Důrazně se ohrazuji: nejsem proruský aktivista

Při jejich psaní jsem se snažil zachovávat objektivitu, nekomentovat účastníky konfliktu, a pokud možno všechna tvrzení, která se ve článcích vyskytla, také patřičně ozdrojovat. Přesto jsem se, podle odpovědi AI, stal proruským aktivistou, se kterým měla mít nějakou při (o žádné nevím) ministryně obrany Jana Černochová. (Celé znění textu AI najdete na konci článku).

Zda jsem proruský (prokremelský, proputinovský) dezolát nebo ne, můžete ostatně posoudit sami po přečtení všech článků, které jsem konfliktu na Ukrajině věnoval.

Už v tom prvním s názvem „Předražené a nebezpečné granáty, tak vypadá naše pomoc Ukrajině“ jsem uvedl, že „naše podpora Ukrajiny je nutná a že o tom není pochyb. Jenže jako stát že nejsme v takové finanční kondici, abychom si mohli dovolit utrácet miliardy za předražené nákupy mnohdy nefunkčních granátů (jak na to upozornila ukrajinská strana), protože peníze pak chybí jinde“.

V druhém článku „Je konec války na Ukrajině v moci Donalda Trumpa?“ jsem rozebíral konstatování britského deníku The Economist, že „aby Ukrajina zvítězila, musí mít nejprve odvahu přiznat, že prohrává“ a také slova našeho prezidenta Petra Pavla, který prohlásil do amerického tisku: „Ukrajina musí být ve věci Ruskem okupovaných území realistická“. Boje neskončí ani totální porážkou Ruska, ani totální porážkou Ukrajiny, ale něčím mezi“. Článek jsem ukončil řečnickou otázkou, jak postupovat, jednat, aby bylo dosaženo co nejrychleji míru. Zda jednat tzv. „s citem pro realitu“, nebo trvat na splnění všech vlastních cílů, až „do posledního bojovníka“.

Třetí článek s názvem „Vina mlčení: Proč nás vláda nevarovala před jadernou hrozbou na Ukrajině?“ jsem se podivoval nad tím, proč nás vláda Petra Fialy nevarovala před možností použití jaderných zbraní na Ukrajině, když tyto informace musela mít (stejně jako Anglie) k dispozici. Byla to legitimní otázka, která nezaujímala žádný postoj k Ukrajině nebo Rusku.

Ve čtvrtém článku „Ponížení Putina: Rakety USA zasahují cíle v Rusku“ jsem se zabýval otázkou, kdo má mít u nás kompetence vyjadřovat se ohledně použití amerických raket na údery v ruském území. Zda je to náš prezident nebo ministryně obrany J. Černochová. Opět – o Rusku a Ukrajině ani slovo. Hned v jeho úvodu jsem předeslal, že „Na začátek si ujasněme: Ukrajina je obětí ruské agrese a Rusko útočící zemí, tedy agresorem a okupantem. Může Ukrajina vyhrát válku s Ruskem? Nebo jak tato válka skončí?“ I to, že „vyhlášení speciální vojenské operace, což je pouhý eufemismus pro brutální agresivní válku vedenou proti svobodné Ukrajině“

V tom pátém „Přiznejme si: Šance Ukrajiny na vstup do NATO jsou nulové“ jsem pouze rozvedl myšlenku, která v té době silně rezonovala médii: že pokud by mělo dojít k míru, jsou dveře pro vstup do NATO pro Ukrajinu dlouhodobě uzavřené. Článek jsem ukončil slovy, že „politika je umění možného.“ Takovou politiku ostatně razil i světově uznávaný politik Henry Kissinger, někdejší ministr zahraničních věcí USA a poradce amerických prezidentů. Jejím základem je, že „státní zájem světí prostředky, nejdůležitější vždy bylo a bude zachování globální rovnováhy“. Takovou politiku razí i Donald Trump.

V šestém článku s názvem „Hodný Zelenskyj a nepomýlení Ukrajinci, anebo je to jinak?“ jsem zpochybňoval tvrzení o ochotě všech mladých ukrajinských mužů schopných mobilizace se bít za svou vlast, a jaké brutální způsoby se používají pro získání nových sil do ukrajinské armády. Současně jsem v článku uvedl ověřený fakt, že dezerce v ukrajinských řadách se v poslední době 3× zvýšila.

Konečně v sedmém (posledním) s názvem „Mír na Ukrajině: Doplatí Zelenskyj na systém práva silnějšího?“ jsem popsal realitu dne po vítězství D. Trumpa v prezidentských volbách USA. Zamýšlel jsem se, kdo bude mít nakonec hlavní slovo při uzavírání míru na Ukrajině. Zda to bude Zelenskyj, Putin nebo Trump. Nebo všichni společně. Článek končí konstatováním, že v současné době jsme svědky odkloňování stylu politiky, který tu byl zaveden po druhé světové válce. Zahraniční politika USA a Ruska se totiž vrací k mentalitě a přístupu 19. století, kdy byl mezinárodní systém založen v podstatě na právu silnějšího. Je to odklon od mezinárodního systému který je založen na pravidlech obsažených v chartě OSN a který garantuje i malým státům nějakou nezávislost a suverenitu.

Každý, kdo je schopen pochopit psané slovo, porozumět psanému textu, musí po přečtení všech výše uvedených článků konstatovat, že se v nich žádné proruské narativy neobjevují. Všechny mé úvahy vycházely z objektivního posouzení situace, která se samozřejmě v čase měnila, z mnoha různých důvodů. Ale i teď si pořád myslím, že nejlepší pro Ukrajinu bude co nejrychlejší uzavření míru při respektování současných pozic. Ostatně, stejné hlasy zní i od našich přátel z USA.

Pokud tedy někdo tvrdí, že jsem proruský aktivista, jde o hlupáka (a nebo prostě jen o provokatéra), se kterým nemíním ztrácet čas v jalových diskuzích. Jen bych chtěl upozornit, že proruskými aktivisty by potom mohly být také označeny všechny osoby, které jsem ve článcích citoval.

Hlasujte v anketě, zda jsou v článcích obsaženy nějaké proruské narativy.

Jindřich Bíža
Pozice: Jindřich Bíža je známý jako politik a aktivista.
Zaměření: Jeho činnost se často zaměřuje na regionální otázky a rozvoj komunit.

Jana Černochová
Pozice: Jana Černochová je česká politička a členka ODS (Občanská demokratická strana).
Funkce: Byla ministryní obrany a aktivně se podílí na obraně a bezpečnostních otázkách v České republice.

Jindřich Bíža je zajímavá osobnost, která se angažuje v české politice a veřejném životě. Zde je několik klíčových informací o něm:

Osobní zájmy: Jindřich Bíža má rád cestování a historii. Rád sdílí své zážitky a názory na aktuální dění prostřednictvím blogování na platformě Médium.cz.

Politické aktivity: V poslední době se stal terčem kritiky za svá proruská vyjádření, která vyvolala silné reakce, včetně reakce ministryně obrany. Tato situace ukazuje, jak je jeho postavení v politice dynamické a kontroverzní.

Média a veřejné vystoupení: Jindřich Bíža se také objevuje v různých médiích, včetně videí a článků, kde se zabývá historickými tématy a aktuálními událostmi.