Článek
Jeho rodiče patřili mezi intelektuální vrstvu, jejich synovi však osud nadělil do vínku určitou mentální retardaci. Tento bezprostřední chlapík, který se živil jako dělník v cementárně, vrátný či zámečník, se však stal brzy legendou brněnské bohémy. Jeho příběh se začal psát v partě komiků, siláků a recesistů kolem ikonického Franty Kocourka. Do tohoto okruhu spjatého s divadlem Husa na provázku patřili také Miroslav Donutil, Bolek Polívka nebo Jiří Pecha.
Právě Kocourek si všiml Kovandova nepřehlédnutelného zjevu i neskutečného elánu. Kovanda sice neuměl zpívat, měl však v sobě živelnost, kterou publikum milovalo. Kocourek se proto rozhodl, že z něj udělá hvězdu.
V letech 1973-1974 vymyslel se svými kumpány nevídanou recesi: založili rockovou skupinu Los Brňos a Rudyho Kovandu postavili do jejího čela. Největším hitem se stala recesistická skladba Džungle a Džus blues . Kovanda na pódiu divoce tancoval, poskakoval a řval do mikrofonu, zatímco diváci šíleli nadšením.
Vyvrcholení celého žertu mělo přijít v populární celostátní anketě Zlatý slavík. Kocourovci zorganizovali masivní kampaň - po Brně i celém Československu distribuovali předtištěné hlasovací lístky z časopisu Mladý svět s už vyplněným jménem Rudy Kovanda. Zapojily se celé továrny, vysokoškolské koleje i brněnská hospodská scéna.
Výsledek předčil očekávání a hlasy se hrnuly po tisících. V ročníku 1975 získal Rudy Kovanda dostatek hlasů na to, aby pronikl do první desítky a podle některých pamětníků dokonce kategorii zpěváků reálně vyhrál.
Pro státní moc i pořadatele z Mladého světa však byla představa, že by cenu pro nejpopulárnějšího zpěváka národa na obrazovkách Československé televize přebíral chlapík v teplákách, který neumí zpívat a ze všeho si dělá legraci, absolutně nepřijatelná.
Pořadatelé proto výsledky zmanipulovali. Rudyho Kovandu z oficiálního pořadí vyškrtli s odůvodněním, že jde o „organizovanou recesi a provokaci“, a ocenění zůstalo v rukou prověřených hvězd. Morálním vítězem a „Lidovým slavíkem“ však pro celou brněnskou komunitu zůstal právě Kovanda.
Rudy Kovanda si slávu užíval, jeho životní styl měl ale k pevnému zdraví daleko. Dne 29. října 1989 - necelé tři týdny před vypuknutím sametové revoluce - se po jednom z večírků nešťastnou náhodou připletl pod rozjíždějící se autobus. Zraněním na místě podlehl.
hrob Rudyho Kovandy, „Zlatého slavíka“, v Brně Štýřicích
Nezapomenutelná brněnská figurka a kamarád Franty Kocourka zemřel ve věku pouhých 40 let. Tragicky odešel právě v momentě, kdy se schylovalo k pádu režimu, který mu jeho největší životní úspěch odepřel.
Anketa
Zdroje:
