Článek
Oficiálně šlo o jediný vážný pokus o emigraci - respektive o úřady nepovolený „prodloužený pobyt“ v tehdejším západním Německu (NSR). Na jaře roku 1971 odjel Karel Gott společně s kapelou na koncertní turné do Německa. Po jeho skončení v létě 1971 však hudebníci oznámili, že se do Československa nevrátí, nebo zkrátka rozhodně ne v plánovaném termínu.
Tehdejšímu komunistickému režimu mimořádně záleželo na tom, aby zpěvák takového formátu na Západě nezůstal. Znamenalo by to obrovskou porážku na poli propagandy. Svoji roli hrála i případná ztráta devizových příjmů, které Gott z koncertování v zahraničí státní pokladně přinášel. Mimo jiné za komunismu kolovala fáma, že Karel Gott generuje více deviz než samotná mladoboleslavská Škodovka. To sice zdaleka nebyla pravda, nicméně o zanedbatelnou částku rozhodně nešlo.
Za Gottem a jeho týmem (kapelníkem Ladislavem Štaidlem, saxofonistou Felixem Slováčkem a dalšími) tak do západního Německa začali přijíždět vyjednávači. Sám šéf komunistické strany Gustáv Husák neveřejně avizoval, že pokud se emigranti vrátí, nikdo z nich nebude stíhán a celá věc se prostě „zamete pod koberec“ (odtud pramení i legendární výrok: „Karle, neblbni a vrať se, bude klid“).
Z tehdejší komunikace se v archivech StB zachoval dopis adresovaný přímo Gustávu Husákovi. V něm si měl náš nejúspěšnější zpěvák stěžovat na poměry v československé kultuře (například na zakazování písní Hej, páni konšelé nebo Korunou si hodím), zároveň však v textu deklaroval loajalitu k režimu a žádal o možnost beztrestného návratu.
Jenže všechno mohlo být úplně jinak. V roce 2009 vyšlo najevo, že Karel Gott tento dopis dost možná vůbec nenapsal a v době jeho odeslání o něm neměl ani tušení. Celá věc se měla odehrát následovně: otec zaměstnance vydavatelství Supraphon (Oldřicha Bukovského) údajně využil prázdný papír s předepsaným podpisem Karla Gotta a text zformuloval sám. Chtěl tak režimu nabídnout „oficiální důvod“ a elegantní páku, jak zpěváka omilostnit a přivést zpět bez ztráty tváře komunistické strany.
Měl tak úspěšný interpret vůbec důvod k nelegálnímu odchodu z vlasti? Pár by se jich našlo - šlo především o kombinaci profesní frustrace a lákavých nabídek ze Západu.
V Československu se po roce 1969 zpřísňovala cenzura i restrikce. Některé Gottovy skladby nesměly znět z rozhlasu a na umělce sílil politický tlak. V západním Německu naopak prožíval vrchol úspěchu: vyprodával sportovní haly a dostával nabídky na dlouhodobé kontrakty u prestižního vydavatelství Polydor. Srovnání tvůrčí slobody i finančních podmínek bylo propastné.
Nakonec se na podzim roku 1971 Gott do Prahy přece jen vrátil. Nejsilnějším motivem pro návrat však nebyla garance beztrestnosti od režimu, ale přímý nátlak na jeho rodiče. Státní orgány jim totiž vyhrožovaly trestním stíháním za napomáhání k útěku a konfiskací majetku.
A nakonec drobná perlička: o emigraci se Karel Gott údajně pokusil už jako nezletilý.
Společně se svým spolužákem Oldou Bukovanským se pokusili emigrovat přes NDR na kapitalistický západ. Vypracovali emigrační plán pod krycím jménem „Cesta na Sever“. Při plížení v úseku Cínovec-Ziiwald byli zadrženi orgány Sboru národní bezpečnosti. Případ skončil jeho odložením pro nízký věk pachatelů. Sám Gott se k této události v rozhovorech nikdy nevyjádřil, a jak to bylo doopravdy se už nikdo nedozví.
Anketa
Může vás ještě zajímat:
Zdroje:
