Článek
„Republika je jako vykradená chajda, zachrání ji Radola Gajda!“, to bylo v období hospodářské krize heslo českých fašistů, sdružených v Národní obci fašistické (1926-1938), v jejímž čele stál bývalý představitel Československých legií v Rusku, hrdina bitvy u Zborova, a bývalý náčelník československého generálního štábu Radola Gajda, jinak velmi svérázná a dosti rozporuplná postava československých dějin.
Populistické heslo v těžkých sociálních podmínkách hospodářské krize nebylo bez účinku: ve volbách roku 1935 získali čeští fašisté 167 433 voličů a 6 poslanců v poslanecké sněmovně; jen dva roky po té, co se přívrženci této strany pokusili v Brně o násilné svržení vlády a o diktátorské převzetí moci ve státě.
Svatoplukova kasárna v Brně Židenicích se stala cílem útoku 70 až 80 fašistů z celého Brněnska vedených bývalým armádním nadporučíkem L. Kobzinkem v noci ze 21. na 22. leden 1933, zhruba půl hodiny po půlnoci. Hlavním smyslem celé akce bylo ovládnout velká brněnská kasárna, a získat v nich zbraně, které by pak posloužily ke svržení režimu, včetně prezidenta Masaryka, a nastolení fašistické diktatury.
Národní obec fašistická se inspirovala italským fašismem, který přizpůsobovala českým podmínkám. Požadovala silný národní stát založený na korporativním principu a vystupovala též výrazně protiněmecky. Později v r. 1935 se stavěla proti volbě Edvarda Beneše prezidentem republiky a v době Mnichovské krize vystupovala za obranu republiky proti nacistickému Německu. Ale vraťme se zpět do osudného dne ledna r. 1933.
Ačkoliv se podařilo útočníkům Svatoplukova kasárna obsadit, a dokonce se zmocnit několika pušek i střeliva, nepřesvědčili osádku kasáren, aby se přidala na jejich stranu. Zemské velitelství reagovalo rychle a tvrdě, a akce fašistů byla brzy potlačena: 21 pučistů bylo zajato ještě v objektu kasáren, další pak během noci.
„Nezdařený puč se ale neobešel bez střelby, na kterou doplatil jeden člověk životem a několik dalších zraněním. Musím se upřímně přiznat, že při prohlídce rozstřílených stěn a podlah potřísněných krví jsem byl opravdu rád, že jsme přijeli po boji.“ (vzpomínka Václava Adámka, příslušníka 11. HP na jižní Moravě)
Ve veřejnosti vyvolala událost zděšení. „Po vyšetření vzrušujícího případu brněnského jsem toho názoru, že jde o zločin, který by ve svých důsledcích mohl ohroziti základy státu,“ vystihl tehdejší ministr obrany Bradáč vážnost situace. Akce ještě měla na domácí politické scéně dlouhodobou dohru, než ji zcela vytěsnily události roku 1938 a 2. světová válka.
Přes jeho slova byli aktéři pokusu o fašistický puč potrestáni velice mírně; samotný Gajda vyšel na svobodu přímo z vyšetřovací vazby. O akci českých fašistů, která nesla název „Gajda-granát“, se od r. 1948 až do sametové revoluce v r. 1989 víceméně mlčelo; nehodilo se přiznávat k něčemu tak odpudivému, jako byla existence českého fašismu.
Za německé okupace R. Gajda finančně pomáhal českým letcům prchajícím do zahraničního odboje, intervenoval ve prospěch některých perzekvovaných osob a odmítal spolupráci s Němci. Po válce byl Gajda uvězněn a v roce 1947 odsouzen na dva roky. V odůvodnění rozsudku se neobjevilo nic, co by svědčilo o jeho kolaboraci s nacisty, odsouzen byl za svou činnost v době druhé republiky a propagaci českého fašismu. Prokurátorem v jeho případě byl Josef Urválek, který pro něho navrhoval doživotní vězení. Stejný prokurátor, který požadoval trest smrti pro později popravenou političku Miladu Horákovou.
Proces s českými fašisty v roce 1947. Zdroj: Youtube.com
Radola Gajda (rodným jménem Rudolf Geidl) zemřel 15. dubna 1948 na leukémii a byl pochován na Olšanských hřbitovech. Jeho hrob byl po téměř šedesáti letech (v dubnu 2007) vandalsky poničen a posléze opraven.
Anketa
Zdroje:
