Článek
Asi nemá smysl vyjmenovávat zde všechny důvody, které Rusko zřejmě vedly k vyhlášení speciální vojenské operace, což je pouhý eufemismus pro brutální agresivní válku vedenou proti svobodné Ukrajině. Ale jeden bych přesto chtěl uvést: měla to prý být obava Ruska z rozšiřování NATO směrem na východ. Rusko, podle jeho slov, tuto obavu mnohokrát deklarovalo ještě před vznikem ukrajinsko-ruského konfliktu, ale bohužel nikdo ze světových politických hráčů jí nevěnoval větší pozornost.
Na místě je proto otázka: může tato válka vůbec někdy skončit, pokud prezident Ukrajiny Volodymyr Zelenskyj bude nadále usilovat o vstup Ukrajiny do NATO? Mnohým politikům na Západě začíná docházet, že Rusko toto nikdy nedovolí, a tak postupně začínají měnit svou rétoriku. Problém je tu jeden a velký: Rusko se už zdaleka nespokojí se slibem Západu, že Ukrajina příštích 20 let (například) nevstoupí do struktur NATO. Proč? Rusko totiž definitivně přestalo Západu věřit. Zvlášť poté, co 4. dubna 2023 Finsko a 7. března 2024 Švédsko se staly novými členy NATO. Šance Ukrajiny na vstup do NATO je nulová. Rus to nikdy, opakuji ještě jednou - NIKDY nepřipustí.
Proto Rusko povede tuto válku tak dlouho, dokud nedostane Ukrajinu pod svůj vliv. To znamená, že cílem Ruska je na Ukrajině dosadit Kremlu podřízenou loutkovou vládu, která by o vstup Ukrajiny do NATO neusilovala. O tom nemůže být žádných pochyb. A nejen to.
Svět bude muset současně uznat, že Ukrajina spadá do takzvané „ruské sféry zájmu“, stejně jako se rozhodlo po druhé světové válce na Jaltě o zemích střední Evropy, že budou patřit do tzv. „východního bloku“, ovládaného Sovětským svazem. Toto nové geopolitické uspořádání pak bude muset být formálně odsouhlaseno velmocemi a Organizací spojených národů.
Vyhnout se tomuto scénáři je prakticky nemožné, ba přímo nepředstavitelné. Protože pokud by měla být nezávislost Ukrajiny ubráněna, znamenalo by to vstup cizích vojsk do konfliktu, která by se přidala na stranu Ukrajiny, což by prakticky vedlo ke vzniku 3. světové války.
Bohužel, přiznejme si, že dosavadní sankce Západu příliš Rusku neubližují. Jak by mohly, když se z různých zdrojů dozvídáme, že spousta zemí Evropy nadále odebírá ruský plyn přes různé překupníky?
Rusko získává stále více spojenců ze spřátelených totalitních režimů. Bohužel, ruské síly svůj postup do ukrajinského vnitrozemí zrychlují. Už dávno nejde o oblasti, kde mělo většinu ruskojazyčné obyvatelstvo. O Doněck, Luhansk atd. Ruské rakety dopadají na Kyjev, Charkov nebo Lvov malý kousek od polských hranic.
Naposled jako „demonstraci síly“ a „vzkaz politickým špičkám v USA a Evropě“ vypálilo Rusko na Ukrajinu balistickou raketu. Naštěstí „jen“ s konvenční náloží. Protivzdušná obrana prý proti této raketě, překonávající 11× rychlost zvuku, neexistuje. Přiznejme si, že každým dnem ztrácí Ukrajina výhodnou (nebo dnes spíš akceptovatelnou) pozici pro vyjednávání o míru.
Řeči Zelenského o zajištění územní integrity Ukrajiny do stavu před rokem 2014 jsou směšné. To je vlak, který už ujel a nedohoníme ho. Je to stejně nereálné přání jako řeči našeho pana premiéra, že Češi by mohli mít do čtyř let německé platy.
Podpora Západu Ukrajině za této situace není adekvátní. Povídačky, že Rusko nakonec odtáhne z Ukrajiny jako z Afghánistánu, jsou jen zbožným přáním politických naivků. Bohužel najdou se i u našich politických špiček. Spíš platí (a vždy platilo), že ruský mužik, zmanipulovaný propagandou vůdce z Kremlu, bude raději „žrát trávu“, než by nechal padnout nebo jen ohrozit „svají radínu“.
Teď už je zřejmé, že Ukrajina udělala 2 strategické chyby, když její vojska pronikla na území Ruska v oblasti Kurska. Tou první bylo, že část její nejlepší armády teď chybí na bojištích jinde při obraně ukrajinských území.
Druhá chyba byla mnohem závažnější. Ukrajinci útokem na Kursk vložili zdarma eso do Putinova rukávu a on tuto kartu teď používá ke své propagandě: může před Rusy demagogicky tvrdit, že Ukrajina je útočníkem, za kterým stojí Západ nenávidějící Rusko. Co na tom, že nemá pravdu. Mnozí z těch prostoduchých, zejména z řad nacionalistů, mu to spolknou a uvěří. To není radostná zpráva pro svět.
Aby Rusko tuto válku prohrálo, muselo by ekonomicky vykrvácet. Jeho ekonomika by se musela stát uzavřenou. To znamená, že žádná země na světě by s ním nesměla obchodovat. Rusko by pak muselo financovat válku jen z množství oběživa, které má k dispozici, tedy ze zdrojů, které jsou sice obrovské, ale ne neomezené. Jenže dosáhnout toho je stejně těžké jako se domluvit se všemi řidiči u nás, že budou společně bojkotovat cenu benzínu, která se dostala nad 5O Kč za litr. Vždy se najde někdo, komu vysoká cena benzínu vadit nebude.
Takže jak dál? Obávám se, že výhodnější pozici pro vyjednávání o míru nepřinese Ukrajině ani nová administrativa příštího prezidenta USA, D. Trumpa. Spíš hrozí předem avizované ukončení finanční a vojenské pomoci USA Ukrajině. Píšu to velice nerad, ale tím dojde k rychlému ukončení války s jediným výsledkem: Ukrajina ztratí úplně vše, i to, co doteď stačila uchránit. Zbytečná smrt mnoha statečných obránců je strašlivou představou.
Politika je umění možného. Takovou politiku razil světově uznávaný Henry Kissinger, někdejší ministr zahraničních věcí USA a poradce amerických prezidentů. Jejím základem je, že „státní zájem světí prostředky, nejdůležitější vždy bylo a bude zachování globální rovnováhy“.
