Článek
Deset let po skončení první světové války se třicetiletý Běhounek zúčastnil vědecké výpravy na italské vzducholodi Italia na Severní pól a jeho úkolem bylo zkoumat atmosférickou elektřinu a tzv. pronikavé záření v polárních oblastech. Na palubě vzducholodi bylo celkem 16 mužů, z tohoto počtu drtivou většinu tvořili Italové. Dne 24. května 1928 vzducholoď úspěšně dosáhla cíle.
Při zpátečním letu z pólu však vzducholoď v silné bouři a kvůli námraze ztratila výšku a 25. května 1928 ztroskotala na ledu. Při prvním, nesmírně tvrdém nárazu se od tělesa vzducholodi doslova utrhla spodní velitelská a motorová kabina. Na led vypadlo 9 živých mužů, včetně Františka Běhounka a generála Nobileho. Přímo při tomto nárazu na místě zahynul strojník zadního motoru, jehož tělo zůstalo na ledu s nimi.
Tato skupina měla obrovské štěstí v neštěstí: z trosek kabiny, které se vysypaly na led, dokázali posbírat radiostanici, stan a část zásob jídla, což jim umožnilo přežít následujících pár týdnů.
Jakmile se vzducholoď zbavila váhy spodní kabiny, její hlavní těleso - obal naplněný plynem - prudce vystřelilo vzhůru. Vítr ho začal okamžitě unášet pryč. V tomto trupu zůstalo uvězněno 6 členů posádky. Byli to převážně mechanici, jeden fyzik a jeden novinář.
Zachránění muži z ledové kry později vzpomínali na hrůzný pohled, kdy viděli, jak nad nimi neovladatelný zbytek vzducholodi odlétá. Jeden z mechaniků ještě stihl z paluby vzducholodě vyhazovat dolů na led bedny se zásobami jídla, aby svým kamarádům na kře pomohl.
Těchto šest mužů odnesl vítr neznámo kam do Arktidy. Předpokládá se, že vzducholoď se o něco dál zřítila do moře nebo explodovala. Nikdy se po nich nenašla jediná stopa.
Přeživší na ledu strávili sedm týdnů v provizorním stanu, který kvůli lepší viditelnosti natřeli červenou barvou (známý jako Červený stan). Běhounek i v extrémních podmínkách arktické zimy, psychického vypětí a nedostatku jídla dokázal zachránit své zápisky s vědeckými daty z měření. Skupinu nakonec po 49 dnech zachránil sovětský ledoborec Krasin.
Záchranná akce si tehdy vyžádala život jedné velmi známé osoby, kterou byl polární badatel a cestovatel Roald Amundsen. Polárník se 18. června vydal z Tromsø hydroplánem na pomoc této výpravě, ale na Špicberky nedoletěl. Jakmile se jeho letadlo Latham 47 řízené francouzskými piloty nevrátilo, rozjela se jedna z největších mezinárodních pátracích operací té doby. Zapojilo se do ní přes 20 lodí a desítky letadel. Trosky letadla (plovák a palivová nádrž) se našly až po několika měsících vyplavené v Barentsově moři. Samotný Amundsen ani posádka letadla nikdy nebyli nalezeni.
Po návratu do Československa František Běhounek o tomto zážitku napsal slavnou dobrodružnou knihu pro mládež „Trosečníci polárního moře“. Pokračoval ve své úspěšné vědecké kariéře, stal se profesorem na Karlově univerzitě a později i hlavním expertem na jadernou bezpečnost.
Dr. Běhounek se sestrou a snoubenkou vítán na Hlavním nádraží v Praze, po návratu z polární výpravy (foto Pestrý týden)
Jistou zajímavostí je, že František Běhounek od roku 1956 vedl Katedru dozimetrie ionizujícího záření na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT. Přesně tento obor na stejné fakultě vystudovala o několik let později Dana Drábová. Profesně se ale oba dva minuli, v době Běhounkova úmrtí jí bylo pouhých 11 let.
O ztroskotání vzducholodi Italia se rovněž natočil celovečerní film „Červený stan“ z roku 1969.
Anketa
Zdroje:
