Článek
Ústředním záporákem filmu natočeného podle stejnojmenného románu T. Svatopluka je bezohledný monstr-podnikatel zvaný jednoduše „Šéf“. Ten má představovat průmyslníka Tomáše Baťu. Ve filmu lidi dře z kůže, vyhrožuje vyhazovy a po nocích kuje pikle s německými nacisty. Film vyvrcholí jeho tragickou smrtí v plamenech letecké havárie -,jasným odkazem na skutečnou tragédii z Otrokovic v roce 1932. Protiváhou ďábelského Šéfa je mladý, nebojácný komunista Joska, který vede dělníky do třídního boje s vidinou, že továrnu jednou zabere lid.
Tomáš Baťa při cestě do Indie
Zatímco film kreslil Baťův Zlín jako pracovní lágr, skutečnost nemohla být odlišnější.
Tomáš Baťa totiž vybudoval unikátní systém, o kterém se tehdejším dělníkům v jiných továrnách ani nesnilo. Baťovi lidé brali násobně víc, než byl celostátní průměr.
Podle kupní síly základního zboží a služeb měla 1 Kč v roce 1930 hodnotu přibližně 70 až 100 dnešních korun. Týdenní výdělek 700 Kč v Baťově škole práce tak odpovídal dnešním cca 50 000 až 70 000 Kč.
Zatímco řadový dělník v Československu si tehdy přišel na zhruba 600 až 700 Kč za celý měsíc a začínající učitel nebo úředník na 1 000 až 1 300 Kč, baťovský mladý muž si mohl v úspěšném týdnu vydělat stejnou částku jako běžný dělník za měsíc. Za celý měsíc mohl u Bati žák vydělat i přes 2 000 až 2 500 Kč (v dnešním přepočtu přes 150 000 Kč).
Vedoucí dílen a mistři si pak přišli na cca 1 500 až 2 000 Kč týdně (včetně podílu na zisku). V přepočtu tedy maximálně na dnešních cca 200 000 Kč měsíčně.
Co si za to šlo koupit:
Pánské polobotky Baťa: cca 100 Kč (mohl si tedy koupit asi 22 párů bot)
Pánský oblek: cca 500 Kč (tehdy asi 4 až 5 obleků)
Kilogram másla: cca 25 Kč
Chléb (1 kg): cca 2,80 Kč
Nájem v baťovském domku (týdenní): cca 10 až 20 Kč (měsíčně na dnešní měnu asi 4 200 kč)
Je potřeba dodat, že učeň v Baťově škole práce sice dokázal vydělat výrazné částky, ale z tohoto příjmu si musel hradit veškeré osobní náklady – ubytování na internátu, stravu, učební pomůcky, oblečení i případné smluvní pokuty za porušení řádu. Zbytek peněz povinně ukládal na účet u Baťovy osobní banky, takže si do dospělosti odnášel značný kapitál do začátku života.
Každé oddělení fungovalo samostatně a zaměstnanci měli přímý podíl na zisku svého pracoviště, což zvyšovalo jejich pracovní motivaci.
Tři generace rodu Baťů zleva doprava: Thomas G. Bata (jako Tomáš Baťa nejmladší, syn), Thomas John Bata (Tomáš Baťa ml., otec) , na obraze je pak Tomáš Baťa, zakladatel společnosti
Dělníci si ukládali úspory na firemní účty s neuvěřitelným 10% úrokem, díky čemuž si snadno mohli našetřit na vlastní bydlení. Baťa odmítal mít ze zaměstnanců nájemníky v chudinských čtvrtích. Nechal proto pro ně postavit tisíce moderních červených domků se zahrádkou, koupelnou a splachovacím záchodem – což byl ve 20. a 30. letech nevídaný luxus.
Baťova škola práce vychovávala elitu. Baťa ve Zlíně postavil nejmodernější nemocnici, sportovní stadiony i koupaliště, obří závodní jídelny a dokonce i největší kino ve střední Evropě. Ikonický je jeho mrakodrap z roku 1938 (foto na Mapy.com)
Baťa však nedělal charitu, ale tvrdý byznys. Dobře věděl, že spokojený a zdravý zaměstnanec podá nejlepší výkon. Daň za vysoký standard však byla jasná: neúprosné pracovní tempo u pásu, přísná kontrola kvality a dokonce zásahy do soukromí. Inspektor vám mohl zkontrolovat čistotu v domku a za alkoholismus následoval okamžitý vyhazov. Stejně tak za časté marodění - Baťa potřeboval lidi u pásu, ne doma v posteli.
Anketa
Baťa při práci
Propagandistická karikatura z Botostroje tak sice ukazovala prohnilý kapitalismus, historie ale ukázala něco jiného - Baťův Zlín byl v meziválečném Československu civilizačním skokem o několik desetiletí dopředu.
Dámský střevíc z kolekce pro světovou výstavu v New Yorku 1939
Dobová kritika i samotní diváci v Gottwaldově (Zlíně) snímek přijali velmi chladně pro jeho zjevnou přehnanost a historickou nepravdivost.
Doslov:
Po sametové revoluci v listopadu 1989 Tomáš Baťa ml. poprvé po více než padesáti letech exilu přiletěl do Československa. Bylo to 14. prosince 1989 a hned 16. prosince 1989 zamířil přímo do Zlína. (video dokument ČT)
Nejprve navštívil Lesní hřbitov, kde položil květiny u hrobu svého otce Tomáše Bati. Ze zlínské radnice potom promluvil k tisícům lidí shromážděných na zaplněném náměstí. Prohlédl si rodnou vilu i tehdejší obuvnické závody (Svit). Při návštěvě ho doprovázeli představitelé Občanského fóra i cestovatel Miroslav Zikmund.
V následujících letech se Tomáš Baťa mladší do Zlína pravidelně vracel. Významně se podílel na obnově podnikatelského prostředí, v roce 1998 stál u otevření zrekonstruované Bati vily i vzniku Nadace Tomáše Bati a sehrál klíčovou roli při založení Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.
Zemřel v Torontu 1. září 2008 ve věku 93 let.
Anketa
Zdroje:
odkazy použité v textu
