Článek
I přes velkou konkurenci vyhlášených a propagovaných běžeckých závodů a horké letní počasí přinesl 24. ročník běžeckého memoriálu - náročného 18,6 km dlouhého krosu z Tanvaldu do Spálova - skvělé výsledky a zvučná jména atletů, vedle toho i statečné a obdivuhodné zápolení amatérů. Vítězi byli všichni, kteří se dostali do cíle. Jako součást memoriálu proběhl i 23. ročník dálkového pochodu, kdy se na jeho trať přidávají spontánně lidé i kdekoliv mezi Tanvaldem a Spálovem.
Absolutním vítězem běžeckého závodu se stal Jiří Čivrný s časem 1:16:01 hod. Právě otec tohoto běžce Jiří Čivrný senior drží doposud rekord závodu 1:13:37. Druhé místo obsadil Aleš Bém s časem 1:41:09 , třetí doběhl Zdeněk Bouda v čase 1:44:54. Vítězkou kategorie žen se stala Andrea Nesvadbová s časem 1:46:21.
Zvláštní poděkování za organizaci memoriálu zaslouží Pavel Semecký z Prezídia Federace strojvůdců ČR a Andrea Vlachovská, za skvělé značení Jan Zahula a Johana Šimková. Vynikající občerstvení v km 12,5 u školy v Jesenném zajistila Obec Jesenný a tým v čele se samotným starostou obce Petrem Hlůžem, kterým děkují za záchranu ve vedru všichni běžci i účastníci dálkového pochodu.
Během celého víkendu se u pomníčku obětem železničního neštěstí postupně sešly desítky příbuzných a přátel obětí osudného neštěstí z 25. srpna 1990, které připravilo o život 14 lidí. Neštěstí se podrobně věnuje jeden z dílů pořadu Osudové okamžiky České televize:
V cíli na Spálově se po pietní akci vzpomínalo a připomněly se i některé okolnosti vzniku největšího železničního neštěstí na severu Čech. Na okamžiky před neštěstím a bezprostředně po něm zavzpomínal Jan Sochor, který 25. srpna 1990 doprovázel osobní vlak 6302 jako průvodčí. Při prudkém brzdění stačil ještě před nárazem vykouknout z okna služebního oddílu přívěsného vozu a zahlédl před nárazem lokomotivu manipulačního nákladního vlaku. Po nárazu několika cestujícím pomohl ven a utíkal cca 1 km do restaurace na Spálově potvrdit neštěstí, které se díky předchozí komunikaci jednoho z výpravčích již očekávalo.
Další z tehdejších přeživších cestujících vzpomněli, že se dostali k ošetření do tanvaldské nemocnice, kde působil na chirurgii Vít Němeček, dnešní ředitel jablonecké nemocnice. Jemu jsou vděčni za kvalitní bezprostřední péči i za situace, kdy bylo zraněných extrémně hodně.
Od spálovského železničního neštěstí se udělalo pro bezpečnost hodně a dnešní zabezpečení vylučuje jízdu vlaků proti sobě. Tehdejší střet osobního a nákladního vlaku měl fatální následky bezprostředně po srážce pro strojvedoucího osobního vlaku Eduarda Vraštila a jeho vlakvedoucího Karla Svatého. Ostatní oběti se přičítají rychle se rozšířenému požáru.
Ironií osudu i pro účastníky memoriálu obětí železničního neštěstí je, že vozbu na trati Železný Brod - Tanvald zajišťují německé motorové jednotky řady 845 z let 1986-88, které již soustavně postihují požáry a staly se rekordně „nejhořlavějšími vozidly“ v novodobé historii české železnice. Strojvedoucí dopravce Arriva vlaky také zapomínali houkat u spálovského pomníčku obětí v km 3,2 a za mostem přes řeku Kamenici dalšímu, který nechal u místa srážky svému synovi vytvořit otec strojvedoucího Eduard Vraštil starší. Přežil svého syna o více něž 30 let a zemřel na sklonku roku 2020.
