Článek
Po Únoru 1948, kdy došlo k politickému převratu, se československá poválečná ekonomika potýkala s vážnými problémy. Trval nedostatek zboží, potraviny byly na příděl, životní situace obyvatel nebyla dobrá. Komunistická strana Československa proto hledala viníky této situace, a nehledala je pouze za našimi západními hranicemi, ale i doma – šlo jí o odhalení tzv. „vnitřních nepřátel země“, kteří nepřáli novému režimu. Hledala tak dlouho, až je s podporou soudruhů ze Sovětského svazu skutečně našla. Z politických důvodů bylo u nás popraveno několik stovek lidí. U těch prvních podepisoval rozsudek smrti právě Rudolf Slánský.
Co bylo R. Slánskému kladeno za vinu? Velezrada, špionáž, sabotáž, trockismus, inklinace ke kapitalismu a dokonce i k nacismu. Všechna obvinění byla samozřejmě smyšlená, ale soudruzi z SSSR si přáli oběť přímo ve vedení komunistické strany, aby i v ní (jako tehdy v celé naší společnosti) mohl zavládnout strach, protože právě všudypřítomný strach je tím nejlepším prostředkem k ovládání lidí. A soudruzi z SSSR, kteří měli značné zkušenosti ze svých vlastních politických procesů dobře věděli „jak na to“.
Rudolf Slánský byl na nátlak samotného Stalina pověšen na stejné šibenici, kterou nechal Slánský postavit pro odpůrce komunistického režimu. Jeho život skončil v 51 letech v pankrácké věznici brzy ráno 3. prosince 1952, přestože za něj orodoval sám generální tajemník strany Klement Gottwald. Skončil na dvoře pankrácké věznice na stejné šibenici, na které soudruzi nechali popravit političku Miladu Horákovou 27. června 1950.
Krátce před svou smrtí projevil náznak sebereflexe, když řekl: „Mám, co jsem si zasloužil“
Ve vykonstruovaném procesu bylo popraveno celkem 11 lidí. Popelem R. Slánského (a dalších popravených) pak nechali soudruzi posypat zledovatělou silnici někde na Benešovsku. Dva policisté vezoucí v autě pytel s popelem prý žertovali, že ještě nejeli v osobním voze ve třinácti lidech.
Anketa
Zdroje:
