Hlavní obsah
Hobby a volný čas

Poznej Prahu: Malý průvodce Královskou cestou ve fotografii

Foto: Jindřich Bíža, vlastní foto

Začátek Královské cesty v Praze je na náměstí Republiky u Prašné brány

Pojďte si projít Královskou cestu v Praze, jak ji zachytilo oko objektivu fotoaparátu. Třeba vás některé fotografie inspirují k tomu, abyste si cestu králů prošli osobně.

Článek

Předem musím uvést - pro mnohé zásadní -následující informace: celková délka Královské cesty (mapa) je necelé 4 kilometry a převýšení na trase dělá maximálně 50 metrů. Je tedy vhodná pro rodiny s dětmi, pěší turisty, a s omezením i pro cyklisty.

A nyní se už vydejme po plánované trase od Prašné brány ke Staroměstskému náměstí. Od něj pak půjdeme ke Karlovu mostu a na Malostranské náměstí. Od tohoto kouzelného náměstí zamíříme vzhůru Nerudovou ulicí k Úvozu a Loretánské ulici, kterou dojdeme na Hradčanské náměstí a Pražský hrad.

Foto: Jindřich Bíža, vlastní foto

autobusové nádraží Florenc a památník na Vítkově

Na pražské autobusové nádraží Florenc přijíždíme po deváté ráno. Nad námi je národní památník na vrchu Vítkov. Jde o funkcionalistický památník, jehož hrubá stavba byla postavena v letech 1929–1933 podle projektu Jana Zázvorky. Že je vám toto jméno trochu povědomé? Není divu: Jan Zázvorka byl otcem známé herečky Stelly Zázvorkové. Součástí památníku je jezdecká socha Jana Žižky z Trocnova, jde o jednu z největších jezdeckých soch na světě. Váží 16,5 tuny a její výška je 22 metrů. Jejím autorem je sochař Bohumil Kafka. Socha byla slavnostně odhalena na výroční den bitvy na Vítkově, konkrétně 14. července 1950. Od Florence vyrážíme směrem k ulici Na Poříčí.

Foto: Jindřich Bíža, vlastní foto

Ulice Na Poříčí (spojuje ulici Ke Štvanici a Náměstí Republiky), pohled směrem k Náměstí Republiky. Z jihu do ní ústí ulice Na Florenci.

Ulice Na Poříčí se nachází na Novém Městě v Praze a je známá svou blízkostí k různým hotelům a restauracím, což ji činí atraktivní především pro turisty. Procházíme celou ulicí a dostáváme se k Obecnímu domu na Náměstí Republiky.

Foto: Jindřich Bíža, vlastní foto

Náměstí Republiky

Náměstí Republiky (dříve náměstí Františka Josefa I., Hybernské, Kapucínské či Josefské). V popředí stojí Obecní dům. Na místě dnešního Obecního domu stála původně rezidence českých králů, Králův dvůr. Tento komplex nechal vybudovat kolem roku 1380 Václav IV. jako své sídlo, a poté dvůr ještě sloužil jako sídlo panovníků v letech 1383–1484. Kromě paláce zahrnoval i domy pro dvořany, lázně, lvinec a zahradu. Po Václavu IV. zde sídlil jeho bratr Zikmund Lucemburský, jeho zeť Albrecht II. Habsburský, Ladislav Pohrobek, Jiří z Poděbrad a Vladislav Jagellonský, který ze Starého Města přesídlil zpět na Pražský hrad.

Foto: Jindřich Bíža, vlastní foto

Náměstí Republiky - průčelí Obecního domu

Náměstí Republiky leží v místech někdejšího hradebního příkopu mezi Starým a Novým Městem, jeho plocha vznikla ve zhruba dnešní podobě v 60. letech 19. století, kdy byly zbourány pražské středověké hradby. Již na přelomu 12. a 13. století však byla zdejší plocha zastavěna, existoval zde románský kostel sv. Benedikta. Objektem, který ale hledáme je Prašná brána, kde se nachází začátek Královské cesty.

Foto: Jindřich Bíža, vlastní foto

Prašná brána

Prašná brána je pozdně gotická stavba na rozhraní ulice Na Příkopě a Náměstí Republiky vedle Obecního domu naproti domu U Hybernů. Výstavba Prašné brány začala v roce 1475 pod vedením zednického mistra Václava. Jedná se o jeden ze symbolů Prahy. V bráně začíná Celetná ulice, která zde tvoří první část tzv. „Královské cesty“, která vede odtud až na Pražský hrad. Procházíme tedy pod Prašnou branou a vydáváme se Celetnou ke Staroměstskému náměstí.

Foto: Jindřich Bíža, vlastní foto

Prašná brána - detail

Foto: Jindřich Bíža, vlastní foto

Celetná ulice, pohled ke Staroměstskému náměstí

Foto: Jindřich Bíža, vlastní foto

Týnský chrám z Celetné

Týnský chrám z Celetné. Stavba chrámu probíhala od poloviny 14. století do prvních desetiletí 16. století. Chrám patří mezi umělecky nejvýznamnější pražské kostely.

Foto: Jindřich Bíža, vlastní foto

Týnský chrám - správněji kostel Matky Boží před Týnem

Foto: Jindřich Bíža, vlastní foto

Pohled z Celetné na Staroměstské náměstí a k radnici

Ocitáme se na Staroměstském náměstí (oficiální název od roku 1895, slangově dnes Staromák, dříve také Velké náměstí nebo Veliké náměstí, od 13. století Staré tržiště, od 14. století Rynk či Staroměstský rynk, v 18. století nejčastěji Staroměstský plac, Velké Staroměstské náměstí či znovu Velké náměstí, ve druhé polovině 19. století až do roku 1895 už pouze Velké či Veliké náměstí) je náměstí v Praze v centru Starého Města a historického jádra města vůbec. Na náměstí stojí monumentální socha Jana Husa, a lze odtud obdivovat Týnský chrám a kostel sv. Mikuláše. My ale míříme přímo k pražskému orloji.

Foto: Jindřich Bíža, vlastní foto

pomník se sochou Jana Husa

Pomník mistra Jana Husa od Ladislava Šalamouna byl odhalen roku 1915, k pětistému výročí Husova upálení. Od roku 1962 je chráněn jako národní kulturní památka.

Foto: Jindřich Bíža, vlastní foto

kostel sv. Mikuláše

Kostel svatého Mikuláše je barokní novostavbou z let 1732–1737, realizovanou podle návrhu architekta a stavitele K. I. Dientzenhofera.

Foto: Jindřich Bíža, vlastní foto

Pohled k orloji a Malému náměstí

Foto: Jindřich Bíža, vlastní foto

Staroměstský orloj

Staroměstský orloj nebo také Pražský orloj jsou středověké astronomické hodiny, umístěné na jižní straně věže Staroměstské radnice v Praze. Orloj je poprvé doložen v listině z 9. října 1410.

Foto: Jindřich Bíža, vlastní foto

Malé náměstí

Malé náměstí. Malé náměstí (postaru též Malý rynek či Malý ryneček) je náměstí trojúhelníkového tvaru v Praze na Starém Městě, v bezprostřední blízkosti Staroměstského náměstí a náměstí Franze Kafky. Z Malého náměstí procházíme Karlovou ulicí směrem ke Křížovnickému náměstíKarlovu mostu.

Foto: Jindřich Bíža, vlastní foto

Hrabalova hospoda U Zlatého tygra

Z Karlovy mírně odbočíme do Husové, abychom se podívali k hospodě U Zlatého tygra, ve které tak rád sedával spisovatel B. Hrabal. Pak se vracíme do Karlovy ulice a míříme směr Salvátor a Křížovnické náměstí.

Foto: Jindřich Bíža, vlastní foto

Na jednom z domů na Karlově ulici - poblíž Salvátora - objevujeme pamětní desku Johannu Keplerovi

Johannes Kepler (27. prosince 1571 Weil der Stadt – 15. listopadu 1630 Řezno) byl německý matematik, astrolog, astronom, optik a evangelický teolog. Především ve starší české literatuře se používá i počeštěná forma jeho křestního jména Jan. Několik let působil v Praze na dvoře císaře Rudolfa II. V Praze také formuloval dva ze tří Keplerových zákonů.

Foto: Jindřich Bíža, vlastní foto

pamětní deska Keplerovi - detail

Pár let Kepler bydlel v domě na Karlově ulici, bylo to v době, kdy objevil dva své zákony o pohybu planet kolem Slunce.

Foto: Jindřich Bíža, vlastní foto

Křížovnické náměstí

Křižovnické náměstí v Praze se rozkládá na staroměstském (pravém) břehu Vltavy v těsném sousedství Karlova mostu. Patří k nejmenším náměstím v Praze, přesto se řadí k nejvíce navštěvovaným místům hlavního města.

Foto: Jindřich Bíža, vlastní foto

Staroměstská mostecká věž z Karlova mostu

Impozantní Staroměstská mostecká věž je součástí Karlova mostu. Je považována za jednu z nejkrásnějších gotických staveb v Evropě. Jedná se o gotickou věž postavenou společně s mostem Petrem Parléřem. Věž byla zbudována nejen jako součást fortifikace, ale zároveň představuje i typ reprezentačního vítězného oblouku.

Karel IV. totiž stanovil trasu korunovačních průvodů svých následovníků, která vedla přes nový gotický most. Výstavba věže byla zahájena v roce 1357 a pravděpodobně byla dostavena v 70. – 80. letech 14. století. Za ideového tvůrce ikonografického a heraldického programu výzdoby je shodně považován sám císař Karel IV. Na Staroměstské mostecké věži byly vystaveny hlavy českých pánů, popravených při exekuci 21. 6. 1621, kdy bylo po bitvě na Bílé Hoře popraveno 27 českých pánů. Hlavy byly uloženy do železných košů a na věži visely po dobu deseti let.

Foto: Jindřich Bíža, vlastní foto

kostel sv. Salvátora

Kostel Nejsvětějšího Salvátora (Salvátor znamená latinsky Spasitel, Nejsvětějším Salvátorem je tedy míněn Ježíš) je chrámem největšího někdejšího pražského sídla jezuitů, Klementina. Je považován za jednu z nejcennějších raně barokních památek staveb v Praze. Dříve též plnil úlohu hlavního jezuitského chrámu v Čechách. Jeho průčelí vede na Křižovnické náměstí na Starém Městě. Vydáváme se na Karlův most směrem k Malostranskému náměstí, a míjíme pod námi Novotného lávku.

Foto: Jindřich Bíža, vlastní foto

Novotného lávka

Novotného lávka je řada historických budov, bývalých mlýnů nad hladinou Vltavy při jejím pravém břehu v blízkosti Karlova mostu směrem proti proudu řeky prakticky na konci Smetanova nábřeží.

Foto: Jindřich Bíža, vlastní foto

Karlův most

Karlův most je nejstarším stojícím mostem přes řeku Vltavu v Praze a druhým nejstarším dochovaným mostem v České republice. Po pražském mostě Juditině, kamenném mostě v Písku a mostě v Roudnici nad Labem jde v Čechách v pořadí o čtvrtou kamennou mostní stavbu. Z Karlova mostu je překrásný výhled na Pražský hrad.

Foto: Jindřich Bíža, vlastní foto

Pražský hrad

Foto: Jindřich Bíža, vlastní foto

Pražský hrad z Karlova mostu

Foto: Jindřich Bíža, vlastní foto

Hergetova cihelna na Malé Straně - pohled z Karlova mostu

Nábřeží u Hergetovy cihelny. Hergetova cihelna na Malé Straně je historická, pozdně klasicistně upravená budova z roku 1781. Nachází se v ulici Cihelná na Malé Straně. V objektu se nachází Muzeum Franze Kafky, restaurace, výstavní prostory a několik bytů. Objekt je kulturní památkou. Přešli jsme celý Karlův most a po levé straně pod námi je rušno na Kampě.

Foto: Jindřich Bíža, vlastní foto

Na Kampě - pohled z Karlova mostu

Kampa je ostrov na řece Vltavě v Praze na Malé Straně, od níž je oddělen mlýnskou strouhou Čertovkou. Rozloha ostrova činí 5,2 ha. Nejstarší zmínka o ostrově Kampa je v zakládací listině kostela johanitů z roku 1169. Dnešní podobu ostrov získal úpravami terénu i koryta Čertovky. Severní část Kampy je zastavěná obytnými domy a vede přes ni Karlův most, jižní část ostrova má parkovou úpravu. Míjíme Kampu, mrkneme ještě na Čertovku, která si zahrála v mnoha filmech a jdeme k Malostranským mosteckých věžím.

Foto: Jindřich Bíža, vlastní foto

Čertovka na Kampě

Čertovka je strouha či krátký vltavský kanál, který odděluje ostrov nazývaný Kampa od zbytku Malé Strany.

Foto: Jindřich Bíža, vlastní foto

Malostranské mostecké věže

Malostranské mostecké věže jsou dvě stylově odlišné nestejně vysoké věže, propojené branou, tvořící vstup z Karlova mostu na Malou Stranu na královské cestě na počátku Mostecké ulice. Nižší z obou věží se také nazývá Juditina věž, protože byla součástí Juditina mostu, předchůdce dnešního mostu Karlova. Zhruba na místě původní druhé románské mostecké věže byla zbudována nová, gotická věž. Její základy byly postaveny snad již parléřovskou hutí na začátku 15. století, ale vzhledem k bouřlivému husitskému období bylo ke stavbě přistoupeno až za Jiřího z Poděbrad v roce 1464.

Foto: Jindřich Bíža, vlastní foto

Mostecká ulice

Pohled k Malostranskému náměstí a kostelu sv. Mikuláše. Kostel svatého Mikuláše, nazývaný též chrámem svatého Mikuláše, je někdy díky své monumentalitě a náročnému architektonickému i uměleckému zpracováním považován za umělecky nejvýznamnější barokní stavbu Prahy.Na konci Mostecké už vidíme zelenou báni chrámu sv. Mikuláše.

Foto: Jindřich Bíža, vlastní foto

Chrám sv. Mikuláše na Malé Straně

Foto: Jindřich Bíža, vlastní foto

Malostranské náměstí

Malostranské náměstí. Pohled k Nerudové a Zámecké ulici. Malostranské náměstí tvoří centrum Malé Strany v Praze, v městské části Praha 1. Fakticky jde spíše o dvojici náměstí, oddělených kostelem a s ním spojeným blokem domů. V minulosti náměstí sloužilo jako tržní prostor i pro různé společenské události (bývala zde v minulosti například šibenice či pranýř). Projdeme náměstím a vydáváme se k Nerudové.

Foto: Jindřich Bíža, vlastní foto

Nerudova, po pravé straně hospůdka U kocoura

Nerudova ulice vede z horního respektive severozápadního rohu Malostranského náměstí západním směrem vzhůru k Pražskému hradu. Nerudova ulice patří mezi turisticky nejzajímavější ulice v Praze. Je nejvýznamnější součástí Královské cesty, procházely jí všechny korunovační průvody českých králů. Na horním konci se Nerudova ulice rozvětvuje na ulici Ke Hradu (směr Pražský hrad) a Úvoz (směr Pohořelec a Strahovský klášter). Z tohoto místa vycházejí severozápadním směrem vzhůru také Radnické schody vedoucí k Hradčanskému náměstí.

A teď pozor: z Nerudovy ulice vedla Královská cesta po ulici Úvoz až na Pohořelec a od něj po Loretánské se jelo k Hradu. My si cestu ale zkrátíme - po Radnických schodech se rovnou dostaneme na Loretánskou ulici.

Foto: Jindřich Bíža, vlastní foto

Nerudova ulice (vpravo) a ulice Ke Hradu

Foto: Jindřich Bíža, vlastní foto

Radnické schody

Radnické schody či Radniční schody se nalézají na Hradčanech v městské části Praha 1. Schody propojují křížení ulic Ke Hradu, Nerudova a Úvoz na Malé Straně s Loretánskou ulicí Hradčanským náměstím na Hradčanech s tím, že hranice mezi Hradčanami a Malou Stranou fakticky probíhá na jejich dolním úpatí na konci Nerudovy ulice. Jsou dlouhé přibližně 100 metrů a pomocí 127 schodů překonávají výškový rozdíl přibližně 30 metrů. Svůj dnešní název dostaly v roce 1870 od Hradčanské radnice, která se nachází v jejich horní části. Jedná se o velmi malebné pražské zákoutí, neboť schody jsou částečně vedeny pod historickou hradčanskou zástavbou. Na dolním úpatí schodiště jsou umístěny dvě vrcholně barokní sochy, vpravo socha sv. Josefa s Ježíškem a vlevo socha sv. Jana Nepomuckého, připisovaná Michalu Brokofovi. Netradičně zobrazený Nepomucký má u nohou dva andílky, jeden s prstem u úst na znamení mlčení a druhý s kartuší se znázorněným Karlovým mostem, odkud byl svržen do Vltavy. Když se u andílků otáčíme a díváme se dolů po Nerudovce, uvidíme v dálce vysoký Žižkovský vysílač.

Foto: Jindřich Bíža, vlastní foto

Žižkovský vysílač - pohled z Nerudové

Žižkovský vysílač (též Žižkovská televizní věž, Žižkovská věž či TVPM) je jednou z pražských dominant a současně nejvyšší stavbou (216 m) ve městě, obsahuje tedy i nejvyšší stabilní bod ve městě – kótu 474 m n. m. Leží na rozhraní Žižkova a Vinohrad, v oblasti Mahlerových sadů. Byl postaven v letech 1985 až 1992 Inženýrskými a průmyslovými stavbami Ostrava podle návrhu architekta Václava Aulického, statika Jiřího Kozáka a Alexe Béma. Vyrážíme do schodů a za chvíli jsme na Loretánské.

Foto: Jindřich Bíža, vlastní foto

Loretánská

Loretánská. Pokud byste nyní zatočili doleva, dojdete k Letánskému náměstí (a k Loretě). Pražská Loreta či krátce Loreta je soubor barokních staveb na východní straně Loretánského náměstí v Praze na Hradčanech. Hlavní reprezentativní fasáda do náměstí má věž se zvonkohrou, za ní se nachází nádvoří lemované poutními ambity a kostelem Narození Páně, které obklopují ústřední loretánskou kapli Panny Marie. Areál je krytou chodbou spojen s klášterem kapucínů při kostele Panny Marie Andělské, který je správcem Lorety.

Foto: Jindřich Bíža, vlastní foto

Loreta

V raném středověku i v dalších obdobích se zde nalézalo pohřebiště, ve vrcholném středověku tržiště. Později zde bylo také poutní místo. Současná podoba tohoto náměstí vznikla teprve vybudováním Černínského paláce.

Foto: Jindřich Bíža, vlastní foto

Hradčanské náměstí

Hradčanské náměstí je hlavním náměstím Hradčan, které z východní strany navazuje na I. hradní nádvoří a západní vstupní bránu a západní průčelí Pražského hradu. Na jižní straně vyúsťuje Královská cesta ulicí Ke hradu (směrem od horního konce Nerudovy ulice).

Foto: Jindřich Bíža, vlastní foto

Schwarzenberský palác

Schwarzenberský palác nebo též Lobkovický palác je renesanční palác na Hradčanském náměstí v Praze, který v minulosti sloužil jako reprezentativní residence při sídle českých králů nejprve hlavám rodů Lobkowiczů, Rožmberků, Eggenbergů a nakonec Schwarzenbergů, kteří palác vlastnili až do roku 1947. A jdeme do finále: na Hradčanské náměstí!

Foto: Jindřich Bíža, vlastní foto

Hradčanské náměstí

První nádvoří Pražského hradu je jedno ze čtyř nádvoří na Pražském hradě. Má podobu čestného dvora a tvoří slavnostní západní vstup z Hradčanského náměstí do Hradu. Vstupuje se branou se sousoším Souboj Titánů na pilířích a pokračuje raně barokní Matyášovou bránou směrem na II. nádvoří. Budovy okolo nádvoří pocházejí z období přestavby Pražského hradu za Marie Terezie.

Foto: Jindřich Bíža, vlastní foto

souboj Titánů

Původním autorem sousoší je pozdně barokní pražský sochař Ignác František Platzer, který na nich pracoval v letech 1761–1762.

A to je konec fotoprůvodce Královskou cestou. Teď ještě sejít Zámecké schody k Zámecké ulici a Malostranskému náměstí.

Foto: Jindřich Bíža, vlastní foto

Zámecké schody

Zámecké schody vznikly v místě staré a příkré vozové cesty, která je zde písemně doložena již od roku 1278 a která byla ve středověku známa jako Strmá cesta. Ve 14. století byla tato cesta označována jako Stupně, které byly později přejmenovány na Zámecké schody, od roku 1829 pak Nové zámecké schody a od roku 1870 až dodnes pod oním původním starším názvem Zámecké schody. Jejich současná podoba v zásadě pochází zhruba z poloviny 17. století

Foto: Jindřich Bíža, vlastní foto

Zámecká ulice

Ulice Zámecká, pohled směrem k Malostranskému náměstí

Foto: Jindřich Bíža, vlastní foto

pohled k Malostranské mostecké věži a ke Karlovu mostu

Mostecká ulice je významná pražská komunikace, začíná za Malostranskou mosteckou věží a vede až na Malostranské náměstí. Její délka činí celkem asi 185 metrů. Jde o místo celoročně hojně navštěvované turisty, což je z fotografie patrné.

Foto: Jindřich Bíža, vlastní foto

Bruncvík

Bruncvík (též Brunclík) je postava, o níž vyprávějí české báje a jejíž socha je umístěna na Karlově mostu v Praze. Tato česká legenda je pravděpodobně modifikací legendy, v níž figuroval saský a bavorský vévoda Jindřich Lev z Brunšviku (německy Braunschweig). Podle legendy byl Bruncvík synem českého knížete Žibřida (podle jiné verze knížete Štylfryda), který dobyl pro zemi znak orlice. Bruncvík vládl moudře a spravedlivě a rozhodl se získat lepší erbovní znamení, proto se s početnou družinou vydal do světa, kde zažil různá dobrodružství a bojoval se všelijakými exotickými zvířaty a obludami. Mimo jiné zachránil život lvovi tím, že zabil strašného draka, a za tuto statečnost získal lva do českého erbu. Jde pravděpodobně o českou modifikaci příběhů o Sindibádovi či Odysseovi.

Letmým pohledem na sochu Bruncvíka se s Prahou loučíme. A teď rychle stejnou cestou zpátky na Florenc a domů.

Pokud vás fotografie a povídání zaujaly, pak se možná už letos uvidíme na Karlově mostě, ze kterého si budeme svými mobily fotit nebo natáčet ten nejhezčí hrad ze všech hradů na světě - Pražský hrad.

Vyzkoušejte si zábavný znalostní kvíz Jak znáš Prahu?

Anketa

Prošli jste si někdy v Praze Královskou cestu?
ano, jednou
0 %
ano, vícekrát
100 %
ne, ale plánuji to
0 %
ne, a ani to neplánuji
0 %
Celkem hlasovali 3 čtenáři.

Anglická verze tohoto článku je v přípravě

Zdroje:

další viz. odkazy na WIKI

celá vlastní fotogalerie na https://www.rajce.idnes.cz/inka-mojebrno/album/vanocni-praha-po-kralovske-ceste (obsahuje asi 300 fotografií)

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz