Článek
Česká televize uzavřela sérii politických předvolebních debat Superdebatou, do které byli pozváni zástupci deseti politických uskupení. V ní se pak samozřejmě nejvíce hovořilo o nedávných katastrofálních povodních. Během diskuze padaly zajímavé výroky, některé byly hodně překvapující. Nejvíce pak ten, který v diskuzi vůbec nezazněl. Záznam ze Superdebaty můžete shlédnout na stránkách České televize
Tak zaprvé – osobně mne velmi překvapila Alena Schillerová (ANO), která by nejraději chtěla v souvislosti s povodněmi zavést dočasně novou daň. Podle ní by to bylo mnohem lepší řešení, než vydávat státní povodňové dluhopisy, jak hodlá udělat koalice SPOLU. Všichni ale máme ještě dobře ve své paměti, jak to potom s takovou „dočasností“ vypadá. Povodně skončí, voda opadne, a daně tu zůstávají nakonec stejně dlouho, jako byl dočasný pobyt sovětských okupačních vojsk u nás po roce 1968.
Zadruhé mne překvapil Tomio Okamura (SPD) svou argumentací, že peníze na pomoc potřebným teď vládě chybí proto, že vyhazujeme zbytečně velké částky na zbrojení a na pomoc Ukrajině a Ukrajincům. Přitom sám dobře ví (nemůže být přece tak hloupý, aby nevěděl), že nemůžeme být spolehlivým a platným členem NATO, pokud armáda bude mít k dispozici starou a nespolehlivou techniku, která se mnohdy nedokáže dostat po vlastní ose z bodu A do bodu B. A pomoc Ukrajině? Možná jste si i vy povšimli v nemocnicích, obchodech a restauracích, i v dalších službách, značného počtu usměvavých pracujících Ukrajinek. Mně osobně nevadí a jejich čeština je milá.
Do třetice mne nemile překvapili politici z vládního tábora tím, jak urputně odmítali možnost přesunu termínu uspořádání krajských a senátních voleb, i když jim to naléhavě doporučovali starostové nejvíce poničených obcí. Nechápu, proč z nich politici dělají nesvéprávné lidi, neschopné vlastního úsudku. To si skutečně starostové nezaslouží, a už vůbec ne od někoho, kdo byl za starosty zvolen do této vlády. Ano, překvapil mne tedy i Vít Rakušan (STAN), který navrhuje postavit pro voliče stany na zelené louce, aby se v nich - za pomoci státu - mohly konat volební happeningy; co na tom, že psychicky zničení občané teď mají jiné, doslova existenční starosti!
No a naposled, zřejmě nejvíc, mne překvapilo to, co v superdebatě nebylo vůbec vysloveno. Co si ale musel každý, kdo ji sledoval, uvědomit: a to, že stát doposud nemá, ani teď, po povodních 1997 a 2002, pro případy extremních povodní žádný popovodňový krizový scénář. To se týká především financování při odstraňování škod a peněžité pomoci občanům.
Proto také byli diváci svědky zbytečných politických přenic, zda je okamžitá peněžní pomoc ve výši téměř 73 000 Kč na jednoho občana dostatečná, nebo ne. Tato mimořádná „okamžitá“ pomoc se ale musí doložit příjmy, a někdo na ni nemusí vůbec dosáhnout. A nebo, zda by nebylo vhodné všem, co přišli o dům, nebo byl velmi poničen, dočasně odpustit splátky hypoték. To jsou otázky, které měly být dávno vyřešeny.
Informační servis ze strany médií a odvedená práce záchranných složek byla před a během povodní na perfektní úrovni. Teď by se měli ještě polepšit i naši politici, aby se před zapnutými televizními kamerami nemuseli dohadovat, co je a co není dobré řešení. To je opravdu pozdě.
Máte stejný názor?
