Článek
Dokonce existovaly jakési výměnné kurzy: například jeden cínový kůň měl hodnotu pěti vojáčků (nebo tak nějak, už si přesně nepamatuji). Každý vojáček měl svoji vlastní, ti se zbraní byli cennější než ti co měli prázdné ruce. Také rozhodovalo to, zda se vojáček leskl jako kdyby byl ze stříbra, a nebo jestli už vypadal omšele, jako by ležel několik let zahrabán někde v hlíně.
Možná netušíte, že historie miniaturních vojáčků sahá až do starověkého Egypta a Říma, kde se figurky z hlíny, dřeva či bronzu dávaly do hrobek nebo sloužily jako rituální předměty. Ti cínoví ale jsou o hodně staletí mladší.
Konkrétně první odlitky vojáčků a koní se objevily v 30. létech 18. století v Německu. Důvodem bylo to, že se v té době v domácnostech začalo masivně měnit cínové nádobí za modernější porcelán, a tak výrobci cínových předmětů hledali pro svůj kov nové využití a našli ho – kromě jiného sortimentu – také v hračkách.
Skutečný boom výroby cínových vojáčků nastal v roce 1775 v německém Norimberku. Bratři Johann Gottfried a Johann Georg Hilpertové zde založili vůbec první manufakturu na masovou výrobu cínových vojáčků. Inspirací pro jejich výrobu byl Fridrich II. Veliký, pruský král a geniální vojevůdce. Každý chtěl mít doma miniaturu jeho slavné armády.
Odlití vojáčci se posílali v dílně z jednoho pracoviště na druhé, na každém malířka namalovala na figurku jen jednu konkrétní barvu (např. pouze červený kabát) a podala ji dál.
U nás vyrábí cínové vojáčky manželé Ronovští z obce Tržek u Litomyšle. O žádnou velkou manufakturu ale nejde; jak cínoví vojáčci u nich doma vznikají můžete vidět v pořadu ČT „Toulavá kamera“.
Asi 5 až 10 cm vysoké figurky ze slitiny cínu a olova měl v šedesátých letech minulého století doma každý kluk. Kam se poděly ty mé figurky už nevím. A nebýt burzy na zámku v Letovicích, už bych si na ně ani nevzpomněl…
Anketa
Zdroje:
https://www.outfit4events.cz/czk/kategorie/617-cinovi-vojacci/?srsltid=AfmBOop92ejRkWyMP6gxmQA1esT7mwM9zsuwEhVTKAI8BV9LxJV6hXY9
