Zimní přízrak, ze kterého skutečně mrazí

Kdysi, myslí, že to bylo v Pevnosti, jsem četl článek, jehož téma bylo kouzlo první věty nebo souvětí, zkrátka samotného úvodu knihy. A tohle Dan Simmons zvládl na jedničku, protože když si v samotném úvodu přečtete, že: Jednačtyřicet let po mé smrti se můj přítel Dale vrátil na farmu, kde jsem byl zavražděn, měl by být čtenářův zájem na světě. Osobně jsem si tu větu přečetl dvakrát.

Dale Stewart v podstatě přišel o všechno, o svoji rodinu, milenku a takřka i o práci profesora angličtiny na univerzitě. Po nevydařeném pokusu o sebevraždu se tak rozhodne po čtyřiceti letech vrátit do města svého dětství a několik měsíců strávit na pronajaté farmě, aby se dal znovu dohromady. Kromě učení ho zčásti živí i psaní dobrodružné literatury, a tak se rozhodně na McBrideově farmě napsat další knihu. Tentokrát má však jít o román o jeho dětských letech a dávných přátelích.

Zpočátku sledujeme příběh muže, který se chytá posledního stébla, aby znovu nepodlehl sebevražedným sklonům a skrze práci na knize se chce vypořádat se svými vnitřními démony. To, jestli je místo, které k tomu zvolil, tím pravým ořechovým, je však otázka. Opuštěná farma, hlavní dům s hermeticky uzavřeným patrem, bez telefonního i televizního signálu, místo, kde nedaleko dost ošklivou smrtí sešel z tohoto světa jeho dávný přítel. A nebýt Duana, vypravěče, který jako první oslovil čtenáře tím geniálním úvodem, mohlo by se jednat o tuctový příběh o hledání sebe sama.

Jenže okolní kulisy nejsou tuctové ani trochu. Navíc netrvá dlouho a kolem samotného Dalea se začínají odehrávat podivné věci. Jako by se probouzelo samo místo, jako by se probouzela čtyřicet let vzdálená minulost. To, co zjistí čtenář v první větě, Dale vůbec netuší. Pro něj je dávná smrt jeho kamaráda, jehož rodině pronajatá farma patřila, jen neskutečnou nehodou. S přibývajícími stránkami pak Dan Simmons přibližuje Daleův minulý život a seznamuje čtenáře s tím, co ho přivedlo o hallowenském dni zpět do skomírajícího městečka Elm Haven.

S přibývajícími stránkami pak také přibývá podivných událostí a situací. Co bylo zpočátku více méně civilním vyprávěním, dostává příznaky temného hororu a s tím, jak se hlavní hrdina propadá do své paranoie, stahuje čtenáře s sebou. Místy pak ani jeden z nich nedokáže posoudit, co je skutečnost a co jsou už zimní přízraky, které se stávají stále nebezpečnějšími.

Dan Simmons i touto knihou ukazuje svůj široký záběr. Za shromážděním všech literárních, historických, náboženských nebo mytologických informací, které jsou nedílnou a podstatnou částí vypravování, muselo být obrovské penzum práce. Stejně tak autor dokáže vytáhnout neočekávané a překvapivé situace.

Zimní přízrak je jednou z těch mnoha knih, které se do mé knihovny dostaly díky nějaké té výhodné akcičce, a jako taková se v ní schovávala pár měsíců. Do jejího přečtení jsem pak šel bez toho, abych i jen jedním očkem zavadil o anotaci. A opět se mi to vyplatilo. Dostal jsem příběh, o němž Dean Koontz na přebalu tvrdí, že je brilantní a nejspíš má pravdu. Nejspíš ale nebude pro každého. Simmons místy zabíhá do detailů, které vlastně se samotným vyprávěním nemají moc společného. Třeba místopis místních komunikací je jedním z nich. Dle mého názoru to ale činí naprosto vědomě, aby trochu otupil čtenářovu pozornost, než se opět na scénu vynoří další přízračná bytost.

Po vynikajícím románu Pustá duše a marsovské dilogii Ílion a Olymp je tak Zimní přízrak další skvělou knihou, i když nebo právě proto, že je od těchto tří naprosto odlišná. Nakonec totiž všechna dávná tajemství a skryté činy dojdou svého vysvětlení.

V místě, kde prožil své dětství, nyní hodlá čerpat inspiraci pro napsání knihy o všech dobrodružstvích i děsivých věcech, které se jemu a jeho kamarádům přihodily ve zdánlivém bezpečí tohoto amerického maloměsta.

Dale touží po jediném – najít konečně klid. A tak se na sklonku roku, v období Halloweenu, vydává na opuštěnou farmu, kde bydlel jeho dávný geniální kamarád Duane McBride. Pronásledují ho nejen vnitřní démoni, pachuť z rozklíženého manželství, ztráta elánu, ale také štěkot černých psů melancholie a zraky záhadných postav z místního hřbitova.

Vchází do mrazivého domu minulosti a sám netuší, jestli z něj ještě někdy vyjde.

Zimní přízrak není přímým pokračováním Temného léta, je s ním v dialogu, novou optikou nahlíží na jeho události, ale lze jej číst i samostatně, jako jeden ze Simmonsových vrcholných, vyzrálých románů, který jen jakoby mimochodem dokáže být i značně děsivý.

Vydáno: 2019, Dobrovský s.r.o., edice Fobos
Originální název: A Winter Haunting, 2002
Překlad: Milan Žáček
Počet stran: 328
Autor obálky: Kateřina Urbanová
Vazba knihy: pevná / vázaná s přebalem
Forma: kniha
ISBN: 978-80-7585-017-1

Další recenze a ukázky z knih najdete na: Henryweb.cz (Henry's SF&F web)