Článek
V rozhovoru mezi redaktorkou a hostem ve studiu se zejména vyzdvihovala nutnost zvýšit částky na zbrojení z dosavadních 2 až na 5%. Mj. se opět použil argument, že Česko je po USA na druhém místě v ruském seznamu nepřátelských států.
Chtěl bych k tomu dodat, že je na tomto místě právem, s ohledem na několik let trvající silně protiruskou kampaň vedenou u nás po výbuchu muničních skladů ve Vrběticích. Jeden by až řekl, že se tento incident někomu docela hodil.
Existuje-li v Evropě stát, který nerazí vlastní politiku, ale neustále se snaží poklonkovat velmocím, je to Česko. Ne náhodou o nás bylo v době existence socialistického bloku známo, že jsme nejvěrnějším satelitem Moskvy. Kormidlo dějin se po roce 1989 otočilo o 180 stupňů a bylo potřeba se zase zalíbit jinému páníčkovi. Volba byla jasná. Z bývalého úhlavního nepřítele se stal rychle náš největší parťák. No a aby se mu naši politici zavděčili, mnohdy se začali v různých mezinárodních otázkách chovat v duchu přísloví „Poturčenec horší Turka“.
No jo, jenže co teď? Náš nový pán si podává ruku s Putinem a evidentně kašle nejen na Česko, ale na celou Evropu, zatímco náš prezident dál slibuje pomoc Ukrajině a podle europoslance Filipa Turka (Motoristé sobě) tím podrývá snahy americké administrativy k uzavření příměří a následně i míru na Ukrajině.
Vypadá to, že se brzy posuneme v seznamu nepřátelských států na uvolněné první místo, protože Trump s Putinem uzavřou něco jako registrované partnerství. No alespoň v něčem budeme první. Jen z toho mít nic nebudeme. Ani od jednoho páníčka, ať už sedí v Kremlu nebo Washingtonu.
Potřebovali bychom svého Orbána a Fica. Být sví a razit svou politiku. Politiku národních zájmů. Naděje pořád existuje. Po rozhovoru v Partii Terezy Tománkové se takovou osobou u mne jeví Filip Turek z Motoristé sobě.
