Článek
Za socialismu (ČSSR) existovaly paralelně dva trhy: „běžný“ a „luxusní“. V tom běžném se nedostatkové či luxusnější zboží prodávalo v tzv. podpultovém prodeji. Pokud jste neměli známé, dalo se získat jen za protislužbu nebo za úplatek. Úplatek měl různé názvy a lidé používali kreativní eufemismy. Pokud šlo o úplatek ve formě peněz, pak to bylo „všimné“, „tuzér“, „malá pozornost“, či „obálečka“. Někdy však měl úplatek formu nepeněžitého daru, nejčastěji to byla láhev kvalitního alkoholu, a pak se jednalo o „tekutý kolek“. To byl obvyklý prezent pro doktory, naopak zdravotní sestřičky dostávaly kávu a bonboniéry.
V běžných obchodech se platilo korunami (Kčs) a prodávalo se v nich standardní zboží. Vedle nich existovaly prodejny podniku zahraničního obchodu TUZEX, ve kterých se platilo bony (odběrními poukazy) nebo cizí měnou. Ceny v bonech byly opticky nízké (např. rifle za 100 bonů), ale protože se 1 bon na černém trhu u veksláků kupoval za cca 5 Kčs, reálná cena pro běžného občana byla pětinásobná. Výsledek byl ten, že stejný typ zboží (např. elektronika nebo kvalitní oblečení) měl v podstatě dvě ceny – jednu nedostupnou v korunách a druhou reálnou v bonech.
Dnešní obchodníci, mezi které patří zejména mobilní operátoři a poskytované energií jdou na dvojí ceny mazaněji. Většinou u nich dostávají noví zákaznici nabídku výhodnějších cen, než mají ti stávající. Obchodní strategie je pochopitelná: cílem je přilákat nové zákazníky (a po nějakém čase jim srovnat cenu na tu běžnou). Jenže do té doby, než se tak stane, musí rozdíl cen někdo zaplatit. Asi je jasné, kdo to nakonec bude - ano, věrní stávající zákazníci, kteří platí a platí, a žádných výhod se - třeba ve formě bonusů - od svých dodavatelů nikdy nedočkali.
Prostě jedná cena - nižší - platí pro nové zákazníky, a druhá - vyšší - pro ty stávající. Těm pak mnohdy nezbývá nic jiného, než pohrozit odchodem od současného dodavatele služby k jinému, a teprve potom se náhle najde uspokojivé řešení pro všechny.
Je nějaký objektivní důvod k tomu, aby staří zákazníci měli od dodavatelů vyšší ceny elektřiny než ti noví?
Socialismus v Československu vytvořil specifické prostředí nedostatku, které podpořilo vznik systému dvojích cen. Současný systém dvojích cen je tomu socialistickému velmi podobný: jen to už není zákazník, který „dobrovolně nadbíhá“ prodejci, ale prodejce (dodavatel služby), který dělá rozdíl mezi novými a starými zákazníky.
Pokud jste dočetli až sem, dostáváme se konečně k "odhalení": v tržní ekonomice platí skryté pravidlo trhu - když „zvýhodním“ jednoho, musím ("logicky") druhého „natáhnout“.
