Článek
Celá diskuze se nesla v duchu zda máme vynakládat na obranu dvě, tři nebo dokonce snad pět procent z HDP. Uvědomme si, že hovoříme o velkých číslech: jedno procento našeho HDP dělá asi 80 miliard Kč. Státní rozpočty jsou už teď každý rok zhruba 300 miliard v mínusu, země se zadlužuje, a teď připočtěme ke stávajícím deficitům další stovky miliard. Kdo a kdy je splatí?
V rámci diskuze zazněly zajímavé názory: většinou šlo o účelnost a efektivnost vynakládání prostředků na zbrojení (mnoho zrealizovaných zakázek se totiž ukázalo jako velmi předražených) , kde vzít na zbrojení peníze, a také, zda má Putinovo Rusko v úmyslu zaútočit na nějakou členskou zemi NATO. Z publika zazněly hlasy, že Rusko ve válce s Ukrajinou vykrvácelo natolik, že během dalších desíti let není schopno žádné „větší akce“, a také že NATO má natolik obrovskou převahu, že případný útok ze strany Ruska je čirou utopií. Velice zajímavá byla také hypotéza jednoho diváka, že nás naše vláda straší Ruskem proto, aby měla důvod zadávat státní zakázky lobujícím zbrojařským firmám. Nejeden čtenář si - po současné skandální aféře ministerstva spravedlnosti s legalizací „špinavých“ bitcoinů v hodnotě jedné miliardy Kč - řekne, že možné je všechno. Za každým kšeftem se přeci může skrývat možnost takové „malé domů“, a volby, na které jsou potřeba velké peníze, se neúprosně blíží.
Pověstný úder na hlavičku hřebíčku ale zasadil až vysloužilec z mise v Afghánistánu, který upozornil na skutečnost, že v České republice je pouze 20% občanů ochotno bránit se zbraní v ruce svou vlast. A že více než polovina občanů nesouhlasí s dalším navyšováním vojenských výdajů. O příčinách těchto názorů si můžeme myslet cokoliv, a je velká škoda, že se o nich v diskuzním pořadu vůbec nediskutovalo. A tak si to řekneme teď a tady, protože odpověď na tuto otázku není až tak složitá, jak by se mohlo zdát.
Ten zásadní problém totiž spočívá v tom, že od vstupu naší země do EU jsou u nás vytlačovány a dehonestovány takové pojmy jako je národ a vlastenectví. Z vlastenců naše média (i vláda, ale nejen tato, ale i předchozí) dělaly a dělají nacionalisty - dezoláty, kteří se vždy rekrutují pouze z řad voličů a příznivců SPD nebo motoristů. Ale popravdě: tam, kde není identifikace občanů s národem, se svojí rodnou vlastí, tam lze jen těžko očekávat ochotu nasazovat svůj život při obraně vlasti. Jen naiva si může myslet, že se může podařit zajistit dostatek obránců bez pěstování lásky k vlasti.
Prostě je evidentní, že u nás dlouhodobě selhává výchova dětí a mládeže k něčemu, co je dnes pro mainstream tak odpudivé - výchova k vlastenectví. Ptám se: kolik našinců by bylo ochotno bojovat za Brusel a EU?
Přemýšlejte a odpovězte si sami.
