Článek
Nedávno jsem tu v článku „Přiznejme si: Šance Ukrajiny na vstup do NATO jsou nulové“ napsal, že Rusko povede válku na Ukrajině tak dlouho, dokud ji nedostane pod svůj politický vliv. Zmínil jsem v něm, že „svět bude muset nakonec uznat, že Ukrajina spadá do takzvané ruské sféry zájmu, stejně jako se rozhodlo po druhé světové válce na Jaltě o zemích střední Evropy, že budou patřit do tzv. východního bloku, ovládaného Sovětským svazem“. Celý článek zde
Od té doby se mnohé změnilo a spousta věcí se po inauguraci prezidenta USA D. Trumpa vyjasnila. A nejen to. V posledních měsících jsme se stali také svědky znovuzrození imperiální a koloniální politiky tří hlavních velmocí.
1) USA si bez nějakých skrupulí brousí zuby na dánský ostrov Grónsko, a hodlá z něj udělat další federální stát USA
2) Trump otevřeně hovoří o sjednocení USA a Kanady, což by mělo údajně přinést prospěch oběma zemím
3) Chce získat Panamský průplav, který je podle něj v čínských rukách.
4) říká, že se Evropa musí postavit na vlastní nohy (především vojensky, nejméně 5% HDP na obranu) a nevylučuje vystoupení USA z NATO
5) tvrdí, že USA musí reorganizovat svou armádu, aby byla dominantní beze všech pochybností
To tu připomínám jen pár zásadních věcí, které nedávno proběhly tiskem. Jen naivní člověk by si mohl myslet, že zůstane u nich.
Rusko má také své zájmy, a zdaleka už nejde jen o Ukrajinu. Rusko má mnohem větší ambice na uplatnění svého vlivu zejména ve střední Evropě. Veřejně říká:
1) Vezmeme si Ukrajinu a zřejmě i Moldavsko
2) Integrujeme opět pobaltské republiky
3) Požadujeme, aby Polsko a další země přestaly být členy NATO.
4) Chceme mít ve střední Evropě vliv, který jsme tam měli do roku 1989
5) Chceme vrátit území Aljašky Rusku
Samozřejmě, že úmysly těchto dvou velmocí by musely být posvěceny souhlasem dalších významných hráčů, konkrétně Číny a Indie, které rovněž mají „své zájmy“. V politice totiž vždy platí něco za něco. Také to že „velcí kluci“ se nakonec vždy dohodnou, a těm malým nezbude nic jiného než poštěkávat na všechny strany. Možná se budeme ještě divit, jak se svět během příštích dvou, tří let změní, bez ohledu na naše přání a vize.
Zahraniční politika USA a Ruska se totiž vrací k mentalitě a přístupu 19. století, kdy byl mezinárodní systém založen v podstatě na právu silnějšího. Je to jednoznačný odklon od mezinárodního systému po roce 1945, který je založen na pravidlech obsažených v chartě OSN a který garantuje i malým státům nějakou nezávislost a suverenitu.
V současnosti se více bavíme o Green Dealu, emisích, elektromobilitě, globálním oteplování, řešíme ropu a plyn, a trochu zapomínáme, že tím hlavním problémem jsou vysychající přírodní zdroje. Že to jsou hlavně suroviny, kvůli kterým se bude vést většina příštích „koloniálních“ válek.
Ale odpovězme si na otázku v titulku článku. Bude uzavřen mír na Ukrajině podle Putina? Osobně si myslím, že ano. Výměnou za to bude umožnění dosažení amerických strategických zájmů na obrácené straně zeměkoule. Zelenskému se jen předloží to, na čem se Trump s Putinem dohodli. Prostě: Ukrajina doplatí na systém práva silnějšího.
Anketa
Příbuzná témata:
Zdroje:
