Strážci osudu, které rozhodně nechcete naštvat

L. B. Arling
Strážci osudu
Epocha 2024

Ve chvíli, když jsem knihu Strážci osudu otevřel, vyvolal jsem nevědomky nezvratný kauzální nexus, bod, ze kterého již osud nejde nasměrovat jinam, a nemohl jí tak odložit. Takže doporučení číslo jedna před začátkem čtení je: zvolte si pohodlné sezení, jinak vás zadek po mnoha hodinách souvislého čtení rozhodně nepochválí.

Sudičky – povětšinou se skláněly ve třech nad kolébkou a svojí sudbou rozhodovaly o osudu nemluvněte a minimálně jedna to tomu miminu dala trochu sežrat. Většinou jim nechyběla jistá éteričnost a krása. Ale námezdná sudička, která se sklání v úvodu knihy na kolébkou v rodině Adama Lobkowitze, není úplně typická pohádková sudička. V oblasti hrudníku jí něco chybí a zhruba o půl metru níž zase něco přebývá. O éteričnosti a kráse se pak nedá ani spekulovat. Vladislav je ale ochoten za tučnou odměnu a kvalitní džus pronést takovou věštbu, která má více než méně kladné vyznění. A rozhodně ho nechcete nakrknout, když je poblíž kojenec mladší jednoho roku věku. To pak může dojít i k opravdové tragédii.

…Brno, jediný vtip na planetě Zemi, ve kterém se dalo bydlet.

Sudičky ovšem mívají i zcela bezplatné vize. Většinou přicházejí za zvuků Dvořákovy deváté symfonie, přesněji její nejznámější věty Allegro con fuoco. A ve chvíli, kdy mají všechny tři stejný věštecký sen, že si to za nějakých sto let se Zemí přiletí vyřídit tisíce chapadlovitých tvorů a zdá se, že jejich cílem bude hlavní město té nejdemokratičtější země světa, samotná Moskva, začíná boj s časem. Ono totiž pozvednout lidstvo za jediné století tak, aby dokázalo čelit mimozemské invazi, nebude úplně procházka růžovým sadem. Prvotním úkolem tak bude získat fundovanou a vzdělanou posilu. Jenže ani pak nemusí být ještě vyhráno. Hra o osud lidstva totiž už dávno začala.

„Osud s tebou vždycky …“

Obálka knihy evokuje klasiku všech klasik, jakou bezesporu Válka světů rozhodně je, a i z anotace knihy je patrné, že se k ní schyluje. Jenže k tomu vede ještě dlouhá cesta. A než, jestli tedy vůbec, chobotničky dorazí, musejí tři, co budou nakonec čtyři, sudičky napnout všechny síly. A L. B. Arling s nimi rozjede naprosto pekelnou jízdu, kde není nouze o vypjaté okamžiky, jejichž rozuzlení bývá často velmi překvapivé. Nikdo a nic mu není svaté, sám nebo prostřednictvím svých hrdinů často hláškou tne do živého i do skoro mrtvého. Politická korektnost si velmi často vzala dovolenou a řádky tak letí před očima čtenáře za potutelného smíchu. Nadsázka a vtip jsou střídány syrovou brutalitou, kdy krev a ostatní tělní (opravdu všechny) tekutiny tečou proudem, stejně tak se místo dostává ryze vědeckým sdělením. Ona taková časová kauzalita není žádný med. Budiž autorovi ke cti, že svým časovým hrátkám nasadil pevný rámec a pravidla a neztratil se v nich ani on ani čtenář. Co na první pohled vypadá jako totální chaos, má přeci jen svá pravidla.

S kouřem nejsou žádné pletky, když vám bouchne půlka lebky

A samotné sudičky si prostě zamilujete. Mirek Dušín ani Jarka Metelka by si s nimi ruku asi nepodali a občas se chovají, napříč historií lidstva, jako totální hovada, ale jedno se jim musí nechat. I přes jisté nešvary si jdou za svým a svému cíli neváhají hodně obětovat. Občas i nějaký ten nevinný život, občas nejen jeden. Ale vyšší zájem si prostě žádá své.

L. B. Arlingovi se povedlo to, co před lety Kristýně Sněgoňové. Také on vytáhl z hlubin starých věků mýtické postavy, kterým vdechl nový, fungující život. Navíc je zasadil do příběhu, který neplyne čistě lineárně, a který nabízí spoustu překvapivých a nečekaných situací. Čtenář tak dostane propracovaný příběh, který plynně hodně svižně, přivádí na scénu netuctové hrdiny, a navíc se rozuzlení může odehrát v poslední zemi neomezených možností, což mi připomnělo jednu kdysi hodně slavnou knihu, což může být ale shoda čistě náhodná. A i když je kniha Strážci osudu pětkou v edici Jiné světy, u mne má jasnou jedničku. Ostatně celá edice jiných světů rozhodně stojí za přečtení.

Myslíte si, že historie je jen souhrou za sebou jdoucích náhod? Předpokládáte, že geniální lidé ovlivňující dějiny jsou dílem přírody a statistiky? Omyl!

Za všemi důležitými událostmi lidské historie stojí šedé eminence, které trpělivě pozorují, hodnotí a zasahují. Předurčují životy čerstvě narozených dětí, dohlížejí na nás, řídí naše kroky i vývoj. Jsou tu pořád. Stály za vznikem jaderné bomby, zasadily se o vytvoření jahodového müsli a donutily Evropskou unii zakázat příliš výkonné vysavače.

Jak vznikly? Proč to dělají? To zatím nikdo neví. Stala se z nich mytická stvoření, vystupující snad jen v prastarých slovanských bájích. Jsou to temní strážci, často považovaní za příbuzné samotného ďábla.

Jejich úhlavní nepřítel?

Firma Electrolux, prachové filtry ve ventilaci a rasa super inteligentních chobotnic útočící na planetu Zemi.

Vesmírné invaze jsou snad ještě horší než helikon.

Vydáno: 2024, Epocha
1. vydání originálu: 2024
Počet stran: 408
Edice: Jiné světy (5.)
Vazba knihy: měkká / brožovaná
Obálka: Jiří Arbe Miňovský
ISBN: 978-80-278-0178-7

Další recenze a ukázky z knih najdete na: Henryweb.cz (Henry's SF&F web)