Článek
Od té doby jsem měl telefonů požehnaně, téměř každý byl v ceně kolem osmi litrů.
Pamatuji si, že po Nokii 5110 následoval další typ Nokie 3310, což byl super elegantní telefon. Dodnes mi v uších zní jeho vyzvánění i ostrá dvě pípnutí, když přišla SMS. Také dvě – z dnešního pohledu primitivní – nainstalované hry byly tehdy fantastické. Vzpomínáte na nenažraného hada, který se po každém polknutím (už nevím čeho) neustále prodlužoval, až se sám dotkl hlavou svého těla a tím hra skončila? Byla to super doba a s tímto telefonem jsem spal i v posteli.
Po 33desítce přišel na řadu telefon Alcatel. Vždy se mi líbily malé telefony (připadal jsem si s nimi jako James Bond) a tenhle byl prostě úúúžasně a neodolatelně malušenký. Jeho slabinou ale bylo, že když jste telefonovali příliš dlouho, jeho zadní hliníková strana vám mohla propálit ucho. Ne mohla, ale opravdu někdy i popálila. Navíc psát na něm sms pomocí T9 bylo fakt utrpení. Ani James Bond by na to neměl nervy.
Proto jinak úžasný Alcatel OT 511 brzy vystřídal ještě úžasnější Siemens Me45. Bohužel, tento telefon mám spojený s mým prvním infarktem, a dodnes si vzpomínám na jeho naoranžovělý display a to, že jsem na něm v nemocnici u sv. Anny v Brně proháněl aplikaci ICQ. Ale možná se pletu. Možná to bylo až na dalším telefonu, který měl vysouvací klávesnici. Byla to tehdy luxusní značka – HTC. Když jsem ho v práci vytáhl z kapsy, osazenstvo kanceláře oněmělo. I on stál kolem 8 000, po čtyřech letech jsem ho kolegovi práskl za pětikilo. Nic neztrácí tak rychle svoji cenu, jako mobilní telefon starší jednoho roku.
Mám pocit, že dalším mým telefonem byl ALCATEL ONETOUCH 6040D, můj první telefon s dotykovým barevným displayem a internetovým prohlížečem.
Bylo to jako přestoupit z trabantu do mercedesu. Nastala nová éra dotykačů. Po tomto Alcatelu přišel první Xiaomi Redmi Note 5 Plus, po kterém rychle následovaly telefony stejné značky: model Redmi Note 13 Pro a 14.
Vlastně si ani na všechny své mobily nepamatuji, ale vím jedno, že kdybych sečetl všechny prachy, které mne během 30 let stály, bylo by to na ojeté auto nebo na luxusní dovolenou.
Technicky zastaralé mobily nevyhazuji. Jeden mi například slouží jako diktafon (pro psaní článků na medium), další v autě jako lepší GPS navigace, na třetím sleduji filmy a poslední – čtvrtý – slouží (představte si!) k telefonování. Protože upřednostňuji data, většina volání jde výhradně přes Skype nebo Messenger. Ostatně, proč nevyužít možnost videovolání, které klasičtí operátoři nenabízí.
Pokud jste dočetli až sem, bylo by mi líto, kdybyste můj článek vnímali jako jedno velké chlubení na téma, kolik jsem si mohl dovolit koupit telefonů. Smyslem článku totiž bylo uvést čtyři ankety.
V první se ptám, zda používáte mobil pro vlastní potřebu. V druhé, jak často si kupujete nový mobil. Ve třetí, zda si svůj život dokážete ještě představit bez mobilu. Ve čtvrté pak, kolik doma máte mobilů, které skutečně používáte? A nebo vám stačí jeden? Mně tedy dávno už ne.
