Článek
Dřevěná cívka byla hlavní součástkou pro výrobu tzv. „traktůrku“. Jeho pohon obstarávala obyčejná gumička, která byla provlečená skrz průchozí otvor špulky. Z jedné strany byla gumička uchycena napevno špendlíkem nebo rýsováčkem k boku špulky, a z druhé strany procházela voskovým kolečkem udělaným ze silnější svíčky a obepínala delší sirku nebo domácí špejli. Aby traktůrek neprokluzoval a měl lepší záběr do kopce, vymýšlely se různé druhy vroubkování na obvodech cívky. Ačkoliv se traktůrek skládal jen z několika součástek, na každé záleželo, jak pojede rychle, dlouho, rovně a jakou nerovnost se mu podaří překonat.
Zpětně vzato, tehdy jsme si s vlastnoručně vyráběnými hračkami vyhráli víc než dnešní děti s dálkově ovládanými autíčky nebo drony. A navíc jsme se při jejich výrobě postupně učili novým věcem, mechanice, fyzice (to když jsme „ladili“ třecí plochy), rozvíjeli ruční um a představivost.
Pokud ještě doma najdete ve skříni, stole nebo šicím stroji starou dřevěnou cívku na nitě po babičce, můžete se pustit do výroby této oblíbené retro hračky. Jistě s ní uděláte radost svým dětem nebo vnoučatům. A až si párkrát zkusí napružit gumičku několikerým otočením špejle a traktůrek se pomalu rozjede, budou si možná chtít udělat svůj další traktůrek sami.
Postup výroby traktůrku je zřejmý z videa na YouTube.com
TIP na článek: Měli jste doma kapesní nůž „rybičku“?
Anketa
Zdroje:
