Článek
V roce 1805 toto místo ještě nebylo zalesněno a tak umožňovalo přehlédnout velkou část tehdejšího bojiště. Na počátku bitvy zde byli rakouský císař František a ruský car Alexandr.
Návrší bylo obsazeno vojáky Kamenského I. a divize Kolowrat.
V 11 hodin dopoledne ho dobyly francouzské jednotky divize Saint-Hilaire, brigády Thiébault, Varé a Levasseur. Při obraně návrší se vyznamenal mj. rakouský generál Jirčík se svými vojáky. Byl zde těžce raněn a na následky zranění zemřel.
Z iniciativy jezuitského kazatele a středoškolského profesora pana Aloise Slováka a jeho přítele, též učitele, pana Ignáce Konšela, byla na tomto návrší postavena dle návrhu pražského architekta Fanty secesní Mohyla míru.
K myšlence postavit památník na místě největšího vojenské střetnutí se váže tato legenda.
Alois Slovák v roce 1897 kráčel na „Dušičky“, tedy svátek Památky zesnulých, ze Šlapanic do vesničky Prace a cestou potkával vesničany spěchající uctít památku svých blízkých.
Přitom si uvědomil, že zná „hřbitov, nesmírný hřbitov, čtyři hodiny cesty dlouhý, dvě hodiny široký, hřbitov, na němž odpočívají tisíce nebožtíků: synů, bratrů, otců - a jejich hrobů nikdo neosvětluje a na jejich hrobech se nikdo nemodlí. Jsou to zapomenuté hroby padlých na rozsáhlém bojišti prateckém. Hřbitove pratecký, pole svaté! Svatým jsi proto, že sám nebeský hospodář o tebe se stará. Neboť nad tvými nebožtíky tak záhy svět zavřel paměť svou…“
Začátkem roku 1900 byl ustanoven Komitét ku vystavení ossária na vrších prateckých. Kostnice měla být důstojným pomníkem vojákům padlým „u Slavkova“, a datum jejího slavnostního odhalení bylo stanoveno na rok 1905, ke stému výročí bitvy.
Sokolnický „komitét“ se zároveň usnesl, že „nechce postaviti žádného památníku vítězného, ani pomníku oslavujícího snad naši (rakouskou) porážku, nýbrž jedině chtěl, aby na krvavém, opuštěném bojišti slavkovském slavila konečně také lidskost a úcta k mrtvým své vítězství…“
Čas běžel a peníze se střádaly - patřilo k nim i 90 zlatých výtěžku z přednášek slavného cestovatele dr. Emila Holuba po Africe, které měl v Sokolnicích v tzv. „Kasíně“ (dříve též nazývaném „Presshausu“, dnes hostinec „Bednárna“).
Bohužel, peníze na výstavbu ossária a mohyly se střádaly těžce, a tak se jejich otevření v roce 1905 nekonalo.
Z důvodu oficiální podpory realizace projektu byl jeho protektorem jmenován roku 1905 vnuk arcivévody Jarla arcivévoda Bedřich Habsburský (1856-1936), jehož židlochovické panství částečně zasahovalo do prostoru bojiště. V roce 1909 vyhlásil Komitét na projekt výběrové řízení a se stavbou pomníku se začalo v polovině roku 1910.
K položení základního kamene se též váže poměrně zajímavá historka…
„Za pěkného nedělního odpoledne se při kladení základního kamene budoucí dominanty kraje strhla velká bouře. Voda z kopce se valila na všechny strany, lidé prchali a schovali se až na sokolnickém nádraží (asi 4 km daleko). A bylo po slavnosti.“
V létě roku 1912 byla konečně stavba dokončena. Veřejnosti měla být předána v roce 1913, ale nestalo se tak. Důvodem bylo to, že Komitét žádal církev, aby byla stavba řádně vysvěcena obřadem katolickým i pravoslavným (připomínáme, že jednou z bojujích stran byli Rusové).
Církevní úřady se ale postavily proti „jakémukoliv obřadu schismatickému“ a jejich mínění bylo rozhodující pro rakouské ministerstvo války. Za rok došlo k vypuknutí první světové války, a tak muselo otevření památníku znovu počkat…
Jenže ani potom neustávaly problémy.
Alois Slovák se domníval, že po vzniku Československa (1918) převezme Mohylu míru stát. Když se pět let nic nedělo, předal ji do správy Zemského cizineckého svazu pro Čechy, Moravu a Slezsko v Brně, jenže ten roku 1952 musel z politických důvodů násilně ukončit svou činnost.
První uložení lidských ostatků do krypty pod mohylou se uskutečnilo roku 1935 - 35 let od myšlenky Aloise Slováka…
Podivná, až nepochopitelná, je skutečnost, že se Mohyla míru nikdy nedočkala slavnostního otevření a předání veřejnosti. A nejen to. Rovněž nikdy nedošlo ke slavnostnímu vysvěcení kaple, je tedy kaplí pouze symbolickou, přestože Mohylu míru (a kapli pod ní) zná téměř celý svět.
Mohyla míru je symbolem kraje a připomínkou dávné události. Zdůrazňuje smíření národů a je věčnou připomínkou tisíců obětí tech, kteří přišli zdaleka položit svoje životy na moravské pole. Tento námět zdůrazňuje i pietní akt, konaný zde každoročně při výročí bitvy.
Méně je známo, že Mohyla míru, první mírový památník v Evropě, není jediným památníkem k připomenutí obětí bitvy.
Tak například v Paříži na náměstí Place Vendôme stojí 44 metrů vysoký bronzový sloup, na jehož vrcholu je umístěna socha Napoleona. Tento monument nesl název „Slavkovský sloup“ (dnes Colonne Vendôme), a traduje se o něm, že byl odlit z roztavených hlavní děl poražených spojenců - Rusů a Rakušanů.
V samotné Paříži pak bitvu u Slavkova ještě připomínají různé stavby, „Slavkovský most“ a nebo „Slavkovské nádraží“. Výjev z bitvy je připomínán i na Vítězném oblouku (basreliéf na východním pilíři) a nebo v kruhu kolem Napoleonova sarkofágu v pařížské Invalidovně.
Další výraznou památkou je „Pyramide van Austerlitz“, kterou lze nalézt nedaleko Utrechtu v Nizozemí.
A konečně přímo v Brně, v Denisových sadech (nedaleko katedrály Petrov nad hlavním železničním nádržím), je postavený štíhlý obelisk, který zde stojí na místě předchozího železného kříže z roku 1818.
Nakonec ještě jedna zajímavost: architekt Fanta kromě Mohyly Míru projektoval veřejnosti mnohem známější stavbu - a to hlavní nádraží v Praze.
Zdroje:
Wikipedia https://cs.wikipedia.org/wiki/Mohyla_m%C3%ADru
Morava Napoleonská https://www.morava-napoleonska.cz/cz/pamatky-na-morave/boje-o-pratecke-navrsi-a-mohyla-miru/
Český rozhlas https://strednicechy.rozhlas.cz/velkolepy-pamatnik-mohyla-miru-pripomina-uz-sto-let-napoleonovo-slavne-vitezstvi-9009768
