Botostroj: komunistický propagandistický film měl strhat Baťu, u diváků ale neuspěl

Ústředním záporákem filmu natočeného podle stejnojmenného románu T. Svatopluka je bezohledný monstr-podnikatel zvaný jednoduše „Šéf“. Ten má představovat průmyslníka Tomáše Baťu. Ve filmu lidi dře z kůže, vyhrožuje vyhazovy a po nocích kuje pikle s německými nacisty. Film vyvrcholí jeho tragickou smrtí v plamenech letecké havárie -,jasným odkazem na skutečnou tragédii z Otrokovic v roce 1932. Protiváhou ďábelského Šéfa je mladý, nebojácný komunista Joska, který vede dělníky do třídního boje s vidinou, že továrnu jednou zabere lid.

Zatímco film kreslil Baťův Zlín jako pracovní lágr, skutečnost nemohla být odlišnější.

Tomáš Baťa totiž vybudoval unikátní systém, o kterém se tehdejším dělníkům v jiných továrnách ani nesnilo. Baťovi lidé brali násobně víc, než byl celostátní průměr. Každé oddělení fungovalo samostatně a zaměstnanci měli přímý podíl na zisku svého pracoviště, což zvyšovalo jejich pracovní motivaci.

Dělníci si ukládali úspory na firemní účty s neuvěřitelným 10% úrokem, díky čemuž si snadno mohli našetřit na vlastní bydlení. Baťa odmítal mít ze zaměstnanců nájemníky v chudinských čtvrtích. Nechal proto pro ně postavit tisíce moderních červených domků se zahrádkou, koupelnou a splachovacím záchodem – což byl ve 20. a 30. letech nevídaný luxus.

Baťova škola práce vychovávala elitu. Baťa ve Zlíně postavil nejmodernější nemocnici, sportovní stadiony i koupaliště, obří závodní jídelny a dokonce i největší kino ve střední Evropě. Ikonický je jeho mrakodrap z roku 1938 (foto na Mapy.com)

Baťa však nedělal charitu, ale tvrdý byznys. Dobře věděl, že spokojený a zdravý zaměstnanec podá nejlepší výkon. Daň za vysoký standard však byla jasná: neúprosné pracovní tempo u pásu, přísná kontrola kvality a dokonce zásahy do soukromí. Inspektor vám mohl zkontrolovat čistotu v domku a za alkoholismus následoval okamžitý vyhazov.

Propagandistická karikatura z Botostroje tak sice ukazovala prohnilý kapitalismus, historie ale ukázala něco jiného - Baťův Zlín byl v meziválečném Československu civilizačním skokem o několik desetiletí dopředu.

Dobová kritika i samotní diváci v Gottwaldově (Zlíně) snímek přijali velmi chladně pro jeho zjevnou přehnanost a historickou nepravdivost.

Doslov:

Po sametové revoluci v listopadu 1989 Tomáš Baťa ml. poprvé po více než padesáti letech exilu přiletěl do Československa. Bylo to 14. prosince 1989 a hned 16. prosince 1989 zamířil přímo do Zlína. (video dokument ČT)

Nejprve navštívil Lesní hřbitov, kde položil květiny u hrobu svého otce Tomáše Bati. Ze zlínské radnice potom promluvil k tisícům lidí shromážděných na zaplněném náměstí. Prohlédl si rodnou vilu i tehdejší obuvnické závody (Svit). Při návštěvě ho doprovázeli představitelé Občanského fóra i cestovatel Miroslav Zikmund.

V následujících letech se Tomáš Baťa mladší do Zlína pravidelně vracel. Významně se podílel na obnově podnikatelského prostředí, v roce 1998 stál u otevření zrekonstruované Bati vily i vzniku Nadace Tomáše Bati a sehrál klíčovou roli při založení Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.

Zemřel v Torontu 1. září 2008 ve věku 93 let.

Zdroje:

odkazy použité v textu