Hlavní obsah

380 000 voltů ke svobodě: Příběh nejšílenějšího útěku přes železnou oponu po drátech vysokého napětí

Foto: Jindřich Bíža, vytvořeno v AI Nano Banana

Neuvěřitelná vynalézavost a obrovská odvaha. Způsoby, jakými se lidé za minulého režimu pokoušeli nelegálně překročit hranice na svobodný Západ, berou dodnes dech.

Článek

Pokud bychom měli zvolit jediný příběh, ze kterého dodnes mrazí v zádech svou extrémní nebezpečností, technickou absurditou a čistým adrenalinem, je to příběh útěku po drátech vysokého napětí z roku 1986.

Jeho aktéry jsou Robert Ospald (35 let) a Zdeněk Pohl (20 let), kterým hrozilo vězení a tak se rozhodli za každou cenu dostat na Západ. Napadlo je využít elektroenergetické sítě Československa, které byly propojeny s Rakouskem.

​Jejich plán byl ve své jednoduchosti v podstatě geniální: vylézt na stožár vysokého napětí poblíž obce Šatov u Znojma a přeručkovat (respektive přejet) přes hraniční pásmo po drátech. Problém byl jen v jedné věci – chtěli využít zařízení v provozu, na kterém bylo smrtící napětí 380 000 voltů. Sebemenší chybička by tak znamenala jejich okamžitou smrt.

K přechodu hranice vzdušnou cestou použili vlastnoručně vyrobené kolečkové sedačky s kladkami, které nasadili na nejvyšší (zemnící) lano, které není pod proudem, ale drží statiku.

V noci v červenci 1986 vyšplhali na stožár. Kvůli krytí si vybrali noc, kdy zuřila bouřka a liják. Pohraničníci dole o nich neměli ani tušení. Oba muži se pomalu posunovali po laně ve výšce desítek metrů nad zátarasy a zoraným pásem. Jakýkoliv chybný pohyb nebo dotek s nižšími dráty by znamenal těžké popálení a smrtelný pád z výšky.

Je až neuvěřitelné, že se oběma mužům podařilo přejet až na rakouský stožár, slézt dolů a úspěšně utéct. Zůstalo po nich jen zařízení na zemnícím lanu, které ráno našli pohraničníci.

Dramatický útěk Roberta Ospalda a Zdeňka Pohla z července 1986 po uzemňovacím laně vedení vysokého nedaleko Znojma patřil k nejlegendárnějším příběhům železné opony. Po přechodu hranic do Rakouska vzbudil jejich čin obrovskou pozornost světových médií. A jak se jejich životní osudy vyvíjely dál?

Oba aktéři tohoto neuvěřitelného příběhu dodnes žijí.

Robert Ospald (video) se po útěku usadil ve Vídni, kde žije dodnes. Svůj příběh sepsal v autobiografické knize 380 000 voltů naděje. I v pozdějších letech se věnoval psaní a pamětnickým projektům mapujícím boj za svobodu, přičemž pravidelně spolupracuje s organizacemi jako Paměť národa nebo Český rozhlas, kde sdílí své vzpomínky a pohled na tehdejší režim.

Zdeněk Pohl žije také v Rakousku, ale na rozdíl od svého společníka zvolil tichý soukromý život a na veřejnosti se prakticky nevyskytuje.

Jedna z jejich sedaček dnes visí v berlínském Muzeu železné opony na Checkpoint Charlie. Druhou si Robert Ospald ponechal a s trochou recese zavěsil doma na zeď jako připomínku tehdejšího totalitního režimu.

Anketa

Měli byste odvahu riskovat život při takto extrémním útěku za svobodu?
Ano, touha po svobodě by byla silnější než strach ze smrti
0 %
Ne, riziko mrazivého pádu nebo zásahu proudem bylo až příliš šílené
0 %
Nevím, v tak extrémní situaci se člověk pozná až na místě
0 %
Celkem hlasovalo 0 čtenářů.

Tematicky příbuzné:

Zdroje:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz