Článek
René Vaněk: Nadčlověk
(Bodyportal 2, Fantom Print 2025)
Recenzi na Bodyportal číslo jedna jsem začínal slovy: Pokud autor anoncuje svoji knihu jako „takový mix dekadentního biopunku a akční detektivky“, zní to hodně zajímavě. A titulní ilustrace zajímavost ještě prohlubuje. V případě dvojky se z titulky zubí vousatý skautský vedoucí, což neznalé může lehce zmást. Modří ale vědí, že tahle postava má v knize nezastupitelnou roli.
Kovové nebe pro mě osobně bylo nejpřekvapivější knihou, která se ocitla v širší nominaci v posledním ročníku ceny Magnesia Litera. Porotce možná zaujal neotřelý a originální svět, který dokázal René Vaněk vytvořit. Spíš bych si ale tipnul, že to byla ta největší podivnost, jaká byla ten rok v českých luzích a hájích vyprodukovaná, což rozhodně nemyslím jako negativum. Někdo prostě musí těm dalším otevírat cestu.
Znovu se tak vracíme do města Tyfu, jehož roztodivné čtvrti se nacházejí pod příkrovem Kovového nebe, které nahrazuje sluneční paprsky umělou září i tmou a jehož čistotu udržují biomechanické sazové tankery. Ocitáme se tak opět na místě, kde se hi-tech technologie dokáží propojit s organickou hmotou, která má občas v symbióze technologií jednoznačně na vrch. A celkem logicky se opět potkáváme i s biotechnologicky vylepšeným agentem organizace SVS Theem, jehož úkol zní celkem jasně: dopadnou pana Zázračného, onoho podivného tvora v uniformě skautského vedoucího, který dokáže procházet zdí, což ve mě vždy vyvolá asociaci s jedním z dílů legendárného Čtyřlístku.
A spolu s Theem jsou zpátky i všechny postavy a tvorové, kteří se dožili konce první knihy, protože mezi první a druhou knihou není žádná časová prodleva. Nadčlověk totiž není klasickým druhým dílem. Bodyportal je totiž jen jeden celistvý příběh rozdělený do dvou knih, což může mít, a pro mě osobně i mělo, úskalí v tom, že autor v úvodu druhé knihy nepřipomíná nic z předchozího děje. Čtenář se tak ocitá rovnýma nohama přímo v ději.
Takže, pokud na vás někdo o půlnoci zařve „Bodyportáááál“ a vy ze sebe bez váhání vysypete – Theo, Včelička, Alice, Stainová, Skaut, pan Zázračný, SVS, Kašpárek (ale ne ten televizní kuchařský kašpar), Matka a podčlověk, jste připravení pustit se bez otálení do druhé knihy. Všem ostatním doporučuji alespoň zběžně prolistovat Kovové nebe a vyhnout se tak počátečnímu tápání.
Propracovanost světa vyzdvihovaná již v recenzi prvního dílu, se prohlubuje i s každou další stránkou této knihy. René Vaněk nepřestává udivovat, kam až jeho biopunk může zajít. Takový sprchový kout, kdy vám na hlavu prýští voda ze stropních bradavek a o další očistu se starají dlouhé jazyky vysunuvší se z chlopní vaginálního vzezření je první vlaštovkou biodiverzity. A o další podobné nápady nebude na dalších stránkách rozhodně nouze. K nejzajímavějším pak patří parazitický, absolutně bilogický revolver, který syntetizuje náboje díky krvi svého nositele.
Svět tyfu je pak absolutně drsný ke všem, kdo neprošli úvodní genovou kontrolou a stali se tak podlidmi. Jen nástroje určené k tvrdé práci i zacházení a po skončení produktivního cyklu k návratu do biomasy sloužící k živení útrob města.
Pojďme ale k samotnému příběhu. Theo i celá SVS musí neustále čelit útokům podivného Skauta, jak postavu díky jeho oblečku přezdívají, a v úvodu udeří Skaut přímo do samotných řad SVS. Navíc se Theo snaží pátrat po Alici, která z ničeho nic beze stopy zmizela. Do toho musí SVS svádět mocenský boj se šéfem podsvětí Kašpárkem a velitelce SVS Stainové pomalu dochází trpělivost. Prioritou tak je dopadnout Skauta a udělat přítrž jeho řádění, což se ale ukazuje být úkolem velice nesnadným.
Nadčlověk však nenabízí jen jednu dějovou linku. Čtenář tak má šanci občas pohlédnout i za kulisy z druhé strany a podívat se pod ruce té, která Skauta ovládá. Regulérní druhá dějová linie pak nabízí příběh Adama Voida, který se z Východního kraje vydal do Tyfu právě za Theem. A na jeho příkladu autor demonstruje, jak je v tomhle městě jednoduché klesnout až na samotné dno. Adamův poslední příjemný prožitek je pak spojen s minutovou felací na hajzlu v jenom z pajzlů, kde doslova prohrál i vlastní boty. A dostat se zpátky mezi řádné občany může být až nesplnitelný úkol. Další střípky pak přináší vtipné glosy rádia Poloha a jeho moderátorů, tedy až do chvíle, než se Skaut rozhodne, že je zapotřebí lehce pozměnit vysílaný žánr i potřebnost některých moderátorů.
Stejně jako v případě první knihy je i Nadčlověk nevysychající studnicí biopunkových nápadů, vyhrocených situací a méně i více morbidních scén – suši už si třeba nikdy nedám. Propracovanost tohoto univerza je prostě dokonalá, i když občas lehce deviantní, stejně jako styl vyprávění samotného autora, nebo chování jeho postav, které je ale díky danému prostředí celkem pochopitelné. Občas je ale samotný příběh upozaděn právě prostředím, ve kterém se odehrává. Kladem pak rozhodně je několik zvratů, které hlavní postavy směřují na úplně jiné cesty, než jim byly původně přisouzené.
Tahle kniha je prostě příkladem originality, ale také jinakosti a lehké ujetosti, která nemusí všem vyhovovat. Rozhodně se ale jedná o odvážný počin, který si zcela jistě najde spoustu nekritických fanoušků a určitě nepatří v rámci žánru k mainstreamu. Takže za mě je to rozhodně dobrá zkušenost a budu napjatě očekávat, co dalšího René Vaněk vytvoří.
Hodnocení: 75%
Anotace:
Situace se vyostřuje. Biotechnologicky upravený nadčlověk Theo, jeho všeználkovská pomocnice, kovová stonožka Včelička i oplzlý profesor Rigel s nechutnými manýry jsou si nuceni připustit, že skočili na vějičku. Jejich akce, vedené na vlastní pěst, totiž celou dobu prospívaly někomu jinému. Zároveň neustává ani řádění záhadného vraha, pana Zázračného. Je však obskurní přízrak v uniformě skautského vedoucího skutečně tím, za koho jej všichni považují? Vyjde konečně najevo, co má za lubem a proč vypadá nachlup stejně jako deset let mrtvý učitel Kristián Mainer?
Nejen hlavního hrdinu čekají bolestné ztráty a řada šokujících zjištění ve společnosti, kde etika již dávno padla za oběť vědeckému pokroku.
Je tu pokračování úspěšného biopunkového románu Reného Vaňka. Napojte se podruhé na Bodyportal a vstupte s námi do podivného dekadentního světa pod Kovovým nebem, kde si lidé k snídani dopřávají karbanátky z masa podlidí, po ulicích běhá obří geneticky modifikovaný hmyz a pod nohama chodců nepřetržitě duní mašinérie strašlivého Podsvětí. Slibujeme vám nervy drásající jízdu, na jejíž vyvrcholení rozhodně nebudete připraveni.
Informace:
Vydáno: 2025, Fantom Print
Počet stran: 304
Jazyk vydání: český
Autor obálky: Martin Kapošváry
Forma: klasická kniha
Vazba knihy: měkká / brožovaná
ISBN: 9788075941633
Další recenze a ukázky z knih najdete na: Henry's SF&F web
