Článek
První nepravdivé nařčení ze spolupráce s STB bylo vyvráceno už v roce 2004, kdy soud konstatoval, že byla ve svazcích StB vedena neoprávněně. Proto bych se v dalším zaměřil pouze na její údajně vřelé vztahy s komunistickým režimem. Ještě předtím bych však chtěl uvést, že taková podezření mohou vyslovit pouze ti pisálkové, kteří o Jiřině Bohdalové neví vůbec nic. Kterým bylo zatěžko si o ní vyhledat informace na internetu, anebo to záměrně neudělali, protože by pak ztratili důvod po ní plivat. Tím větší to je od nich drzost a podlost. Abyste mne pochopili: vůbec mi nejde o obhajobu „Bohdalky“, protože ji nepotřebuje. Jen bych chtěl ve svém článku některým – fakty nepolíbeným - autorům připomenout pár událostí z jejího často nelehkého života.
Málokdo z nich asi ví, že její otec byl v roce 1954 (to bylo Jiřině teprve 23 let) odsouzen na 15 let odnětí svobody za napomáhání k velezradě, když pomáhal někdejšímu ministru Feierabendovi k emigraci. Ve Valdicích pak strávil 7 let. V roce 2016 obdržel in memoriam od ministerstva obrany osvědčení o účasti na protikomunistickém odboji.
Divadelní kariéru začínala po boku Jana Wericha v Divadle ABC. Posléze působila v Městských divadlech pražských. Právě kvůli osobě Jana Wericha kontaktovala Jiřinu Bohdalovou Státní bezpečnost. Bohdalová ale informace o Werichovi odmítla STB předávat.
V srpnu 1968 emigrovala její mladší sestra Jaroslava Henzelová i s rodinou do Rakouska a pak do Švédska.
K nejznámějším filmům Jiřiny Bohdalové patří Ucho z roku 1969. Jde o typický trezorový film; tehdejší cenzura jej nepustila do kin a na svoji premiéru v domácích kinech musel počkat až do roku 1990. Film umně dávkuje atmosféru strachu v tehdejším totalitním režimu. Nejistoty o vlastní existenci (zejména na vyšších místech a ve vyšších funkcích), stejně jako snahu nevybočovat z řady a neprotivit se výše postaveným ve státní hierarchii.
V roce 1970 Jiřina Bohdalová svědčila na svatbě exilového spisovatele Pavla Kohouta a scenáristky Jeleny Mašínové. Z těchto důvodů pak v polovině 70. let dostávala méně rolí ve filmech.
Prorežimní herečka by asi těžko hrála v trezorovém filmu a chodila svědčit zakázanému spisovateli.
Jiřina Bohdalová v letech 1956–1999 účinkovala v mnoha zábavných pořadech a scénkách Československé televize, např. Televarieté, kde spolupracovala s Vladimírem Dvořákem. I v tomto pořadu se objevovaly dialogy, které tehdejším mocným nemusely vonět. Sice se hovořilo v jemných narážkách, ale lidé velmi dobře chápali, co jimi populární dvojice myslí.
Oblíbená herečka byla výraznou vypravěčkou dětských pohádek a večerníčků. Namluvila například Pohádky ovčí babičky (1966) nebo Pohádky z mechu a kapradí (1968) či Rákosníčka (1975) Ke konci roku 2012 bylo možno její hlas slyšet celkem ve 148 dílech různých večerníčků.
V poslední době uváděla televizní pořad Hobby naší doby.
Za svůj umělecký život dostala Jiřina Bohdalová (neboli láskyplně přezdívaná „Bohdalka“) řadu prestižních ocenění. Bezesporu je královnou české filmové komedie; jako třetí se totiž v roce 2000 umístila v anketě Král filmového úsměvu století, a to hned za Vlastou Burianem a Vladimírem Menšíkem.
V roce 1993 a 1995 dostala Českého lva, 10× cenu TýTý, v roce 2010 cenu Thálie. Krom toho obdržela do roku 1989: vyznamenání „Za vynikající práci“ a titul „Zasloužilé umělkyně“. Je nositelkou dvou státních vyznamenání:
· 2013 Medaile Za zásluhy 1. stupeň
· 2021 Řád Bílého lva I. třídy
Režiséra Z. Zelenka o ní řekl: „Jiřina Bohdalová je výjimečná. Někdo je dobrý v divadle, jiný ve filmu nebo estrádě. Ona ve všem. Kdyby žila v jiné době a jinde, byla by jednou z nejslavnějších a nejbohatších hereček světa. Takový komediální talent by nemohl ujít pozornosti hollywoodských filmařů.“
Myslím, že má pravdu: „Bohdalka“, to je náš národní poklad, a hanit ji mohou pouze ti, kteří na rozdíl od ní nebyli ve svém pracovním životě úspěšní a pro druhé většinou nic dobrého neudělali.
Anketa
Anketa
Zdroje:
