká stěhování na místo, kde se o ní dokážou postarat. Toho, že se její život chýlí ke konci, si je vědoma celá rodina. Z chmurných myšlenek se tak Fabiena snaží vytrhnout kamarád Pete. Večírek, který pak absolvují končí ráno bolavou hlavou a holkou v posteli, jejíž jméno je ztracené někdy mezi panáky.
Dalším rozptýlením, které si Pete pro Fabiena připraví, je placený univerzitní experiment. Pravda, sklepní místnost, ani stařík, který je do ní vpustí, nevzbuzují příliš důvěry, ale nakonec se oba mladíci pokusu číslo 345 zúčastní. Celkem nevěřícně zjistí, že jeho cílem je poslat oba o patnáct minut zpět. Jenže něco se ošklivě zvrtne a z patnácti minut je sto padesát let a doba, kdy Fabienův prapra- dědeček začal těsně po konci občanské války budovat onen dům v Ellenwoodu.
A probuzení v minulosti je více než drsné. A jediné místo, které v té době Fabien zná, je právě jejich rodinné sídlo, ke kterému se vydá, aby potkal svoji prapraprababičku Penelope.
Pod magnolií
A jestli jsem od knihy čekal cokoli, tak příběh, který se začal odehrávat po Fabienově propadu časem, jsem rozhodně neočekával. Protože mě naprosto vtáhl do děje. Autorka totiž zcela věrohodně dokáže popsat a předat Fabienovi pocity čtenáři. Jeho zmatek, nevěřícnost, strach i touhu porozumět situaci, ve které se ocitl. Navíc, situace těsně po kapitulaci Konfederace, nepřipomíná romantiku ani náhodou. Spálená města, zlomení lidé, ženy marně čekající na své muže. A do toho všeho přichází mladík z jiné doby, s jinými návyky a životními zkušenostmi z jednadvacátého století, které jen těžko dokáže využít. Snad jen znalosti z dějepisu se mohou hodit. A celá tahle, pro něj rozporuplná situace, je skvěle a uvěřitelně vykreslená. Stejně tak jeho vnitřní boj ve chvíli, kdy se skutečně setká a setkává se svou prapra.
Ostatně i postava Penelope je naprosto skvělá. Autorka představuje dívku, která díky začátku občanské války musela převzít vedení jižanské plantáže, jíž díky okolnostem nedokáže udržet a musí čelit těžkostem, které sebou válka přináší. Navenek tak musí ukazovat svou drsnou slupku. Jenže z velitelky se může proměnit v ustrašené děvče, jen aby v jiné situaci prokázala opět odhodlání a byla tvrdá jako skála. Trochu mi tak připomínala jistou australskou herečky ve filmu ze stejného období.
Ostatně ono období roku 1865 je dalším atributem, který knize rozhodně pomáhá, protože Martina Máta Nosková ho čtenářům servíruje s neobyčejnou jistotou. Není to jen jakási kulisa, ale neoddělitelná součást příběhu. Ať už se jedná o osudy lidí postižené válkou nebo dobové konvence, kdy byla mladá dívka z dobře situované rodiny jistou komoditou a rozhodně ne rovnoprávným hráčem. Navíc dokáže být Penelope neskutečně zásadová a jedno z jejích rozhodnutí skutečně láme srdce. Za zmínku pak v tomto kontextu rozhodně stojí i několik stránek na konci knihy, které historii i některé použité výrazy vysvětlují.
Reálně musím přiznat, že jsem si párkrát opravdu řekl: do prkýnka, ta holka fakt umí psát. A co se týká samotného příběhu, nenapadá mě nic, co bych mu vytknul. Z mého úhlu pohledu to bude určitě i tím, že ta romantická linka, která nutně musela přijít, je obalena drsnou dobou i drsnými scénami. Romanticky vystřelený mozek z hlavy jsem opravdu nečekal. Některé věty pak podtrhují nastalou situaci s neskutečnou silou a celé stránky se čtou, jak se říká, jedním dechem.
Jedinou vadou na kráse pak bylo z mého pohledu to, když hrdinovi něco doteklo. Ve smyslu, že mu to došlo, že se dovtípil. Čtenářsky mi to přišlo jako podivný výraz, navíc použitý až zbytečně často. Ale tohle je opravdu jen drobnost, která možná nikomu jinému vadit nebude. Možná to časem doteče i mě.
Jestli holky z ROmánů DO KABelky budou dál vydávat takhle dobré příběhy, tak si asi budu muset jednu pořídit. Ale říkat jí budu pánská taška.
Hodnocení: 90%
Anotace:
Že cestování časem není možné? Nikdy neříkej nikdy! Fabien si myslel, že ho v brzké době kromě nevázaného studentského života čeká jen úklid a rekonstrukce starého domu po babičce. Jenže když se nechá kamarádem přemluvit k účasti na podivném univerzitním experimentu, který určitě nemůže fungovat, všechno se změní. V neznámém světě, bez technologií a jistot, ale potká někoho, kdo mu převrátí život naruby.
Svěží novela o nepravděpodobném setkání, první lásce a odvaze milovat i v čase, který jí zrovna nepřeje.
Informace:
Vydáno: 2025, Rodokab
Počet stran: 208
Jazyk vydání: český
Autor obálky: Petr Štich
Forma: klasická kniha
Vazba knihy: měkká / brožovaná
ISBN: 978-80-909646-0-0
Náklad: 1 500 ks
Další recenze a ukázky z knih najdete na: Henryweb.cz
