Článek
Jako všechny členské země NATO máme i my závazek dávat na vojenské výdaje dvě procenta z hrubého domácího produktu. Pro rok 2024 to představuje částku ve výši cca 160 miliard korun. Tento závazek jsme donedávna neplnili. Přitom podle budoucího prezidenta USA, Donalda Trumpa, jsou současná 2% málo. Podle něj by členské státy měly dávat 5%, to jest 400 miliard Kč.
V úvodu článku musím zmínit vládami plánované státní rozpočty, které jsou rok co rok deficitní. Říkám vládami, protože nejde jen o současnou vládu Petra Fialy. Možná teď nechápete, proč spojuji tyto dvě věci, které spolu zdánlivě nesouvisí, a vůbec netušíte, kam tím směřuji. Hned vysvětlím.
Ještě za předešlého režimu, když jsme u nás neměli plně profesionalizovanou armádu (ta vznikla až po sametové revoluci), byla u nás stanovena pro všechny brance povinnost absolvovat základní vojenskou službu (dále ZVS). Pro zabezpečení ZVS to znamenalo obrovské státní výdaje. Pro připomenutí, co všechno tehdejší Československá lidová armáda (ČSLA) stála.
Výdaje státu šly do vojenského školství, které zahrnovalo jak střední školy tak vysoké. Samozřejmě že bylo potřeba platit provoz těchto škol, jejich vybavení, obsluhu a samotné kantory. Studenti vojenských škol pak pobírali slušná stipendia ve formě „služného“ ve výši, o které se studentům na civilních školách mohlo jen zdát.
Absolventi vojenských škol se poté většinou stáli vojáky z povolání a pobírali nadstandardní mzdu. Kromě toho dostávali stravné a příspěvky na ošacení a obuv. Současně jim byly poskytnuty zdarma služební byty. V létě nebo zimě dostávali zdarma poukazy do vojenských rekreačních zařízení pro sebe a svou rodinu v hodnotě tisíců korun. V důchodu, do kterého zpravidla odcházeli o několik let dříve než civilové, pobírali nesrovnatelně vyšší částky než ostatní. Mnohým, kteří zemřeli, byl vypraven pohřeb na náklady státu. To zatím hovořím jen o důstojnících a poddůstojnících československé lidové armády.
Výdaje šly také na provoz kasárenských prostor. Po celé republice jich byly stovky, a přidejme desítky tankodromů a dalších výcvikových prostor ve vojenských újezdech. Provoz vojenských letišť a obsluha raketový sil polykaly stovky milionů korun. Ve všech objektech se muselo svítit a přes zimu byly vytápěny.
Pak tu bylo nespočetné množství kluků v dvouleté základní službě. Některé z nich – například řidiče - bylo potřeba vyškolit ještě před nástupem do základní služby. Pro všechny vojáky bylo nutné zajistit oblečení a obuv. Také ložní prádlo a hygienické potřeby.
Co si vzpomínám na stravování, snídaně, obědy i večeře byly velice vydatné. Vojákům základní služby se vyplácel pravidelný měsíční žold. K vojákům musím ještě připočítat „záložáky“, kteří chodívali na pravidelná cvičení. Ty bylo potřeba zabezpečit stejně, jako vojáky ZS. Samotný výkon služby, a zejména různá vojenská cvičení s četnými přesuny, doprovázela obrovská spotřeba pohonných hmot.
Když hovoříme o „obraně vlasti“, nelze nezmínit také příslušníky Pohraniční služby. I oni spotřebovávali velkou část státních nákladů nutných na ochranu hranice.
Suma sumárum, stát tehdy vydával na svoji obranu, vojáky, pohraničníky a další složky, desítky až stovky miliard korun. Vynásobeno inflaci od roku 1989 by dnes šlo o biliony korun. To zmiňuji jen výdaje. K nim musíme připočíst ztráty z příjmů do státní kasy.
Služba vlasti v podstatě znamenala trvalé podseknutí příjmů, protože lidé v činné službě se nijak neúčastnili na vytváření HDP, byli pouze jeho konzumenty.
Když tedy sečtu výdaje státu na obranu a ztrátu z možných příjmů, musím se nutně vrátit v původní otázce: Jak je možné, že hospodaření státu s pouhými několika tisícovkami profesionálních vojáků (bez Pohraniční služby) je trvale v deficitu? Jak je možné, že po zrušení základní vojenské služby nemá stát rozpočet v přebytku?
Kam se ztratily všechny ty peníze, a že jich není málo, které stát ušetřil po zrušení základní vojenské služby? Možná by nám na tuto otázku mohl odpovědět ministr financí Stanjura nebo přímo premiér Petr Fiala.
Dodatek: Rád bych předešel případným negativním reakcím ze strany bývalých příslušníků ČSLA. Proto dodávám, že ke zveřejnění výčtu všech výhod, které měli vojáci z povolání, mne nevedla žádná závist. Chtěl jsem na nich pouze dokumentovat, jak moc dnes stát ušetří na výdajích.
Pár čísel úplně nakonec: V roce 1988 měla armáda více než 300 000 vojáků. Vojáci z povolání tvořili přibližně 30% celkového počtu. ČSLA provozovala 687 letadel, 101 bojových vrtulníků , 4 585 tanků a 3 000 děl různých typů.
Dnešní počty jsou výrazně jiné. V profesionální české armádě působí zhruba téměř 25 000 vojáků. V současnosti má armáda 77 letadel různých typů, 50 vrtulníků, 133 tanků a pouze 20 děl.
To se přece musí nutně někde projevit!
Anketa
Anketa
Zdroje:
vlastní autorský text
