Článek
Byla to pravda. Prošel jsem křížem krážem všechny zaručené houbařské fleky, rozhrábl každý kousek mechu a nahlížel pod kupky klestí. Výsledek? Nic, přestože se nad lesy už týden válí mlha jako pára nad hrncem.
Domů jsem se vracel s prázdnou a rozladěný. Kdyby rostly aspoň prašivky! Jenže letní sucho zřejmě poničilo podhoubí.
O to větší překvapení mě čekalo přímo u domu. V koutě naší malé zahrádky na mě z trávy svítila skupinka nádherných, čerstvých žampionů. Jemně jsem rozlomil jeden klobouk a spatřil slabounce nahnědlé lupeny. Zajásal jsem - večer bude smaženice!
Na nic jsem nečekal. Houby jsem posbíral, očistil a dal do ledničky.
Něco vzadu v hlavě mi ale našeptávalo, že bych si ten nález měl pro jistotu ještě ověřit. Zamířil jsem čočkou chytrého telefonu na jeden z úlovků a zvědavě se začetl do textu pod fotografií. Polil mě studený pot. Na obrázcích byla má houba a v popisu stálo, že je jedovatá.
V tu chvíli mi došlo, jak obrovské štěstí jsem měl, že mě intuice nezklamala. Jak jsem se dočetl, žampion zápašný spolehlivě způsobuje těžké žaludeční a střevní potíže - křeče a průjmy nastupují už do půl hodiny po požití a mohou trvat i několik dní.
Znovu jsem si uvědomil, jak je důležité ctít jedno základní pravidlo: do pánve patří jen to, co bezpečně poznáme ne na devadesát, ale na sto deset procent. A platí to i pro poklady, které vyrostou přímo za domem.
Jak rozeznat jedovatý žampion zápašný od jedlého? Žampion zápašný je cítit po chemii (většinou karbolem či asfaltem) a po rozříznutí nebo poškrábání báze třeně (spodku nožky) okamžitě chromově žloutne. Vzhledově je jinak téměř k nerozeznání od svých jedlých příbuzných.
Až půjdu příště na houby, budu sbírat jenom osvědčené babky. Bílé houby jsou totiž fakt někdy na houby.
A dáme si opět anketu: Je houba na obrázku žampion zápašný? Hlasujte v anketě pod obrázkem
Tyto žampiony vyrostly na zahrádce. Na rozdíl od smrtelně jedovatých muchomůrek žampiony nikdy nemají lupeny čistě bílé
