Článek
Major ve výslužbě Michal Hečka byl významný československý válečný veterán z období druhé světové války a člen Československé obce legionářské.
Narodil se 24. října 1924 v obci Sinovir na Podkarpatské Rusi, která tehdy byla součástí Československa. Po maďarské okupaci Podkarpatské Rusi jako patnáctiletý kluk musel projít polovojenským výcvikem v maďarské organizaci Levente.
Ve 22 letech byl nuceně nasazen na kopání zákopů a bunkrů u Ternopilu. Během bombardování se mu podařilo uprchnout. Následně byl zadržen partyzány, přes které se dostal k Rudé armádě, u které sloužil jako tlumočník v průzkumné jednotce.
Po zranění střepinami u Čopu se dozvěděl o československých jednotkách. Dne 2. listopadu 1944 vstoupil do 1. československého armádního sboru. V jeho řadách se pak zúčastnil především těžkých bojů o Liptovský Mikuláš.
Michal Hečka, pamětní deska
Po skončení války působil v letech 1945 až 1948 v Hradní stráži prezidenta Edvarda Beneše. Z armády odešel v roce 1948. Následně pracoval v civilních profesích jako zámečník, v obchodním družstvu a ve stavebnictví. Později žil v Kunštátě na Blanensku.
Michal Hečko, skromný a čestný člověk, nositel třiceti vyznamenání zemřel 9. května 2023 ve věku 98 let jako jeden z posledních žijících pamětníků bojů na východní frontě. V Kunštátě mu byl vypraven pohřeb s vojenskými poctami, na který přišly desítky místních lidí, ale i z daleké Belgie.
Dům, ve kterém bydlel v pozdějších letech svého života
V Československé obci legionářské (ČsOL) těchto hrdinů z 2. světové války zbývá naprosté minimum a je jim všem kolem 100 let. Například v květnu 2026 oslavila 97. narozeniny veteránka Květoslava Plíhalová, která byla za války členkou ilegální skupiny Národního hnutí za svobodu vlasti a úzce spolupracovala s partyzánskou skupinou Jermak, která se nechvalně proslavila v případu „Javoříčko“.
Zdroje:
Více na
