Článek
Pro zájemce o dění kolem Ruska a Ukrajiny, který vývoj podrobně nesleduje, ale řídí se takzvaným zdravým rozumem, by mohl znít logicky závěr, že všechen ukrajinský lid neochvějně podporuje svého prezidenta Volodymyra Zelenského. Zejména ho podporují mladí osmnáctiletí muži schopní mobilizace: soustřeďují všechny své síly k tomu, aby docílili porážky současného Ruska, a tudíž bezvýhradně podporují svoji vlast v jejím boji.
Přiznávám, že jsem v úvodu článku parafrázoval slova nositele Peroutkovy novinářské ceny, A. Mitrofanova. Jeho celý článek s názvem „Očima Saši Mitrofanova: Zlý Putin a pomýlení Rusové, anebo je to jinak?“ najdete zde. Ale konec parafrází a ironie, a položme si otázku: jak velká je ochota mladých mužů bojovat proti ruskému vetřelci?
Jak uvádí Česká televize, v poslední době případů dezerce v řadách ukrajinských sil 3× přibylo. Stejnou informaci přinesl koncem tohoto roku i server natoaktual.cz. Vojáky, kteří dezertovali, a někde se skrývají, případně zemřeli nebo byli v boji zranění, musí nahradit nově povolané posily. Jenže nábor mladých mužů do boje se dlouhodobě nedaří.
S nejzajímavější informací přišel server novinky.cz v článku „Bojeschopné Ukrajince chytají na ulicích a v barech“. Dále se v něm uvádí, že náborové komise provádí nucenou mobilizaci přímo v ulicích měst, v barech nebo na koncertech. Jak tato mobilizace probíhá? Brutálně.
„Jsou jako krysy zahnané do kouta,“ popisuje násilně mobilizované důstojník, který „loví“ Ukrajince na ulici. A pokračuje podrobnostmi: „Dříve jsme umožnili lidem jít domů a sbalit se, ale v poslední době se (nám) dobrovolně nevracejí. Skryjí se a už se neobjeví. Někdy musíme zabavit jejich telefony v závislosti na situaci.“ Dříve prý cítil lítost a soucit se svými „obětmi“. „Naučil jsem se během práce ovládat své emoce a teď je to pro mě jen práce. Vždycky mám argument: Buď oni, nebo já,“ uvedl s tím, že věří, že je lepší pracovat pro TCC, než se před ním skrývat."
Jak uvedl Alvydas Medalinskas, analytik působící na Ukrajině a spolupracovník LRT, největším problémem je, že s tak strašnou válkou se snížil počet lidí ochotných hlásit se dobrovolně. Pravděpodobnost, že brzy padnou na frontě je vysoká. Počty padlých na bojišti jsou strašlivé, a moc se o nich v médiích nehovoří. Ale například The Economist napsal: „V obou zemích je počet padlých v boji v poměru k počtu obyvatel vyšší než ztráty, které utrpěly Spojené státy ve vietnamské a korejské válce dohromady. Počet ruských a ukrajinských padlých se podle něj blíží americkým ztrátám ve druhé světové válce. Ztráty Ruska na Ukrajině od roku 2022 převyšují počet obětí ze všech jeho válek od roku 1945.“
Někdy se zdá, že Češi jsou větší válečníci než samotní Ukrajinci, alespoň za klávesnicí u počítače. Nedávno jsem se v nějaké diskuzi na novinky.cz podivil tomu, že ukrajinská armáda povolává do zbraně osmnáctileté muže. Konstatoval jsem, že je hodně špatné, když už musí Zelenskyj povolávat do války děti. Nečekal jsem, že vyvolám takovou smršť názorů. Všechny si můžete přečíst tady. Jak souhlasné, tak nesouhlasné. Našly se i matky, které by bez váhání své děti poslaly před laufy kanónů.
Nic proti tomu, pokud se do války osmnáctiletý člověk přihlásí dobrovolně a nedá si svůj úmysl vymluvit. Ostatně spousta mladých lidí se také sama hlásila do bojů už za 1. a 2. světové války. Ale nikdo je k tomu přece nemůže nutit. Žádný politik, žádné nařízení. Posílat nezkušené osmnáctileté lidi, kteří mají život teprve před sebou, do války je strašné.
A když k tomu prezidenta Zelenského nabádá třetí strana, která by měla mít zájem na co nejrychlejším ukončení konfliktu, v němž sama o žádného člověka nepřišla a nepřijde, je to přímo odpornost nejvyššího kalibru.
